Minulost mezi Mao Ce-Tungem, šedým historickým zákalem a radostnou vědou

04. 03. 2014 | 23:49
Přečteno 5790 krát
Kritická esej na téma policie poznání a postmarxistické metodologie.

Na protest proti způsobu jakým byl ředitel ÚSTR Mgr. D. Herman zbaven funkce, abdikovalo v dubnu minulého roku všech 15 členů vědecké rady. Nová ředitelka Pavla Foglová urychleně navrhla nové členy a po jejich jmenování tehdejší předsedkyně Petruška Šustrová prohlásila, že od nich očekává, že budou ve spolupráci s Radou Ústavu „stanovovat metodiku výzkumné práce“, aby bylo naplněno zákonné zadání. A následně nejen ona, ale i další členové Rady veřejně deklarovaly potřebnost jednotné „metody“ či „ metodiky bádání“. 1

Petruška Šustrová se možná rozpomněla na své mládí, kdy byla členkou v Revolučním hnutí mládeže.Tehdy byla v módě mezi vysokoškolskými studenty rudá bible „Citáty z díla předsedy Mao Ce-Tunga“. Jeden z citátů vztahující se k problému vědeckého řízení společnosti říká:  „Nevyřešíme-li otázku metody, zůstanou všechny řeči o plnění úkolu rovněž jen planým povídáním“. 2

Útok proti heterogenní badatelské práci a subjektivismu metod je dlouhodobě veden z pozice výše uvedeného politického pojetí „metody“, které apriori předpokládá, že metoda jako fakt fikce zajišťuje budoucnost poznání v podobě správných výsledků. V postmoderním světě se takové mocenské strategii zkoumání říká trik racionálního tyrana. Například mnohá kritika v kauze udání Milana Kundery se politicky dovolávala zásahu epistemologické policie, neboť fakt udání nebyl zveřejněn dostatečně „vědecky“.


Metoda podle Mao Ce-Tunga

Setrvačná modernita ve své pokrokářské vizi chápe stále vědu jako baconovský „nový nástroj“ (organon), který za pomoci descartovské „metody“ neustále produkuje nové analytické metody poznání. "Scientia potestat est“ - slavná věta vyslovená Francisem Baconem v roce 1597 a kterou lze přeložit jako „vědění je moc“ - tvoří politický styl moderní vědy.

Byl to ale právě rozmach nové vědy propagující racionalismus, empirismus, pozitivismus a materialismus, který se stal brzy nejen předmětem romantické kritiky pokroku, ale za pomoci Kantovy (sebe) kritiky poznání a věd byly zpochybněny i její „objektivní“ rezultáty. Ne náhodou jedno z předních filosofických děl 20. století má ve svém titulu název „Krize evropských věd“. 3

Navzdory filosofickému zpochybnění vědeckého pojetí světa, ve kterém se ztratil „svět přirozeného každodenního života“, se v minulém století na dlouhá desetiletí prosadilo pojetí společnosti označované jako „vědecký komunismus“, jehož předpokladem bylo vypracování „nové vědecké metody“ či „nového filosofického nástroje“ (organon), v němž se měla těsně snoubit teorie s praxí. Výše připomenutý citát předsedy Mao Ce-Tunga spatřoval v metodě důležité měřítko společenské praxe.

Obecnou marxistickou metodou poznání se stala materialistická dialektika, kde metoda není vnější nástroj poznání, ale „odraz samovývoje předmětu“ a poznání „objektivních zákonů společnosti“. Moderní princip nezpochybnitelné jistoty a požadavek objektivního poznání ve vědeckém marxistickém pojetí prosadil vyloučení subjektu, jakoby věda nebyla součástí struktur lidského ducha.

Ve světle kritického zkoumání historie vědy se ukazuje, že epistemologie se vždy prolínala s politickými názory a marxistické totalitní režimy, založené na vědeckém řízení společnosti, byly vyjádřením tohoto modernistického extrému.

Jen nepatrná hrstka lidí stále připomíná kruciální proměnu definice vědy jako cestu od dostatečného zdůvodnění k idei účinného vědění a že původně praktické vědění (techné) v sobě obsahovalo i poiésis ve smyslu umění odkrývající pravdu bytí. 4


Postmarxistická metodologie technopolitického mesianismu

Nejnověji se k této policejní strategii připojila i kandidátka na ředitelku ÚSTR Muriel Blaive. V krátkém článku: „Nestydět se za vlastní dějiny“ pléduje za podobné politicko-policejní pojetí vědy. Není náhodné, že v krátkém textu celkem na jedenácti místech zdůrazňuje slovo „metodologie“. 5

Při hodnocení minulosti by se podle jejího názoru měla respektovat „propracovaná vědecká metodologie“. ÚSTR by „měl používat špičkovou světovou metodologii“, která by měla za úkol „vybavit Čechy teoreticky a metodologicky k tomu, aby byli schopni si kolektivně osvojit vlastní komunistické dějiny“.

Podle francouzské historičky jsou lidé nástroje, něco jako „organon“, které je možno metodologicky opracovávat, aby si kolektivně například osvojili komunistické dějiny.

V duchu technokratického dehumanizovaného vědeckého pojetí světa a podle vzoru spíše technických věd Muriel Blaive prosazuje definici vědy jako praktického vědění „techné“, které je namířeno proti filosofickému pojetí vědy jako umění.

Obdobně jako marxisté věřili ve schopnost metodologie, která není jen vnější nástroj poznání, ale „odraz samovývoje předmětu“ a poznání „objektivních zákonů společnosti“, Muriel Blaive věří, že pouhá metodologie dokáže například zajistit objektivní vyrovnání se s komunistickou minulostí: „ÚSTR má podle mě za úkol vybavit Čechy teoreticky a metodologicky k tomu, aby byli schopni si kolektivně osvojit vlastní komunistické dějiny.“

Tato politická metodologie se prezentuje jako nástroj osvojení si minulosti, který za pomoci zázračného aktu víry bude plnit funkci jako biblický „kairos“, kdy čas správného vědeckého rozhodnutí přinese instituci a národu konečnou spásu a definitivní osvobození od minulosti a dějin.

Technopolitický historický mesianismus, zajišťující národní spásu Čechů, má podle francouzské historičky samozřejmě své meze: „Důležitou rolí ÚSTRu je stanovit pevné metodologické hranice“. Jaké meze jsou myšleny?


Kunderovo udání jako bytí řeči

Muriel Blaive explicitně říká, že je třeba například zpochybnit paradigma totalitarismu, protože „není dostačujícím metodologickým nástrojem k poznání komunistických společností“. Blaive samozřejmě svoje tvrzení nabízí jako evidentní a nezpochybnitelné, platné samo o sobě, takže nemusí polemizovat s jediným autorem zastávajícím koncept totalitarismu, ať je to Arendtová, Lifton, Sartori, Talmon, Aron, Popper, Foucault a další, nemluvě o významných filosofech 20. století jako je Lévinas, Derrida nebo Patočka, kteří prosazovali filosofii radikálně protitotalitního zaměření. V jejich dílech tedy chybí metodologická reflexe „každodenního života, má-li se představit komunistické období v celé jeho komplexnosti.“

Svou argumentaci Muriel Blaive uzavírá myšlenkovým kruhovým pohybem: „oslabit přísné metodologické (profesionální) nároky znamená okamžitě otevřít dveře politizaci“.

