V dobách mládí mých babiček, kuřata, nechována v době té na pásech velkovýroby, nebyly na trhu moc k dostání, spíše jste nějaké mohli vyloudit od místního hospodáře. Místo kuřat tak lidé jedli třeba holuby, a ty si buď nalovili sami a nebo na místním trhovišti. Tvaroh si kutili doma, babička Marie na svém statku tloukla máslo pro lidi z okolí, a Růženka si ho pak ve městě obstarala na trhu. A protože v té době neměli doma lednici, skladovali kostku másla v hrnci se studenou vodou ve spižírně. Nebyl to ráj na zemi a pečení holubi nelétali sami do huby, jako ani dnes, ale jídlo bylo zdravé. V místním koloniálu, kam se vyráželo zásadně s košíkem jste za pár fufníků mohli dostat jen zemědělské a ovocnářské výplody, které dnes označujeme přívlastkem Bio. Jiné nebyly k dostání, o geneticky modifikovaných potravinách se babičkám ještě ani „nesnilo“ a jako hnojivo, světe div se, sloužil hnůj! Což mělo výhodu tu, že hnůj, který zvířata a lidé nakydali se zároveň zužitkoval.
Je systém nového společenského a politického uspořádání v naší zemi. Na pozadí událostí v posledních týdnech je zřejmé, že chystané volby jsou zcela irelevantní. Už jen slepý a hluchý může nevidět... Máme tu několik oficiálních pilířů, na kterých je u nás postaveno politické uspořádání a systém vládnutí. Pak tu máme ještě jeden sice neoficiální, ale faktický, a sice ČEZ a ČEPS, robůtek, kterého jsme si pěstovali, aby nám sloužil, a on se nás zatím snaží ochočit zastrašováním a manipulací, vytvářením atmosféry strachu a nejistoty. Máme tu nový politický systém, diktaturu energie, Čezismus.
Začouzené kavárny, šachové partie, politika na paškále se zahrádkou na účtu, intelektuální debaty o nesmrtelnosti kočky, duch starého města pražského, i taková je Praha.