Ministerstvo škrtá dávky i lidi
„Představa ex-ministryně Němcové, že se všem seberou dávky a pak se vyhodí na ulici, to opravdu nejde,“ řekla v rozhovoru před necelým rokem (tehdy novopečená) ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. Po roce ale Maláčová otáčí a sama nachystala bezprecedentní škrty v dávkách na bydlení, které během tří let nástupu účinnosti nové legislativy ohrozí ztrátou bydlení až desítky tisíc domácností.
Návrh spočívá ve zrušení dosavadních dvou dávek na bydlení (doplatku pro lidi v hmotné nouzi a příspěvku pro ostatní, jejichž příjmy nestačí na úhradu bydlení) a jejich nahrazení jedinou dávkou – přídavkem na bydlení. Ve skutečnosti ale jde o škrtnutí doplatku. Už nebude dostupný nejen pro 6 tisíc domácností včetně 3 tisíc dětí na ubytovnách, ale i pro stovky lidí (hodně též seniorů) v rekreačních objektech, kteří vypadli z trhu a na „standardní“ bydlení nemají. Nikdo neví, ani samo ministerstvo, kolik tisíc či desítek tisíc lidí ze současných příjemců doplatku na novou dávku nedosáhne proto, že jejich byt nevyhoví novému standardu kvality bytu, jehož definice zatím není známa.
Podle ministerstva se přídavkem na bydlení řeší problém zastaralých kolaudací v některých domech a bytech. A prý také byznys s chudobou na ubytovnách. Ne, neřeší. Pokud – jak praví důvodová zpráva návrhu – si tito lidé sami do třech let nenajdou standardní bydlení, což se jim zejména kvůli exekucím a trvalé chudobě prostě nedaří, pak změny dopadnou především na ně, a teprve v druhém řádu na ubytovatele.
Ministryně ukazuje, kam až může dojít nezodpovědnost vlády. Obě současné dávky na bydlení jsou jediným pilířem podpory bydlení v Česku. Jeho demontáž nereflektuje skutečnou situaci lidí, kteří by jistě raději bydleli v dobrých bytech, ale prostě nemohou – hlavně proto, že ani na trhu, ani v obecních bytech, pro ně není místo. To je mj. důsledek téměř kompletní privatizace bytového fondu, ale také neochoty mnoha obcí řešit bydlení svých občanů. Jinými slovy – stát může začít regulovat kvalitu bydlení lidí skrze dávky, až pro ně bude v bydlení existovat alternativa. A ta nyní – mj. proto, že vlády v řadě za sebou odmítají přijmout zákon o sociálním/dostupném bydlení, prostě neexistuje.
Ministerstvo se příjemce obou současných dávek, tj. asi 210 tisíc domácností, chystá s novou dávkou přehodit další balvan, a sice neschopnost Úřadu práce průběžně kontrolovat, zda a v jakém objemu jsou dávky „zneužívány“. Aby mohl být přídavek na bydlení vyplacen, musí u všech příjemců doma proběhnout úřední kontrola. Jak to Úřad práce udělá, když ani v současné době nemá kapacity na pravidelná šetření u doplatku na bydlení? Hrozí přehlcení pracovišť a zpoždění výplaty dávky, což bude mít pro většinu příjemců existenční důsledky.
Konstrukce nové dávky předjímá, že lidé dávky masivně zneužívají, aniž by to ministerstvo jakkoliv prokázalo funkční analýzou. Zavádí kvůli tomu novinky v prokazování soužití v jedné domácnosti, přičemž některé z nich uškodí těm, kteří dávku na bydlení poctivě využívají k jejímu účelu (což je většina příjemců). Nejabsurdněji působí zapojení osob, ke kterým má žadatel vyživovací povinnost, do okruhu společně posuzovaných osob (třeba zletilé dítě nebo senior) i když bydlí jinde. To povede ke snižování nebo nepřiznání dávky domácnostem, které se bez ní prokazatelně neobejdou.
Číst návrh zavedení nové dávky přídavku na bydlení je jako číst seznam podezření, že ti, co si o ni žádají, chtějí stát podvádět a dávkou se nepřiměřeně obohatit. Vytrácí se účel – pomoci lidem stabilizovat bydlení. Moderní stát neuvažuje takto zpátečnicky, ale přemýšlí, jak lidem a hlavně dětem, které tu tahají za nejkratší konec provazu, pomoci. Kromě zmiňovaného zákona o sociálním bydlení by tu měla být skutečná novela insolvenčního zákona, která umožní lidem se oddlužit, ale také dostupná sociální práce a sociální služby. To ale nejsou priority současné vlády.
Návrh je zatím stále za zdmi ministerstva, ale už má podobu paragrafovaného znění připraveného k projednání vládou. To je samo o sobě porušení Legislativních pravidel vlády, podle kterých musí být u nové normy nejprve zpracován věcný záměr, na kterém by se zpravidla měli podílet odborníci a praktici z terénu. Ti jsou nyní bezprecedentním postupem ministerstva zaskočeni, stejně jako obce, ve kterých žijí lidé, kteří o dávky přijdou. Ministerstvo v únoru a březnu uspořádalo dva kulaté stoly k revizi dávek na bydlení, na kterých deklarovalo, že dávky se slučovat nebudou. Pak se na tři měsíce odmlčelo. Až do minulého týdne. A za týden už může být hotovo. Takto se sociální politika nedělá!