Ačkoliv například Kunderovo udání M. Blaive nezpochybňuje, je na tom ÚSTR ve své mezinárodní prestiži údajně špatně, protože se „proslavil nešťastnou metodologickou prací s prameny a skandalizováním veřejných osobností“.

Přestože je historie chaotická a někteří západní historici zdůrazňují nutnost reflektovat chaos v dějinách, podle Muriel Blaive všechno, co se točí kolem komunistické minulosti je v Česku „nedbalé a neuspořádané“. Zejména od chvíle, kdy bývalý disident Petr Cibulka „zveřejnil seznam údajných bývalých spolupracovníků StB“, dále přes „chaotický způsob (ne)vyrovnávání se s minulostí“, až po nemetodologickou historickou práci při zveřejnění ‘Kauza Kundera’. 6 Podle ní tato kauza neměla nic společného s vyrovnáváním se s minulostí nebo s „analýzou udání jako sociální praxe“, což by měla být správná aktivita ÚSTRu.

Z filosofického hlediska se však nabízí otázka: proč by měl existovat předpoklad či jakási danost, že se člověk sám, nebo dokonce společnost kolektivně, musí a může vyrovnat například se systémovým politickým udavačstvím? Proč nepohlížet na udání nikoliv jako na sociální praxi dějin každodennosti, ale například z pohledu existenciální hermenautiky? Proč by udání nemělo být gadamerovsky analyzované jako vyjevení se „bytí řeči“, tedy v rámci hermenautické zkušenosti lidské existence? 7

Nebo proč bychom udání Milana Kundery neměli zkoumat na základě Améryho „pokusu o zvládnutí nezvládnutelného“ 8 nebo prostřednictvím Leviho pohledu „potopenosti“ 9 lidského bytí?

Jak rozumět této logice založené na spasitelské, historické techno-metodologii, která vykazuje znaky postmarxistického vědeckého řízení společnosti? Jaký diskurs určuje onu naivitu, že nějaká metodologie má vést k tomu, že „Češi budou schopni si kolektivně osvojit vlastní komunistické dějiny“?


Proti politickým manévrům vědy

V knize „Rozprava proti metodě“, rakouský filosof P. K. Feyrabend kritizuje mocenský požadavek moderní vědy a naivní představy o pokroku ve vědě a jejího autoritativního nároku. 10

Filosofická kritika vědy nám říká, že vědecké názory mohou odstranit koncept totalitarismu pouze tehdy, když je člověk použije jako stranické heslo, a to, o co se lidé jako Muriel Blaive snaží, je založeno spíše na pověstech, nikoliv na dobře promyšlených argumentech.

Nevědeckost jejího tvrzení spočívá právě v tom, že byť kritizuje a snaží se cosi měnit, podstatné věci ponechává nedotknutelné a jsou to právě přesně ty věci, které činí její postup rádoby vědeckým. Být vědeckým znamená držet se například ideje lineárního pokroku a ignorovat problém nelinearity (chaotičnosti) dějin.

Feyerabend říká, že je velmi hloupé, když se snažíme potlačovat vědy stanovováním stabilních rámcových podmínek, neboť tato snaha není nic jiného než „politickým manévrem“. 11

V této souvislosti je možno odkrýt diskurs Muriel Blaive. Její potřeba „pevné metodologické hranice“ vychází z autoritativní politické potřeby a z omezování se v určitém epistemologickém systému, kde se věda chápe jako nějaký „advokátský kousek“. Ani dějiny historie se nikdy nedrží vlastních principů a metod, jak se nám snaží Blaive a další političtí vědátoři nasugerovat, pouze tyto principy se „proměňují v politická hesla a dogmata“.

Snaha postavit se do role vědecké autority a rozhodovat o věcech jen na základě jednoho autoritativního rozhodnutí, jehož správnost je stanovena paradoxně postupem, který jeho verifikaci znemožňuje, je podle Feyerabenda typický znak totalitního myšlení. Lidé, kteří volají po stabilizaci věd pomocí pevné metodologie nechápou, že je to ve skutečnosti „zatáhnutí za brzdu bádání“.

Jinými slovy, pokud koncept totalitarismu zavrhneme, jak radí nejen francouzská historička, ale s ní i spřízněná ideová skupina (sociálně orientovaní historikové Pullmann, Spurný, Sommer, politologové Jelínek, Bureš, Kopeček, antropolog komiksu Uhl a další), z důvodu, že tento starý koncept odporuje nějaké nové konformní teorii, pak pouze „zapřaháme koně za vůz“.

Zavrhovat ideje jenom proto, že byly již jednou prověřeny a údajně v této zkoušce neobstály, vyvrací podle Feyerabenda celá řada příkladů, včetně ideje pohybu Země. Jak je známo, nejdříve vznikla ve starověku, aby byla následně vyvrácena aristoteliky jako něco „neuvěřitelně směšného“, jenže v 17. století se znovu triumfálně vrátila. A jak říká Feyerabend: co platí pro theorie, platí i pro metody.

Edmund Huserll ve zmíněné knize „Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie“ vysvětluje, proč je špatné zavrhovat minulé teorie či „vědění“: protože je v něm stejně jako ve slovních pojmech obsaženo „historično, jež je vlastním smyslem pro filosofa duchovním dědictvím“. 12

Není třeba použít staré metody „ad fontes“ pro nové čtení například Hanny Arendtové, spíše než autoritativní nároky naivní, nové vědy založené na „pevných metodologických hranicích“? 13


Sociální jistoty za ostnatým drátem

Současná debata, zejména ze strany levice, která se snaží zbavit historična totalitarismu z důvodu, že odporuje novým populárním vědeckým názorům, například „dějinám každodennosti“ nebo „všedního dne“ (everyday life), není debatou vědeckou, ale politickou. Řečeno slovy Feyerabenda popularita těchto nových, historických idejí předpokládá vítězství lidí, kteří se „rozhodli proměnit vědy v politické strany s pevnými principy“.

Politici na rozdíl od vědců mají svou roli zjednodušenou: nemusí se schovávat za stranickou masku. Bývalý učitel marxleninismu a vyznavač dějin každodennosti Lubomír Zaorálek doporučuje badateli undergroundu, aby zkoumal i „subkulturu“ zahrádkářů, Jiří Dientsbier posuzuje historiky podle toho, jak se staví k otázce odbojové skupiny bratří Mašínů, Miroslav Grebeníček tvrdí, že sympatie Jana Palacha patřily reformním komunistům a proto je „Palach náš“ a jeho kolega Vojtěch Filip posiluje současný levicový „revizionistický diskurs“ když tvrdí, že je třeba se na okupaci sovětských vojsk v roce 1968 podívat „různými pohledy“.

