Na začátku srpna se v médiích objevily informace o prvním měsíci fungování centrálního registru smluv. Do registru mají povinnost vkládat (a tím zveřejňovat) veškeré smlouvy s plněním vyšším než 50 tisíc korun všechny státní, krajské a obecní úřady i firmy, tedy včetně fakultních nemocnic. Jak se ukázalo, za měsíc červenec do tohoto registru vložila informace o svých „kontraktech“ ani ne desetina těch, kdo tuto povinnost nově mají.

Zákon o registru smluv totiž sice vstoupil v účinnost prvním červencovým dnem letošního roku, ale zásadní postih ve formě neplatnosti nezveřejněné smlouvy začne platit až za rok. A tak se většina dotčených zatím registrem ani nezabývala, a jak ukázalo bližší prozkoumání už zveřejněných dat, tak ani ti „poctiví“ mnohdy nezadali všechny informace, které by byly vůbec k něčemu užitečné. Kolonky ve formulářích totiž musí být sice všechny vyplněné, ale jestli do nich vepíšete správný údaj, nebo jen tři křížky, je registru tak nějak jedno. Ono slavné „odtemnění 600 miliard“ se tedy nekoná, ale samozřejmě se to hezky poslouchalo…

Pro mnohé zřejmě nečekaně, ale také Fakultní nemocnice Motol do registru smluv přispěla svými daty a připojila se tak k těm necelým deseti procentům zadavatelů, kteří se na registr s prominutím z vysoka nevykašlali. V červenci jsme takto zveřejnili 15 smluv v celkové hodnotě přes 288 milionů korun. Jsem rád, že i tohoto si některá média všimla, i když to od nich byla pochvala v hodně velkých uvozovkách: Bylo uváděno, že také kritici registru se do zveřejňování smluv v něm zapojili. Jakoby mezi těmi řádky bylo cítit nějaké morální vítězství nad někým, kdo nechtěl být původně transparentní, ale až ti správní hoši z Rekonstrukce státu ho přinutili vyložit karty na stůl.

Tak to ale není. Mé výhrady k centrálnímu registru smluv trvají. A co víc, ještě se umocňují s tím, jak agresivněji se právě někteří zástupci Rekonstrukce státu chovají k těm, kdo si dovolí zákon kritizovat nebo požadovat logické změny. Tito lidé jsou pak sami skoro označováni za korupčníky a tmáře, kteří nechtějí v České republice vymýtit korupci. A to jen proto, že zastávají podobný názor, jako mám také já. Totiž že korupce je samozřejmě špatná a je potřeba s ní bojovat a hledat pro tento boj efektivní prostředky, ale že je špatné a dokonce sebevražedné zavádění všudypřítomné transparentnosti bez jakýchkoliv ohledů, kdy si za chvíli všichni uvidíme takříkajíc do talíře a budeme chodit nazí, protože co kdybychom si náhodou něco schovali do kapes či do podšívky.

Právě na příkladu Fakultní nemocnice Motol je toto velmi dobře vidět. Já ani moji kolegové v Motole nemáme nic proti transparentnosti, ovšem pouze proti takové, která je dělána s rozumem a citem pro oblast, do které se zavádí. Zveřejnili jsme v červenci smlouvy za obrovské množství peněz, a rádi to budeme dělat dál. Ale smlouvy nerovná se objednávky. A tady můj problém s registrem smluv přetrvává. Já klidně zveřejním smlouvu na stentgrafty, ale jak mám řešit to, že na každý stentgraft následně musíme udělat objednávku, která, dokud nebude zavedena do registru, není účinná? A tady se pak bavíme o případech mrtvice, kdy není čas na nějaké zadávání objednávky do systému, ale je potřeba rychle zachránit lidský život.

Zásadní problém registru smluv dle mého názoru spočívá v tom, že je sice prosazován a zaváděn s ušlechtilou myšlenkou boje proti korupci, ale ten zákon je tvořen a zaváděn lidmi, kteří už jsou vizí absolutní transparentnosti zaslepeni natolik, že nevidí reálie skutečného života. Navíc jsou to v drtivé většině případů lidé, kteří nemají praktické zkušenosti s obory, do kterých tuto transparentnost zavádějí. Neví, jak funguje praxe, neví, jaké bude mít jejich opatření skutečné následky. Registr smluv navíc zasahuje do stovek a tisíců oborů a nedělá mezi nimi žádné rozdíly. Tady máte zákon, podle kterého budete transparentní, výhrady o nějaké konkurenceschopnosti nás nezajímají, jestli skončíte, nám je to fuk, hlavně u toho svého konce buďte maximálně transparentní…

A to je přístup, který může České republice v budoucnu způsobit mnohem více problémů, než užitku.