Tento komentář otiskly Lidové noviny dne 26.6.2019.
Návrh spočívá ve zrušení dosavadních dvou dávek na bydlení (doplatku pro lidi v hmotné nouzi a příspěvku pro ostatní, jejichž příjmy nestačí na úhradu bydlení) a jejich nahrazení jedinou dávkou – přídavkem na bydlení. Ve skutečnosti ale jde o škrtnutí doplatku. Už nebude dostupný nejen pro 6 tisíc domácností včetně 3 tisíc dětí na ubytovnách, ale i pro stovky lidí (hodně též seniorů) v rekreačních objektech, kteří vypadli z trhu a na „standardní“ bydlení nemají. Nikdo neví, ani samo ministerstvo, kolik tisíc či desítek tisíc lidí ze současných příjemců doplatku na novou dávku nedosáhne proto, že jejich byt nevyhoví novému standardu kvality bytu, jehož definice zatím není známa.
Podle ministerstva se přídavkem na bydlení řeší problém zastaralých kolaudací v některých domech a bytech. A prý také byznys s chudobou na ubytovnách. Ne, neřeší. Pokud – jak praví důvodová zpráva návrhu – si tito lidé sami do třech let nenajdou standardní bydlení, což se jim zejména kvůli exekucím a trvalé chudobě prostě nedaří, pak změny dopadnou především na ně, a teprve v druhém řádu na ubytovatele.
Ministryně ukazuje, kam až může dojít nezodpovědnost vlády. Obě současné dávky na bydlení jsou jediným pilířem podpory bydlení v Česku. Jeho demontáž nereflektuje skutečnou situaci lidí, kteří by jistě raději bydleli v dobrých bytech, ale prostě nemohou – hlavně proto, že ani na trhu, ani v obecních bytech, pro ně není místo. To je mj. důsledek téměř kompletní privatizace bytového fondu, ale také neochoty mnoha obcí řešit bydlení svých občanů. Jinými slovy – stát může začít regulovat kvalitu bydlení lidí skrze dávky, až pro ně bude v bydlení existovat alternativa. A ta nyní – mj. proto, že vlády v řadě za sebou odmítají přijmout zákon o sociálním/dostupném bydlení, prostě neexistuje.
Ministerstvo se příjemce obou současných dávek, tj. asi 210 tisíc domácností, chystá s novou dávkou přehodit další balvan, a sice neschopnost Úřadu práce průběžně kontrolovat, zda a v jakém objemu jsou dávky „zneužívány“. Aby mohl být přídavek na bydlení vyplacen, musí u všech příjemců doma proběhnout úřední kontrola. Jak to Úřad práce udělá, když ani v současné době nemá kapacity na pravidelná šetření u doplatku na bydlení? Hrozí přehlcení pracovišť a zpoždění výplaty dávky, což bude mít pro většinu příjemců existenční důsledky.
Konstrukce nové dávky předjímá, že lidé dávky masivně zneužívají, aniž by to ministerstvo jakkoliv prokázalo funkční analýzou. Zavádí kvůli tomu novinky v prokazování soužití v jedné domácnosti, přičemž některé z nich uškodí těm, kteří dávku na bydlení poctivě využívají k jejímu účelu (což je většina příjemců). Nejabsurdněji působí zapojení osob, ke kterým má žadatel vyživovací povinnost, do okruhu společně posuzovaných osob (třeba zletilé dítě nebo senior) i když bydlí jinde. To povede ke snižování nebo nepřiznání dávky domácnostem, které se bez ní prokazatelně neobejdou.
Číst návrh zavedení nové dávky přídavku na bydlení je jako číst seznam podezření, že ti, co si o ni žádají, chtějí stát podvádět a dávkou se nepřiměřeně obohatit. Vytrácí se účel – pomoci lidem stabilizovat bydlení. Moderní stát neuvažuje takto zpátečnicky, ale přemýšlí, jak lidem a hlavně dětem, které tu tahají za nejkratší konec provazu, pomoci. Kromě zmiňovaného zákona o sociálním bydlení by tu měla být skutečná novela insolvenčního zákona, která umožní lidem se oddlužit, ale také dostupná sociální práce a sociální služby. To ale nejsou priority současné vlády.
Návrh je zatím stále za zdmi ministerstva, ale už má podobu paragrafovaného znění připraveného k projednání vládou. To je samo o sobě porušení Legislativních pravidel vlády, podle kterých musí být u nové normy nejprve zpracován věcný záměr, na kterém by se zpravidla měli podílet odborníci a praktici z terénu. Ti jsou nyní bezprecedentním postupem ministerstva zaskočeni, stejně jako obce, ve kterých žijí lidé, kteří o dávky přijdou. Ministerstvo v únoru a březnu uspořádalo dva kulaté stoly k revizi dávek na bydlení, na kterých deklarovalo, že dávky se slučovat nebudou. Pak se na tři měsíce odmlčelo. Až do minulého týdne. A za týden už může být hotovo. Takto se sociální politika nedělá!
Tento komentář otiskly Lidové noviny dne 26.6.2019.