Díky otevřenosti politiků je možno si ověřit pravdivost slov Prima Leviho o problematičnosti lidského dorozumění a možnosti vyrovnání se s minulostí i ve smyslu nebezpečí, které je spojeno s „mizením jazyka“. Jeho dnešním znakem je také implicitní teze Muriel Blaive: nehovořme o udání, ale o dějinách každodennosti.

Na rozdíl od politiků se francouzská historička snaží maskovat svou stranickost, byť není rozdíl mezi jejím vědeckým a politickým pohledem, kdy prosazuje historický populismus v rámci dějin každodennosti a vyzdvihuje „zdroje legitimity komunistického režimu“ jako například sociální jistoty, jistotu práce, zdravotní pojištění, pocit bezpečí.

Pokud se takto „vědecky“ hovoří o zdroji legitimity komunistického režimu například v souvislosti s „jistotou práce“, pak je to pouze falšování historie, neboť se zamlčuje, že dvojníkem „sociálních jistot“ byla například hrozba vězení umožněná paragrafem 203 příživnictví podle komunistického trestního zákona. Obehnat celou zemi ostnatým drátem v alternativě „práce nebo vězení“ nemůže být v žádném případě otázkou legitimity totalitního režimu. Protože legitimita znamená vládnout „po právu“ a nikoliv na základě pouhé moci a násilí. 14

Undergroundová kontrakultura se programově stavěla proti tzv. pracovním jistotám „legitimizovaným“ ostnatým, totalitním drátem. Dokladem jsou i texty undergroundového písničkáře Karla „Charlie“ Soukupa, který byl za své zpívání několikrát odsouzený. Husákův režim se ho nakonec v roce 1981 zbavil v akci Státní bezpečnosti nazvané Asanace. Když byl při výslechu několik hodin mučen a bit, rozhodl se „Charlie“ odejít do nucené emigrace i s celou svou rodinou. Jeho písničky, oslavující jistotu práce tehdejšího, „státního kapitalismu“ a fungující v režimu volnějšího pracovního tábora, byly v rámci socialistické normalizace protistátně kontrakulturní: „Zem duní, čím to asi je? Neboj se, to národ pracuje. Rozkvétá v zemi ROH…“ 15


Satisfakční normalizační jouissance*

Pro zastánce současného vědeckého řízení institucí a společnosti jsou dějiny každodennosti metodologicky politickým nástrojem, který, jak zdůrazňuje Muriel Blaire, umožňuje v dnešní retrospektivě si s chutí přivlastnit minulost: „Babička například ukáže dětem a vnukům, jak se v době jejího mládí se žilo, nemusí se stydět a všichni se smějí.“

Pseudohistorický populistický kýč, banalizace a truismy dějin každodennosti zastírají, že se jedná o politický koncept, stejně jako je politický koncept „dějiny lidu“, který razil historik Howard Zinn nebo starší genderový koncept „dějiny válek a slavných válečníků“. Na rozdíl od Zinna však nemají současní historici odvahu přiznat svůj politický aktivismus a svoje stranictví a tak se schovávají za historické haraburdí neutrální metodologie a vědecké řízení institucí a společnosti.

Muriel Blaive ve svém národním mesianismu a historickém populismu opakovaně tvrdí, že je „nejvyšší čas, aby se lidé kolektivně nemuseli stydět za vlastní dějiny a aby se mohli ujistit, že i když žili na „špatné“ straně železné opony, jejich životy a život celého národa měl smysl.“

Při čtení knih zachycujících svědectví totalitních režimů, jako jsou zmíněné texty Jeana Améryho, Prima Leviho je ve světle současné komunistické nostalgie zajímavé, jak jsou si podobné postoje totalitního měšťáka.

V knize „Mluvil tu někdo o totalitarismu?“ rozvíjí Slavoj Žižek myšlenku sebezproštění viny za pomoci lacanovského pojetí obscénní jouissance, která vzniká z toho, že člověk v strastiplné situaci způsobuje bolest ostatním, avšak s plným vědomím, že je pouhým prostředníkem vůle druhého a není tudíž sám za bolest zodpovědný. Jak by mohl být takový člověk vinen, pokud pouze uskutečňoval „objektivní“, z vnějšku danou nutnost? 16

To, o co Blaive, Pullmann a další usilují, je snaha o obdržení satisfakční normalizační jouissance, kdy tím, že člověk subjektivně přijímá „objektivní nutnost“, získává i potěšení z toho, co je na něj uvaleno.

(*Jouissance, staré francouzské slovo, které má v psychoanalýze Jacquese Lacana význam rozcestí slasti a strasti, nástroje spojeného s dvojznačným prožíváním „druhého“.)


Ahistorický tanec na Havlově hrobě absurdity každodennosti

Za komunismu byla obscénní normalizační jouissance kriticky nahlížena prizmatem existenciálních pocitů absurdity, jejímiž historickými znaky nejsou jen Liblická konference o Franzi Kafkovi v roce 1963, nebo následná komunistická protikafkovská propaganda, kterou ohrožoval tento „prorok totality“, ale právě absurdní dramata, mapující zcela jiný rozměr dějin každodennosti, než který vyhledávají dnešní „revizionisté“.

Tento historicko-existenciální rozměr se u Muriel Blaive vytrácí za pomoci populistické, psychoterapeutické metody, garantující výklad dějin, která vrátí „úctu minulým generacím“ - aby se nemusely stydět za své vlastní dějiny.

Jinými slovy, dnešní babička převypráví orální formou vnoučatům pophistorické retro v podobě jejího krásného spartakiádního mládí a dědeček oživí svou pozdní libidiózní touhu a zavzpomíná na dionýsovské oslavy MDŽ. Za pomoci této pozdní, satisfakční normalizační jouissance může být „českému národu“ navrácena „hrdost“.

V „Manifestu existenciálních dějin“ jsem připomněl Baumanovo tvrzení, že krize humanitních věd je krizí paradigmatu, neboť „existenciální modalita sociálního (na rozdíl od struktury sociálního) se jen zřídkakdy dostává do centra pozornosti sociologie“ a dodejme, ale i ostatních věd jako je například historie. Zároveň se přehlíží, že i „vědecká rozhodnutí jsou existenciálními rozhodnutími“! 17

Rozkvět dějin každodennosti odhalil už v druhé polovině 20. století svoje limity právě svou objektivizující, determinující tendencí, kdy se jedinec vytrácí z dějin. U nás se tyto dějiny začaly prezentovat nikoliv jako komplementární, ale spíše jako politicky spásná metoda výkladu minulosti, nahrazující teorii totalitarismu.

