Podporou vzdělanostní společnosti se dnes zaklínají všichni. Jen málokdo ale dokáže odpovědět na otázku, jak si ji představuje a jak k ní dospět. Máme podporovat snadný přístup ke kvalitnímu vzdělání pro všechny už od mateřských škol, preferovat špičkové univerzity, přizpůsobit obsah a formy výuky důsledně a pouze nárokům trhu práce - nebo všechno dohromady?

Těmto i jiným dilematům vzdělávací politiky je zasvěcen čtvrtý scénář Centra pro sociální a ekonomické strategie z pera Arnošta Veselého. Ten se také v naší publikaci "Riziková budoucnost: devět scénářů vývoje české společnosti" zasloužil o zpracování kapitoly "Metoda psaní scénářů budoucnosti v prognostice". A spolu s Paĺo Fričem tuto knihu i editoval.

Následuje několik ukázek z "jeho" scénáře:

"Lidé s nižším vzděláním či kvalifikací (zejména lidé se základním vzděláním a vyučení), koncentrovaní v místech s vysokou mírou nezaměstnanosti, jsou „uvězněni“ v lokalitách s malou a nekvalitní vzdělávací nabídkou pro ně samotné i pro jejich děti. Jiným trendem, na opačném pólu společnosti, bylo navýšení počtu žáků v soukromých mateřských a základních školách a vznik dalších soukromých škol. Mnozí rodiče, zvyklí na platby vysokých částek již v mateřské školce, byli ochotní posílat své děti do soukromých škol, které nabízely motivovanější učitele a propracovanější vzdělávací programy."

"Zlepšující se ekonomická situace umožnila – částečně i z prostředků EU – vytvořit speciální program pro ČR – obdobu švédského „školovného“. Tento program se měl zaměřit na podporu sociálně a ekonomicky znevýhodněných žáků a studentů a jejich začlenění do „elitnějších škol“. Bohužel úředníci z Ministerstva školství a mládeže a tělovýchovy administraci tohoto projektu vůbec nezvládli. I vzhledem k častým výměnám ministrů školství a odstavení oblasti vzdělávání na vedlejší kolej, bylo totiž tradičně neefektivní MŠMT ještě dále demoralizováno a zbaveno zbytku schopných lidí. Z obavy z prodlení tak byla příprava projektu zadána nově vzniklé soukromé firmě Vzdělání – brána do Evropy s.r.o. ve spolupráci se společností Vzděláním ke svobodě. Bohužel ani toto nebyl příliš šťastný krok. Evaluace projektu ze strany EU totiž odhalila, že mnoho prostředků bylo věnováno na aktivity, které s projektem vůbec nesouvisely a že byli podporováni i žáci „elitních škol“, což ovšem v původním zadání nebylo."

Základní osu scénáře o pokusech a omylech české vzdělávací politiky dokreslují životní příběhy Kamily a Jaroslava Ořechových a jejich syna Adriana.

Celý scénář si můžete stáhnout zde.