Jak v debatě o českém odmítnutí připojit se k fiskální smlouvě EU, jež zavádí fiskální unijní dohled nad zúčastněnými státy, tak i v celé dosavadní veřejné polemice o Evropské unii se opakuje jedno výrazné klišé. Je jím tvrzení, že Evropská unie znamená Západ, zatímco nesoulad a nesouhlas s ní nás automaticky zařazuje na Východ. Takový názor je houževnatá pověra, kterou lze snadno vyvrátit.

Typ evropské integrace, jenž se uskutečňuje od padesátých let do dnešních dnů, a není zdaleka jediným možným, vyvěrá ze základů, jejichž západní povaha je značně sporná. Základem tohoto myšlenkového proudu evropské integrace je totiž novodobá francouzsko-belgicko-německá tradice domněle osvíceného centrálního řízení společností a států, jež nevyrůstá ze zásady demokratické svobody a odpovědnosti. Jde o přesně ten typ prokazatelně úpadkového evropanství, který hlavně na Prusku a později jím vytvořeném Německu od 18. století tolik obdivovali ruští absolutističtí vládci a úspěšně se jej snažili do Ruska přenést. V evropském politickém kontextu je to ale tradice východního, protože se svobodou, pluralitou a demokracií neslučitelného druhu. Evropská je proto, že Evropa není jen kolébkou demokratické civilizace, nýbrž i mnoha demokracii protichůdných způsobů vlády. Evropa je na rozdíl od USA tradiční a dost často pořádně nebezpečná politická laboratoř. Tedy i semeništěm nedemokratických experimentů, jejichž dopady nezřídka ohrožují neevropské končiny.

Něco takového se děje právě nyní. Evropská krize svými finančně-ekonomickými důsledky zjevně ohrožuje například Spojené státy americké. Nemá ale příliš smysl řešit důsledky, pokud se nesoustředíme na jejich společnou příčinu. A tou je východní, byť evropská povaha Evropské unie jako takové. Její celkový ideologicko-politický, eticky problematický základ a převažující způsob rozhodování.

Evropská unie soustavně svazuje život Evropanů přívalem regulačních předpisů téměř všeho pod sluncem, každého lidského pohybu, jednání, rozhodování. O Evropské unii nyní již zcela očividně rozhoduje Německo, tedy nejsilnější členský stát. Jen někdy dostane slovo i Francie jako druhý v pořadí. Evropská unie je tak krytím nynější faktické německé nadvlády nad Evropou. Takový způsob vlády je vzhledem k pluralitní podstatě Evropy demokracií vyloženě nedemokratický, tedy evropsky východní, nikoli západní. Je vládou práva silnějšího nad slabšími. Je opakem zasloužené převahy silnějšího argumentu nad slabším. Je opakem zásady: Padni komu padni, právě tak jako klíčového demokratického pravidla: Já pán, ty pán. A k tomu přistupuje, jak se naposled ukázalo na maďarském případě, finanční vydírání.: Nezměníte-li ústavu, nezískáte unijní peníze. To vůbec není okrajový jev, ale krystalický výraz nedemokratické východní podstaty Evropské unie jako takové.

Při vstupu do evropských společenství a Evropské unie převládala u zájemců o členství očekávání, jež neodpovídala skutečné východní povaze tohoto integračního projektu, který od počátku výslovně směřoval k politické federaci. Skutečný význam tohoto zcela klíčového sousloví se osudově podcenil. Zvýchodnění Evropy v něm nebylo na první pohled patrné. Pluralita, svoboda a rovnoprávnost evropských demokratických a ekonomických kultur ve skutečnosti není výchozím principem, smyslem a perspektivou Evropské unie, ale přesně naopak pro ni velmi nežádoucím jevem a překážkou domnělého evropského pokroku, jíž je proto třeba odstranit.

Občané členských států se tímto závažným problémem dosud většinou nezabývali, nepokládali jej za reálný a důležitý, neboť v zásadě uvěřili svým reprezentacím, že EU je v první řadě cestou k prosperitě a blahobytu. V době konjunktury to bylo pochopitelné. Evropské unii se ale nakonec, tedy dnes, pod německým vedením úspěšně podařilo dotlačit Evropu na pokraj katastrofy.

Proto je i mylné a neinformované, klást na stejnou významovou úroveň nynější český nesouhlas s unijní fiskální smlouvou a neúspěch úsilí zřídit na českém území spojeneckou radarovou základnu USA (Druhé „ne“ Marshallovu plánu, MfD). První krok je totiž odmítnutím „Východu.“ Ale odklon americké Obamovy politiky od projektu radaru na našem území, za kterým česká vládní reprezentace přes ruskou, německou, rakouskou, odtud i domácí a do značné míry unijní podrážděnost jednoznačně stála, byl zjevným ústupkem Východu, a to nejen tomu ruskému…