Historik Kamil Činátl ukazuje na potíže konceptu dějin každodennosti v období normalizace, kdy se například pamětníci prostřednictvím orální historie staví do role obětí: „museli chodit na manifestace či k volbám, museli podepisovat, museli vstupovat do SSM, ROH, SČSP či KSČ. Často používají tzv. prázdnou řeč, jež pomocí pasiva skrývá původce děje či nadužívá neurčité zájmeno „oni“: nevědělo se, oni rozhodli aj.“ 18

Obdobně na adresu takovýchto „obětí“ říká Primo Levi: „nechtějí si přiznat, že vstupovat do totalitních institucí moci bylo víceméně dobrovolné. Nekomplementární dějiny každodennosti pouze předstírají, že jsou hlubším popisem světa, ve skutečnosti si však neumí poradit s existenciálními dějinami“.

Mnohé současné dokumenty o krutostech druhé světové války začínají často idylickými záběry ze starých německých filmových žurnálů, ukazující bezstarostné občany válečného hitlerovského Německa jak si užívají „dějin všedního dne“ kdesi na pláži u Baltického moře.

Ve světle zjednodušených dějin všedního dne se jejich zastánci uchylují, jak napsal historik David Kovařík v recenzi na práci Muriel Blaive, která se zabývala výzkumem v Českých Velenicích, k banalizujícímu hodnocení typu: „Ukazuje se, že i když byl komunismus špatný systém a demokracie je systém lepší, ne všichni někdejší komunisté jsou špatní a ne všichni noví demokraté dobří lidé.“ 19

Předpoklad, že řada událostí z velkých dějin téměř neovlivňuje každodenní život, může sotva platit v případě totalitarismu, který není jen o velkých událostech, ale především o struktuře společnosti, moci a systému.


Policie poznání - věda jako obušek na druhé

Feyerabendova kritika věd je založena na postavení vědy, která je obdobně používána i v tažení proti ÚSTR jako policie poznání, snažící se odstranit nejen určité badatele, ale zejména „nevědecké“ názory od Arendtové přes Poppera až po Patočku.

Veřejnost si neuvědomuje, že v takovémto případě se vědy stávají politickými stranami či církvemi a jejich protagonisté a propagátoři od Muriel Blaive přes Petrušku Šustrovou až po Michala Pullmana jsou jejími veřejnými politickými kněžími.

Je signifikantní, že ÚSTR jako instituce přitahuje určitý typ lidí, kteří se v kritice této instituce prezentují jako policejní zachránci vědeckého poznání, ale sami mají problémy dostát profesionálním akademickým či etickým nárokům. Bývalý ředitel ÚSTR Jiří Pernes se před svým odvoláním, z důvodu podezření z plagiátorství, cynicky obhajoval, že kritici neví, co je to "metodologie historické práce". 20

Novinář Martin Fendrych nedávno upozornil, že první náměstek ředitelky Pavly Foglové, jako kandidát na současného ředitele ÚSTR má také problém: „V projektu Systém na odhalování plagiátů v seminárních pracích je možné porovnat Hazdrovu diplomovou práci z roku 2007 s disertační prací z roku 2013 (Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta). Srovnání je zarážející: rovných 41 procent diplomové práce je doslova obsaženo v disertační práci. Tu pak z jedné třetiny tvoří opsaný text z diplomky. Přitom diplomová práce není vůbec uvedena jako zdroj v seznamu použité literatury, ale ani v poznámkovém aparátu. V Hazdrově disertaci také není ani slovo o tom, že psal diplomku na velmi podobné téma. Práce naopak obsahuje tradiční prohlášení, že autor dílo napsal na základě uvedených pramenů a literatury. V disertaci, vypadá to, Hazdra „opsal sám sebe".“ 21

Další současná kandidátka, francouzská historička Muriel Blaive ve své „Koncepci rozvoje ÚSTR“ napsala, že byla „hlavní ředitelkou Ludwig Boltzmann Institute ve Vídni v letech 2011-2013“.

Zveřejněný „Final report 2012 – 2013“ Instituce pro evropskou historii a veřejnou sféru, v které Muriel Blaive působila, říká, že tato instituce skončila svou činnost 31. května 2013. Do května 2012 byl jejím ředitelem Thomas Lindenberger a pro zbylé období této dosluhující instituce byly od 1. června 2012 jako „Institute coordinator“ Christiana Hintermann a Muriel Blaive. Informace o „hlavní ředitelce Ludwig Boltzmann Institute ve Vídni“ v souvislosti s působením Muriel Blaive se v Závěrečné zprávě nevyskytuje.

Boltzmannova společnost je soukromá nezisková organizace, které má mnoho výzkumných ústavů a v čele představenstva je prezident Josef Pröll a na pozici managing director je Claudia Lingner. Informace uvedená ve zmíněné koncepci Muriel Blaive je tudíž zjevně nepravdivá. 22 Na druhé straně není možno přehlédnout skutečnost, že v rámci probíhajícího výběrového řízení na ředitele/ředitelku ÚSTR se zkušenost v řídící funkci v akademické instituci hodnotí, dle kvantifikovatelných kritérií, vysokým počtem bodů.


Malý český „revizionista“ - kataraktik

Pierre Vidal-Naquet v knize „Vrazi paměti“, která tematizuje problémy spojené s mezinárodním popíračstvím holocaustu, říká na adresu historického revizionismu, že se vyznačuje snahou zbavit diskurs skutečnosti a jeho literatura je jen pastiš historie. 23

Je mylné se domnívat, že by současní sociálně zaměření historici a politologové jako Blaive, Pullmann, Sommer, Spurný, Kopeček a další byli umělci-revizonisté a že pouze cosi kriticky s odstupem a nadsázkou napodobují.

Byť někteří, jako například historik Petr Sedlák, oprávněně tvrdí, že revizionisté jako Pullmann „přicházejí příliš rychle se zobecňujícími závěry“, 24 přesto nejsou ani umělci, ale ani revizionisté a už vůbec ne nějací „vrazi paměti“. Jak naznačuje etymologie latinského slova (re-videre) jeho význam odkazuje „zpět k viděnému“. A zde jsme u merita věci.

Typický malý český pohled na minulost nemá v sobě odvahu k re-vizi, ke skutečnému k zpětnému vidění minulosti, neboť jeho vidění ustrnulo v současnosti a paprsky rádoby kritického pohledu se lámou o hranu přítomnosti. Malá česká „revizionistická“ historiografie prostě nedohlédne ani do nedaleké minulosti.

Politolog Pavel Barša vystihuje tuto intelektuální zbabělost a na adresu Pullmannova myšlení říká, že ignoruje represivní dimenzi režimu. "Vytrácí-li se z výkladu oné historiografie aktivní participace na režimu, pak z jeho výkladu se vytrácí režim sám a s ním i vrstva nomenklaturních kádrů, která v něm vládla." 25

Ve své knize „Konec experimentu“ se Pullmann potýká explicitně s přítomností. Hned v úvodu napsal, že se mnohým bude zdát „málo antikomunistická“ a v závěru klade zmatenou řečnickou otázku, zda-li „není kontinuita mezi normalizací a polistopadovým uspořádáním výraznější, než se - na pozadí mocenského zlomu v roce 1989 a souvisejících systémových i ideologických změn – předpokládalo“. 26

Současný český „revizionismus“ se nezajímá o re-vizi minulosti, ale o re-vizi přítomnosti. Trpí jakýmsi šedým historickým zákalem, který se vyznačuje přecitlivělostí pohledu při pozorování předmětu do minulosti. Vadí mu chaotické „světlo“ polistopadového uspořádání politického života. Trpí dvojitým viděním historických obrazů a zakalením vidin minulosti. Léčba vidění, způsobující zakalení historických obrazů, je možná jen za pomoci epistemologické implantace jiného nástroje vidění.

