Kam nám zmizela radostná zvěst?

11. 01. 2019 | 11:54
Přečteno 2110 krát
Ta naše církev římskokatolická

V mediálním prostředí ateistické České republiky je až s podivem, jaké pozornosti se dostává sporu v církvi římskokatolické, kdy – obrazně řečeno – na jedné straně stojí profesor Tomáš Halík a na druhé primas český, kardinál Dominik Duka. Média si nenechají ujít dramatické aspekty veřejných vystoupení, oficiálního napomenutí, reakce na něj, atd. Je to s podivem, neboť římskokatolická církev se v naší společnosti netěší všeobecnému zájmu – pokud odmyslíme restituční kolovrátek. Přičítám to na jedné straně dynamice sporu – ten je sám o sobě zajímavý, případně tomu, že se v něm hraje na aktuální notu vyrovnávání se s nebezpečím kolem nás. Nebezpečím sice relativně virtuálním, ale přece jen diskutovaným. Ať již vezmeme v potaz kázání otce Piťhy na téma apokalyptického rozvratu lidské společnosti – opřené o vskutku originální úhel čtení istanbulské úmluvy, nebo opatrné či přímo odmítavé „ťapkání“ vedení zdejší církve kolem uprchlické otázky.
Vedení katolické církve osvědčuje historickou vlastnost této organizace, která se podobá těžkopádnému operačnímu systému (nejmenuji konkrétní firmu). Má spoustu problémů, aktualizace moc nefungují a sem tam se v něm objeví nějaká ta bezpečnostní díra. Má ale vlastnost všeobecného rozšíření, uživatelské jistoty pro ty, co se nechtějí příliš trápit učením se s něčím novým. Taková jistota, jakkoliv těžkopádná. A vlastně nemusím sahat ke kulhajícím aktuálním příměrům – stačí použít jeden z výroků počátků církve, že „potřebujeme rybáře, ne filosofy“. Pokud má církev zasáhnout svou spásonosnou misí většinu, musí se ze své historické zkušenosti chovat svým způsobem vstřícně právě k charakteru většiny.
Dokud však byla v minulosti většina společnosti svázána hierarchickým životním určením, bylo to relativně jednoduché. Jakmile se lidská společnost – ta západní – začala věnovat svobodě jednotlivce – začal být problém. Mnozí konzervativci by se jistě rádi vrátili do období před francouzskou revolucí, kdy byla poslušnost zakotvena v danosti společenského statutu. Církev zažila v dějinách leccos, nyní ale žije poslední dvě století v situaci příliš rychle se proměňující situace, aniž by byla navyklá rychle reagovat. Což o to, její historická zkušenost ji zároveň ubezpečuje, že rychlá reakce nemusí být vždy dobrým řešením, mnohé se dalo v dějinách „vyčekat“. Obávám se však, že něco se bohužel vyčekat nyní nedá.
Problémem je totiž stále ostřejší střet s realitou, na který se reaguje společenskou zvyklostí dávno uplynulých staletí. Církev byla v minulém století konfrontována s nebezpečnými náhražkami – ideologiemi nacismu či komunismu. Ne náhodou hovoří dvě papežské encykliky z roku 1937 o modlářství rasy, stejně jako o bezbožném komunismu. Nyní se musí v západní společnosti vyrovnat s nebezpečím blahobytného individualismu. Nepřítelem člověka nyní není zločinná ideologie, ale jeho vlastní pohodlnost, i proto se jeho vinou ani tak nestává konkrétní čin, ale nečinnost, lhostejnost, sobeckost a uzavřenost. Nejsme zde ale od toho, abychom chránili hranice malého kontinentu a na něm vybudovaného blahobytu, jsme zde od konkrétní odpovědnosti každého z nás za nerovnosti a utrpení za těmito hranicemi.
Namísto těchto zásadních výzev se ale potýkáme s absurditami, které se tváří jako základní stavební kameny naší civilizace. Je přitom důležité vnímat, že primárním argumentačním rámcem konzervativců zůstává vina – rámec nepřekročitelných předpisů a pouček, které zajišťují spásu. Jízdní řád osvědčeného operačního systému. A z něho vyplývající konkrétní viditelné závěry. Podle nich budeme spaseni, když nepřijmeme homosexualitu za přirozený stav, budeme spaseni, pokud neumožníme adopce stejnopohlavním párům, budeme spaseni, když budeme bránit území Evropy před jiným náboženstvím. V tomto přístupu je přímo hmatatelná defenzíva, prostě bránit, zabraňovat, držet pozice. Jenomže evangelium má být radostná zvěst, která je pozitivní – a zcela přirozeně ofenzivní.
Církev (a nejen ona) se bude dostávat do rozporuplné situace – jak se vyrovnat s výzvami, jejichž řešení negarantuje lepší život zde na zemi – třeba bude vyžadovat uskromnění blahobytu, pokud se chceme vyrovnat s uprchlickou krizí – a udržet si svoji podstatu apelem na skutečně důležité – svědomí a pomoc bližnímu. Církev během posledních století jistým způsobem akceptovala pokrok ve smyslu zlepšení životních podmínek západní společnosti. V pohledu konzervativců tak spojuje rigidní pravidla s udržováním tohoto vysokého – ale vlastně hmotného – standardu. A tuto svěrací kazajku je nyní dle mého nutné opustit. Zjednodušeně a radikálně řečeno – pokud na sebe narazí lidská potřeba mít se dobře s výzvou oběti, je zde církev od toho, aby ukázala cestu oné oběti, jakkoliv může ztrácet body v žebříčku společenské popularity. Její žebříčky by neměly být „z tohoto světa“.

(Osobně prostě nepřestávám věřit, že se to třeba podaří, dojde k postupnému restartu, objeví se odvaha oprostit se od těžkopádného operačního systému a všichni nakonec skončíme v cloudu. :-))

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gazdík Petr · Glanc Tomáš H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Navrátil Marek · Němec Václav · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy