Sebeironie je osvědčeným způsobem, jak získat sympatie okolí. Člověka, který si dokáže dělat sám ze sebe legraci, máme raději než nějakého nafoukance nebo suchara. Vzájemné popichování vztah nejen nepoškozuje, ale dokonce slouží k jeho utužení. Poškádlíte se a pak se tomu společně zasmějete.

Když si uděláte legraci sami ze sebe, sklidíte kladné body, ale hůře dopadnete, když se se pokusíte dělat si legraci ze skupiny, jíž jste členem. Ne každý Čech přivítá vtip, v němž Rom přechytračí Čechy, stejně jako leckterý katolík nepřijme vtip o papežovi. Chlapi si v hospodě nejspíš nebudou vyprávět feministické vtipy a feministky se zase vyhnou vtipům, jako je ten o nejoblíbenějším pořadu pro ženy (zrnění). Individuální sebeironie funguje skvěle, se skupinovou můžete narazit. Šéfredaktoři jordánských a jemenských časopisů, které v roce 2006 přetiskly karikatury proroka Mohameda, o tom vědí své.

Rok 2014 přinesl hned tři reklamní mikroaférky na národnostní téma. Nejprve Slovenská sporitelna vyrukovala s reklamou, ve které si vyčůraný Čech půjčuje v kempu od slovenských sousedů kdeco od sekyrky málem až po novomanželku. Nedávno se v reklamě na T-Mobil nechal Ivan Trojan podfouknout za smrček přestrojeným polským šmelinářem. Ivan Trojan se ještě nevzpamatoval ze ztráty mobilu, když se objevila reklama s namyšlenou slovenskou „krávou“, která při čekání na večeři ústa nezavře.

Na druhou se zmíněných reklam se stěžovala polská ambasáda a dosáhla jejího stažení. Na reklamu s českým vyžírkou si oficiální místa nestěžovala (ostatně ji natočil český režisér Jakub Kohák). Pouze marketingového pracovníka Petra Kotka reklama pohoršila natolik, že jí na svém blogu věnoval hned čtyři texty a navíc poslal stížnost slovenské Radě pro reklamu. Nejvíce se na tématu ovšem vyřádila bulvární média, která si nemohla nechat ujít příležitost vyrukovat s titulky jako „Tohle video vytočilo Poláky doběla!“ a „Česká reklama primitívne útočí na Slovenky: Dámy, urobili z vás blbé krávy!“.

Bulvárním výkřikům navzdory si lze na internetových diskusích přečíst řadu českých, polských a slovenských reakcí, kde autoři dávají najevo, že se reklamou necítí uraženi. Podle ankety pod článkem s výše uvedeným nadpisem (web www.topky.sk) se reklamou cítí pobouřeno jen 24% Slováků. Podobně jako sebevědomý člověk snese, když z něj dělá legraci někdo jiný, i sebevědomý národ se dokáže zasmát žertům na vlastní účet. Pokud je v daném národě dostatek vyzrálých jedinců, nemohou vtípky vzájemné vztahy poškodit. Naopak.


Publikováno na skutecnosti.cz