Malý český „revizionista“ je ve skutečnosti kataraktik – ideologický slepotář, který je postižen šedým historickým zákalem. To, co by mohlo být teoreticky sympatické z hlediska kritického mládí většiny „revizionistů“, se paradoxně ukazuje jako stařecký šedý zákal ideologie.


Radostná věda

Friedrich Nietzsche tři roky po smrti Karla Marxe ve své „Radostné vědě / „la gaya scienza“/“ napsal, že „vědecká interpretace světa je jednou z nejhloupějších a svým smyslem z nejchudších interpretací světa“. 27

Polistopadová společnost se potřebuje emancipovat od reliktů moderní hlouposti a je zapotřebí začít pěstovat vědu spíše jako umění, neboť jak říká Feyerabend, vědy můžeme používat jako policii poznání, která odstraňuje „nevědecké“ názory, aniž by jimi byla dotčena. Jestliže k takovému policejnímu stavu ve vědě dojde, je třeba požadovat odluku vědy od státu.

Z hlediska radostné vědy je třeba chovat „podezření“ i o jasném rozdělení oborů, neboť vědy nevytvářejí pojmovou jednotu, natož metodologii.

Je třeba začít uplatňovat jiné pojetí politiky minulosti a historie, kde se minulost nesestává jen z obrazů k vidění nebo z orálního vyprávění, ale například i z tělesnosti, protože fašismus a komunismus nejsou jen ideologie, ale tělesné režimy.

Je třeba propagovat pojetí historie jako „umění“, v souladu s undergroundovým, nevědomky feministickým programem, „osobní je politické“.

Metoda znamená usměrňování nahodilosti a jedinečnosti. Metoda nemá ráda zvláštnosti, neboť se snaží zavést policejní pořádek a uspořádanost - počínaje Platónem a konče Marxem, který z dialektické metody učinil politickou mytologii.

Umělecká metoda je naopak kvalita samotné cesty a ta může být pouze individuální. Nakonec i každodennost v sobě zahrnuje velké množství různých a zvláštních „metodologických“, například chaotických, přístupů typu „la gaya scienza“.



Citovaná literatura:

1 - Vodrážka, Mirek: Vúdú politika v ÚSTR. Lidovky, 1.7. 2013
2 - Citáty z díla předsedy Mao Ce-Tungta. Nakladatelství cizojazyčné literatury Peking 1968, str. 274
3 - Husserl, Edmund: Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie. Academia Praha 1972
4 - Patočka, Jan: Aristoteles, jeho předchůdci a dědicové. Nakladatelství Československé akademie věd Praha 1964
5 - Blaive, Muriel: Nestydět se za vlastní dějiny. Lidovky.cz, 18.2. 2014
6 - Blaive, Muriel: Případ České republiky – od Zdeny Salivarové k Milanu Kunderovi. Revue pro literaturu a kulturu Souvislosti (4/2009)
7 - Gadamer, Hans-Georg: Pravda a Metoda I. Triáda 2010, str. 412
8 - Améry, Jean. Bez viny a bez trestu – pokus o zvládnutí nezvládnutelného. Mladá fronta 1999
9 - Levi, Primo: Potopení a zachránění. Index 1989
10 - Feyerabend, K. Paul: Rozprava proti metodě. Aurora Praha 2001
11 - Feyerabend, Paul: Věda jako umění. Ježek 2004
12 - Husserl, Edmund: Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie. Academia Praha 1972, str. 554-555
13 - Vodrážka, Mirek: Filosofie tělesnosti dějin. Herrmann & synové, ÚSTR, Praha 2013
14 - Neubauer, Zdeněk: Státověda. Jan Laichter v Praze 1948, str. 177
15 - Informace o Chartě 77, 1981 č. 9 (28. srpna až 25. září), sdělení č. 266 Brutální zásah proti K. Soukupovi.
16 - Žižek, Slavoj: Mluvil tu někdo o totalitarismu. Tranzit.cz 2007
17- Vodrážka, Mirek: Manifest existenciálních dějin. Herrmann & synové 2011
18- Činátl, Kamil: Můj děda nebyl nácek. Kavárna. Idnes. 6.11. 2010
19 - Kovařík, David: Dědictví (nejen) studené války na české a rakouské periférii. Soudobé dějiny, 2011, 1-2. str. 225-232
20 - Dokument: zdroj: http://zpravy.idnes.cz/dokument-toto-se-nyni-deje-v-ustr-apeluje-otevrenym-dopisem-miroslav-vodrazka-193-/zpr_archiv.aspx?c=A100621_140751_domaci_chu
21 - Fendrych, Martin: ÚSTR: Levicoví břídilové a další plagiátorský skandál. Zdroj http://aktualne.centrum.cz/blogy-a-nazory/komentare/clanek.phtml?id=800100
22 - Final Report 2012 – 2013: zdroj http://ehp.lbg.ac.at/files/sites/ehp/Final_Report_12_13.pdf
23 - Vidal-Naquet, Pierre: Vrazi paměti. Pavel Mervart 2013
24 - Sedlák, Petr: Druhý extrém? Silné a slabé stránky revize výkladu komunistické diktatury. Dějiny a současnost 2/2013, str. 32-35
25 - Barša, Pavel: Normalizace mimo dobro a zlo, in: Lidové noviny. Orientace. 21. 5. 2011
26 - Pullmann, Michal: Konec experimentu: přestavba a pád komunismu v Československu, Scriptorium, Praha 2011
27 - Nietzsche, Friedrich: Radostná věda / „la gaya scienza“/. Československý spisovatel. Praha 1992

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Martin1 napsal(a):

Ještě, že jste sem dal jen ten "výcuc", až na nepatrné nedostatky v terminologii zaviněné spíše patliochorálním přístupem, než podstatou chybou ve věci samotné, ale poutavé a čtivé.
Ovšem vše záleží na doc. Ládíkovi!!!, ten je s konečnou platností tou poslední instancí, co ukáže vašemu blogu palec tam nebo tam. Tedy nahoru nebo dolu, aby to někdo zase nepopletl.
P. S. A kadeřníka máte taky skvělého
05. 03. 2014 | 00:29

Viola napsal(a):

To vypadá jak malá seminární práce a ne jako obvyklý článek.
05. 03. 2014 | 00:34

Firefly napsal(a):

Levice pravice, věda a umění. Pěstujte si USTR a jaky ustav chcete.

