Trochu ve stínu jiných událostí proběhl ve veřejném prostoru spor o to, zda slevy na jízdném – čti: dotace na jízdné z veřejných rozpočtů – ubírají peníze ve školství atp.

Předseda vlády Babiš vysvětlil, že zdrojem dotací budou peníze ve zvláštní kolonce zvané „nároky z nevyčerpaných výdajů“ neboli NNV. Jde o prostředky, které podle státních rozpočtů v minulých letech mohla různá ministerstva (například tedy ministerstvo školství) utratit, ale z různých důvodů neutratila. Část NNV, tzv. profilující výdaje, jsou vázané na konkrétní účely a časová období, ale část lze použít i jinak a později, než bylo původně plánováno – viz například velmi zajímavá zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu na toto téma.
Pokud budou NNV utraceny, ať už původně dohodnutým způsobem nebo třeba jako dotace jízdného, a vše ostatní zůstane při starém, o danou částku se zvýší státní dluh. Jinak řečeno, peníze v kolonce NNV stát v tuto chvíli fakticky nemá a jejich utracení povede ke zvýšení dluhu.
Vládní nápad utratit část NNV jinak, než bylo původně plánováno, tedy můžeme hodnotit buď pozitivně – to pokud si myslíme, že (A) ministerstva už NNV prostě nebudou schopna na původní účely utratit a zároveň že (B) dotace na jízdné v navržené podobě jsou dostatečným důvodem pro odpovídající zvýšení státního dluhu.
Nebo, pokud nám A nebo B (nebo dokonce obojí) nesedí, bychom měli onen nápad s jízdným hodnotit negativně. (Pro úplnost dodejme, že vláda chce část NNV utratit nejen za dotace jízdného, ale třeba i na opravy silnic druhé a třetí třídy).
Můj osobní dojem je, že neschopnost ministerstev v minulých letech schválené výdaje realizovat v takovém rozsahu (celkově nízké stovky miliard korun) je chybou. Ale realizace (části) těchto výdajů konkrétně snížením jízdného je krokem velmi nesystémovým, a tedy chybou ještě větší. Namísto toho měla vláda řešit tu první chybu. Ale to by nebylo tak rychlé a líbivé...