Přenecháte někomu úvěr? Splácet ho budete vy.
Když někomu banka „přiklepne“ úvěr a pošle peníze, je logické, že je dlužník musí splatit. A co když se takový klient rozhodne tento úvěr někomu přenechat?
Na první pohled to vypadá jako nesmysl: nelze přece banku nutit, aby poslala peníze někomu jinému, než komu se rozhodla půjčit na základě ohodnocení jeho bonity (a podle toho i nastavila cenu). Rozsudek Nejvyššího soudu z konce února podobnému postupu přesto otevírá dveře. Ovšem jen zdánlivě – není to tak jednoduché, jak se zdá.
Nejvyšší soud na konci února rozhodl, že i nárok na vyplacení finančních prostředků bankou na základě smlouvy o úvěru lze převést na jinou osobu smlouvou o postoupení pohledávky. O čem konkrétně rozhodoval?
V daném případě se jednalo o smlouvu o hypotečním úvěru, přičemž původní dlužník žádné finanční prostředky nečerpal, ale převedl tento svůj nárok na jinou osobu právě smlouvou o postoupení pohledávky. Tato další osoba se pak domáhala vyplacení přislíbené částky.
Zatímco soudy nižších stupňů rozhodly, že tento postup není možný, neboť dle jejich názoru může čerpat úvěr pouze osoba, která s bankou uzavřela smlouvu o úvěru, Nejvyšší soud byl opačného názoru. Vyložil, že v případě smlouvy o úvěru se věřitel, typicky banka, zavazuje poskytnout dlužníkovi finanční prostředky ve výši určené smlouvou, a proto má ten, komu má být úvěr poskytnut, až do okamžiku, kdy jsou mu finanční prostředky vyplaceny, pohledávku vůči bance. A tuto pohledávku lze, nebrání-li tomu zákonné anebo smluvní ustanovení, převést na jinou osobu. Ta tím získá právo na výplatu finančních prostředků bankou namísto osoby, která s bankou smlouvu o úvěru uzavřela.
Proč však mírnit nadšení těch, kteří by si chtěli pomoci třeba k hypotéce prostřednictvím třetí, v podstatě nastrčené osoby? Anebo chytrákům, kteří by si za takový kousek rádi nechali zaplatit?
Nejvyšší soud totiž jasně zdůraznil, že i když nárok na výplatu finančních prostředků lze postoupit smlouvou o postoupení pohledávky, není tím nijak dotčena povinnost původního dlužníka vrátit bance poskytnuté peněžní prostředky i s úroky. Postoupením práva na výplatu finančních prostředků tak sice může původní dlužník umožnit čerpání úvěru jiné osobě, avšak povinnosti vrátit poskytnuté peníze ho takovéto ujednání samo o sobě nezbaví. Vzhledem k logice peněžních obchodů to má něco do sebe.
Na první pohled to vypadá jako nesmysl: nelze přece banku nutit, aby poslala peníze někomu jinému, než komu se rozhodla půjčit na základě ohodnocení jeho bonity (a podle toho i nastavila cenu). Rozsudek Nejvyššího soudu z konce února podobnému postupu přesto otevírá dveře. Ovšem jen zdánlivě – není to tak jednoduché, jak se zdá.
Nejvyšší soud na konci února rozhodl, že i nárok na vyplacení finančních prostředků bankou na základě smlouvy o úvěru lze převést na jinou osobu smlouvou o postoupení pohledávky. O čem konkrétně rozhodoval?
V daném případě se jednalo o smlouvu o hypotečním úvěru, přičemž původní dlužník žádné finanční prostředky nečerpal, ale převedl tento svůj nárok na jinou osobu právě smlouvou o postoupení pohledávky. Tato další osoba se pak domáhala vyplacení přislíbené částky.
Zatímco soudy nižších stupňů rozhodly, že tento postup není možný, neboť dle jejich názoru může čerpat úvěr pouze osoba, která s bankou uzavřela smlouvu o úvěru, Nejvyšší soud byl opačného názoru. Vyložil, že v případě smlouvy o úvěru se věřitel, typicky banka, zavazuje poskytnout dlužníkovi finanční prostředky ve výši určené smlouvou, a proto má ten, komu má být úvěr poskytnut, až do okamžiku, kdy jsou mu finanční prostředky vyplaceny, pohledávku vůči bance. A tuto pohledávku lze, nebrání-li tomu zákonné anebo smluvní ustanovení, převést na jinou osobu. Ta tím získá právo na výplatu finančních prostředků bankou namísto osoby, která s bankou smlouvu o úvěru uzavřela.
Proč však mírnit nadšení těch, kteří by si chtěli pomoci třeba k hypotéce prostřednictvím třetí, v podstatě nastrčené osoby? Anebo chytrákům, kteří by si za takový kousek rádi nechali zaplatit?
Nejvyšší soud totiž jasně zdůraznil, že i když nárok na výplatu finančních prostředků lze postoupit smlouvou o postoupení pohledávky, není tím nijak dotčena povinnost původního dlužníka vrátit bance poskytnuté peněžní prostředky i s úroky. Postoupením práva na výplatu finančních prostředků tak sice může původní dlužník umožnit čerpání úvěru jiné osobě, avšak povinnosti vrátit poskytnuté peníze ho takovéto ujednání samo o sobě nezbaví. Vzhledem k logice peněžních obchodů to má něco do sebe.