Ale najděte si jiné sponzory, než státní rozpočet. Můj rozpočet.
05. 03. 2014 | 00:45

Impresario napsal(a):

Chápu, že zrovna historik Pullman musí zejména mnohé exdisidenty prudit a znepokojovat. Člověk měl místy dojem, že je jakýmsi mluvčím tzv. šedé zóny. Těžko říci, jestli do svého odborného mapování tak trochu nevědomky nepromítá svou rodinou situaci, svůj subjektivní prožitek ze života z éry tzv. normalizace.
05. 03. 2014 | 01:24

Racek napsal(a):

No, 2 vysoký a stejně jsem nepochopil, o čem to je. Konec konců, stačilo snad říct všechny komunisty zavřít, všem sympatizujícím podmínku a nechte měo tom bádat. Za Vaše dotace, parchanti.
05. 03. 2014 | 02:42

Bodrý den! napsal(a):

Bodrý den!
I proto se bude (z důvodu tuzemského nedostatku intelektuality, byť jen dílčího) o prázdninách konat ve slováckých Nedakonicích ta výstava o Wittgensteinově duckrabbitovi jako výtvarně intelektuálním faktu -- třebaže Wittgenstein sám, jako filozof myšlení, nebyl v tomto článku pana Vodrážky ani jedenkrát jmenně zmíněn.
05. 03. 2014 | 06:07

Ládik!!! napsal(a):

Malý český revizionista o zpětné vazbě velmi dobře ví. Jenže český revizionista je v prvé řadě komunista (nebo bývalý), který dostal z kladné zpětné vazby strach a zápornou neumí použít. Článek je příliš velká kompilace, ale přesto palec nahoru.
05. 03. 2014 | 06:16

Ládik!!! napsal(a):

Místo kadeřníka zvolte holiče.
05. 03. 2014 | 06:19

Maximus napsal(a):

Naši klucí semitští se v tom plácají asi jako tento autor článku co vypadá jako levoboček známého Krause a část od nich moc dobře víno co tady jde a mlží nebo tlačí na pilu, většinou podle toho jaké mají úkoly. Oni historicky mají afinity ke komunismu a ty jejich kibuci jsou komunistickými polovýtvory. Chtějí ovládnout svět moci a financí a úzká parta
od nich na tom už více než 200 let dělá. V knize o Bilderbergu jsou shrnuty mimo fakta i výroky mocných co tvoří dějiny a hlavně západu a třeba v R. 1971 David Rockefeller byl uchvácen maolistickou Čínou a samotným Maem. Úžasné, on velkokapitalista obdivoval
a vlastně to jemu a jeho souputníkům zůstalo, vysvětlení je prosté, takový svět se dá dobře ovládat a NWO by se stal realitou. Oni mají dnes prsty ve všech lumpárnách kam se jen podíváte, od Afghánistánu, Iráku, Sýrie přes arabské státy konče Ukrajinou!
A naši politici z ČSSD a spol. se klání před Západem, který je naprosto ovládán sionismem. Když jim někdo nastaví zrcadlo pravdy je umlčován....... Z historie lidstva, ale víme jak takoví usurpátoři moci vždy dopadli, zatím to vypadá, že demokracie si dala pauzu a přijde až to lidem dojde, jen jestli už není pozdě.
Hezký den.
05. 03. 2014 | 06:29

K .V napsal(a):

Už vám z těch komunistů nějak šibe, více než 24 let a každý další rok stále více trapnější.
Naučte bratry hurá antikomunisty ať nekradou a naučí se pracovat a vládnout alespoň tak jako ti komunisté, a budeme na ně moci zapomenout, až tu bude lépe než za nich
05. 03. 2014 | 07:49

Terry Fox napsal(a):

Náhodou - já bych autora pochválil za článek ve kterém až na spojky, předložky a některá slovesa jsou téměř výlučně samá cizí slova.
Jednou dávno jsem znal mladou novinářku, moc se mi líbila (kupodivu ostatním vůbec ne), akorát měla jednu vadu: Mluvila tak rychle a bez přestání, že jsem nestíhal sledovat o čem je řeč, bylo to únavné. A ta mi ukázala jako svoje jazykové cvičení krátký článek ve kterém všechna slova začínala tuším od "N". (Pak jsem jinde viděl i další taková cvičení, třeba jenom s použitím slov od "C" - to je dost výkon.) Ten krátký článek byl docela vtipný a zajímavý. Byl o něčem. Byl srozumitelný.
.
Tenhle výtvor pana Vodrážky asi není určen pro široké masy. Předpokládám, že by mu nejlépe porozuměl třeba člověk, který je taky "Hudebník, teoretik chaosu, nezávislý publicista. V 70. letech píše manifesty emocionalismu a v undergroundu propaguje hudbu stejného směru. Obviněn z trestného činu výtržnictví a z důvodů „společenské nebezpečnosti“ odsouzen k několika letům ochranného soudního dohled. V 80. letech byl spoluorganizátorem bytových seminářů Egona Bondyho, Milana Balabána a Milana Machovce i konspiračních schůzek mluvčích Charty 77. Po roce 1989 byl redaktorem časopisu VOKNO, na jehož ilegálním vydání se spolupodílel v undergroundu od roku 1978. V 90. letech otvíral v médiích feministickou a transgenderovou diskuzi."
Pro ostatní asi bude představovat pouze snůšku prázdných nicneříkajících slov a tlachů. Ano, opravdu, rozdíly v inteligenci lidí jsou obrovské.
.
Apropos, "transgenderová diskuze" znamená, že pan autor má sklony k tomu, cítit se jako žena? Já bych se nedivil. Běžný chlap by tohle asi nebyl schopný napsat.
05. 03. 2014 | 08:05

VFISCHER napsal(a):

KLASICKÁ UKÁZKA NEZVLADATELNÉHO EXHIBICIONISMU
Veškerý takzvaný vědecko-technický pokrok a zvyšování společenské produktivity ve svém důsledku vede k trvalé přežranosti většiny populace a vládě parazitů pasoucích se na debilizaci plebejského davu.
Tento vývoj lze spatřovat nejen v oblasti výživy ale prakticky ve všech oblastech lidské existence. Nejmarkantněji je však zřetelný právě u žrádla, módy a v celé široké škále veškerých všelijakých psychologicko - marketingových návodů, rad a porad, kde se profilují profesionální vymývači mozků, kteří si na obchodu s lidskou blbostí staví své parazitické existence.
Nejkrásnějším příkladem debilizace společnosti je veškerý hyenistický mediální cirkus, kterého hlavní domény jsou strach, hysterie, panika, senzace, sex a sviňárny - hlavně aby se čtenářská masa idiotů mohla „bleskově“ napást - a zaplatit ! Přes veškerý pokrok však principy opičího stáda a psychologie davu platí a jsou zde už sto tisíc let.
K tomu nemusíme slintat sáhodlouhé pseudofilozofické traktáty, abychom ukázali jaký máme exhibicionistický průjem !
05. 03. 2014 | 08:27

gaia napsal(a):

Abyste vstoupil do dějin, musíte se vyjadřovat jasně a srozumitelně.
Takové výroky, jako Hliník se odstěhoval do Humpolce, Evropu obchází strašidlo komunismu nebo Neznám špinavé peníze, to si zapamatuje každý a přežije to autora, já mám dokonce sešitek, kam si zajímavé hlášky píši, ale z tohohle tedy není co vybrat.
05. 03. 2014 | 08:36

Stařeček napsal(a):

Mirek Vodrážka - příliš mnoho slov, myšlenka žádná.
05. 03. 2014 | 08:58

gaia napsal(a):

Krátká a srozumitelná vyjádření mají na člověka výchovný vliv a provázejí ho celým životem. Tak např. na prezidentské standarě je nápis Pravda vítězí, na Národním divadle Národ sobě, DM drogerie má Zde mi rozumějí a Česka spořitelna Banka pro život.
Na naší základní škole zas je na fasádě Učíme se pro sebe a pro vlast a v hudebce zas mají V hudbě život Čechů.
V ÚSTRKu by zas mohli zhodnotit své dosavadní 25 leté bádání a zavřít krám se slovy
( vypůjčím sinejvtipnější příspěvek, co jsem tu za celou dobu četla)

Země je kulatá. Na východ jsme se vysrali a ze západu přišlo hovno.
05. 03. 2014 | 09:04

kača napsal(a):

gaia,
a u nás na nádražní zdi zase prosvítá:
Co Čech, to muzikant
Co Rus, to okupant

Země je kulatá. Na východ jsme se vysrali a ze západu přišlo hovno a některým proniklo až do morku kosti, protože na věci ze západu čekali s nenasytnou otevřenou hubou.
05. 03. 2014 | 09:28

kača napsal(a):

gaia
P.S.
Pokud si dobře vzpomínám, hláška zněla právě naopak. Na západ jsme se vysrali a z východu přišlo hovno. Dovětek zůstává stejný, protože ti co na něco čekají jsou stále jedni a ti samí.
Na rozdíl od Vaši verze, z toho východu skutečně to hovno přišlo. A to už jsme zase u toho nápisu na naši nádražní zdi.
05. 03. 2014 | 09:33

wbgarden napsal(a):

Budu neustále opakovat, sešitek dycinky dobrý gájo ...
Měli jsme kdysi ve třídě Beranka - DMPVS, a jednou soužka řekla - Beránek k tabuli - a z předposlední lavice se ozvalo - otevři sešitek a piš pět. Svačím ...

VĚDMA

Paralelní vesmíry
zrcadlové
světy
to všechno mi nabízela
duše jisté
Běty

Teta Běta
doktorka všech
běd
s tělem velmi nadaným
ochladit i
led ...

Veselé krizování.
http://kaifolog.ru/uploads/posts/2009-09/1252029363_066.jpg
05. 03. 2014 | 09:41

david napsal(a):

Vodrážka je tak usilovný, až je zábavný.
Bývalý ředitel ÚSTR(u) Herman už dávno vysává pramen v další státní instituci napájené opět z daní vděčných daňových poplatníků a Vodrážka stále usilovně mává praporem (Hermanovým) až do samého sebezničení (Vodrážkova)

Nebo že by Vodrážka také nic jiného než slídit po daních vděčných daňových poplatníků neuměl a tak jeho usilovné mávání bylo jen pudem sebezáchovy,
05. 03. 2014 | 09:57

libertad napsal(a):

Oni Vám odmítli ten "blog" uveřejnit v příloze "Salón" deníku Pravo? Tam by se hodil.
Ten úřad co má zu strašnou zkratku ÚSTR, by měl za peníze daňových poplatníku:
a) uschovávat archvní dokumenty tak aby se ani náhodou ani umýslně nezničili
b) v rozumně krátké době zajistit jeji digitalizaci
c) z přístupnit je KAŽDĚMU a umožnit udělat registrovanou kopii dané archiválie na přáníí za režijní cenu

NIC VÍC.

No a když někdo ve svém volném čase a za své peníze dohledá -na příklad-, že Kundera udával a zveřejní to, je to jeho "causa".

Nevím, proč platit Petrušku, syna Ulma a jiné "vědce" z peněz dańových poplatníků. Ti ať jako jiní se hrabou v archivech, ať něco napíší a pokusí se to vydat. No a když to někdo koupí, tak ať zaplatí činži (na příklad).

S pozdravem

Sidonio Libertad
05. 03. 2014 | 10:12

gaia napsal(a):

kačo

země je fakt kulatá, právě jste to dokázala
05. 03. 2014 | 11:14

Richard napsal(a):

ten článek se mi jeví jako výborý, byť jsem ho prozatím dočetl jen pocaď:

"Muriel Blaive věří, že pouhá metodologie dokáže například zajistit objektivní vyrovnání se s komunistickou minulostí"
.

to je hrozný blábol, který nemá s vyrovnáváním se s traumatem minulosti nic společného, naopak vyzývá k patologickému štěpení "teoretického popisu", právě za užití pozitivistické metody a citu, emoce, která se k němu "neoddělitelně" váže. Až jejich spojení totiž vytváří komplexní význam situace(explicitní a implicitní aspekt zkušenosti), který je nutné zpracovat.
Tahle ženská může napáchat se svým povrchně "kognitivně behaviorálním" přístupem mnohé škody.
Na druhou stranu, Hermann je katolický kněz, a co tihle katoličtí lidé dokázali vykonstruovat v zákoně o tzv. "církevním vyrovnání", to je taky mňamka, resp. základ pro nový problém, žádné vyrovnání s ním. Ti zas na tu analytickou, popisnou, kognitivní rovinu zcela kašlou, vedeni hlavně náboženským sentimentem, což je taky dost mimo.





.
05. 03. 2014 | 12:00

Zbyněk Jiřetínský napsal(a):

Roger Bacon nemohl v roce 1597 nic vyslovit, N.B. slavného.
05. 03. 2014 | 12:10

gaia napsal(a):

Richard

já to taky dočetla jen k té Muriel,ovlivněna minulýminulostí s tou její fotkou mezi vychrtlíky

ale víte co mi skutečně vrtá hlavou po přečtení odpovědi od kači

že západní mocnosti s prokazatelně koloniální a otrokářskou minulostí jsou považovány za nějaké šiřitele demokracie a Rus za nějakého permanentního okupanta
přitom nebýt Rusa a jeho permanentního boje s islámem tak tu už máme kalifát už od 17. století a žádný Evžen Savojský by nás z toho nevysekal.
Stejně tak ta Ukrajina by tatarským hordám určitě neodolala.
05. 03. 2014 | 12:16

kača napsal(a):

gaia,
že je země kulatá nepotřebuji dokazovat. Věděla Sata, Gaia, Isis, Hanah, Maria, Freya, ... prostě všechny bohyně. A věděli to i bohové, jako DiaBolo, BelzeBub, Thor,... stejně jako Poseidon či Neptun, všecho manželé obněch bohyň.
Ale potom přišel jiný bůh, bez manželky, a začal tvrdit, že je země plochá a už vůbec ne Bohyně. Vrazi a zloději se nechali pokřtít a tím unikli osudu dle cyklické víry.
Pokračování známe, trvá dodnes.
Hovna tu létají z východu na západ (z mého pohledu) a ze Západu na východ (z Vašeho pohledu). Byla jsem nucena ochutnat obě. Těžko říct, které se mi víc hnusí. Vy ale musíte být nějaká divná, že ty z východu tak obdivujete.
05. 03. 2014 | 12:21

honolulu napsal(a):

Toto je snaha se zatrpitit intelektualismem a take delat propagaci nekolika NULAM.
Jednoduche veci balit do brokatoveho obalu, zatim co toaletni papir by casto stacil.
Lopatovat na nas jmena, ktere jsou "hrisne" prehlizena a neznamenaji pro nas nic a
neobohacuji nas v nicem
Plest si poslani historiku a filozofu dohromady a vytvaret pro nas nejakou I.Q. slechtu

Od doby kdy Brigitte Hamann z Videnske university odlozila pero, Viden zadne historiky NEMA !....Kvuli lidem jako jste Vy pane, kteri intelektualni zivot Vidne ovladli 1880 - 1910 Rakousko/Uhersko spachalo sebevrazdu....

Vas bloq propadl, dostal jste 4 -, Tak zpet k psacimu stolu !
Odstrante pentlicky z Vaseho pera. Budte vecny a informativni !
05. 03. 2014 | 12:21

gaia napsal(a):

kačo
já nikoho neobdivuji, jen nechápu, že někdo může západ JEN obdivovat a východ JEN nenávidět.

Že je Země kulatá viděl na vlastní oči první Gagarin.
Jinak nám taky mohli nakecávat co chtěli.
05. 03. 2014 | 12:27

honolulu napsal(a):

Maximus, (06:29)
Oni maji jednu velmi peknou vlastnost. To je nezmerna touha po CREATIVITY.
Jejich Buh jim dal silne organizacni schopnosti, nadani na obchod, pracovitost, houzevnatost.
Potom se ale ozral zakazanym vinem a na CREATIVITY zapomnel...

Takze jsou to nemehla, ktera si uvedomuji svoje nedostatky, a to ma vyhodu pro nas. Ta vyhoda je v tom, ze oni podporuji vsechny druhy umeni co existuji...Oni jsou proste UZITECNI.

To, kdyz cas od casu zabrousi na pole CREATIVITY musime tolerovat, tvarit se vazne, potlacit smich a snazit se jim pomoci... Vzdyt my mame take nedostatky s kterymi se musime potykat, (creativity to vsak vsak neni.)

Protoze jsme milacci Buhu a Musi - prevazi, ze u kolebky nekterych znas byli sudicky tak ozrale, jako jejich Providence.
Amen - osviceny witchdoctor Honolulu.
(Zadne chychotani nebude - smitec !)
05. 03. 2014 | 13:21

honolulu napsal(a):

Panove, ta Charta 77 o ktere se zminuje pan Vodrazka byla zrizena jako PAST na politickou opozici Husakova rezimu - tajnou politickou policii....

Nejhorsi na tom je, ze nekteri clenove Charty 77 o tom vedeli, ale neinformovali ty, kteri o tom nevedeli...Takze tam byli cestni i necestni clenove....

K nejake velke represy techto clenu vsak nedoslo. Zakazala to tehdejsi sovetska KGB...Tajni policajti se totiz kuckali smichem , kdyz poslouchali nektere nahravky projevu clenu teto skupiny....

Nekdy "intelekt" vystoupi tak vysoce, ze prestane byt videt.

(Znam to z osobni zkusenosti ! Dosahl jsem tak vysokeho I.Q. ze pan doctor z psychiatrie mi zakazal premyslet.)

Pane Vodrazka, znate pana doktora Jarolimka ?
05. 03. 2014 | 13:57

kača napsal(a):

gaia,
záleží na stupni informovanosti (nebo dezinformovanosti) konkrétního jedince.
Někdo holt uvěří, že tu naši zemi už objel někdo jiný kolem dokola a slovům jako nakecávat se vyhne. Přitom nemá k tomu Gagarinovi negativní vztah, ale prostě mu stačí jiné argumenty. Jiný zase řekne, že nám Gagarin kecal a Amíci na měsíci nebyli... Takovému člověkovi můžete argumentovat jak chcete, vše je marné.
Stejně jako je marné argumentovat člověkovi vidícímu vše skrz ten "správný" světonázor. Poznáte ho podle rétoriky, která je onomu světonázoru přizpůsobena.
A s tím Vašim "západ JEN obdivovat a východ JEN nenávidět" - změnila bych to na "západ obdivovat a východem pohrdat". To je trefnější. Kdo poznal jak západ, tak východ, ten mi rozumí. Nevím co by nám dnes mohl východ nabídnout. Zbraně, vodku, ropu,...? Nic obdivuhodného. Na západě bych byla schopna si vybrat. S důrazem na slovo vybrat. Upřímně bych si vybrala i na východě, ale toho je žalostně málo - na to, že se jedná o jednu šestinu světa.
05. 03. 2014 | 13:59

gaia napsal(a):

kača

byla byste vhodnou ředitelkou Ústavu pro totalitu. Nevím, proč ji hledáme až ve Francii.
05. 03. 2014 | 14:58

Richard napsal(a):

opět jsem přečetl jen část
.

"Z filosofického hlediska se však nabízí otázka: proč by měl existovat předpoklad či jakási danost, že se člověk sám, nebo dokonce společnost kolektivně, musí a může vyrovnat například se systémovým politickým udavačstvím?"
autor
.
nemusí, ale člověka, stejně jako společnost staré bolesti prostě tlačí, působí na něj(i nevědomě skrze jeho vědomé postoje), znepříjemňují život, stále činné trauma minulosti/komplex působí problémy i v přítomnosti(často je svázáno s patologickými vzorci zpracování původní situace), takže sklon k vyrovnání se s vlastní minulostí přichází jako přirozená potřeba, resp. jako potřeba zbavit se problému/symptomu s často nevědomým pozadím.
Ne vždy samozřejmě, někdy je "vyrovnávání se" uměle, ideologicky ordinováno a to určitě není nejlepší přístup, jak emoce, které stojí v jeho jádru, zpracovat resp. může být spíše škodlivý.
Není radno dlubat do bolesti jiného, údajně v jeho zájmu, když o toto, sám tento jiný nestojí. Je to složitější, protože bolest je zapouzdřena jakousi patologií, která prostě nemůže být zrušena, pokud není k dispozici účinnější řešení.
----------
Jak rozumět této logice založené na spasitelské, historické techno-metodologii, která vykazuje znaky postmarxistického vědeckého řízení společnosti?
autor
.
třeba jako kompenzační. V úvodu jste zmínil problém pozitivistické metody poznání v oddělenost subjektu, resp. jeho vyloučení z procesu poznání a tzv. čistě věcné zaměření "měřitelné, vážitelné atd. viz
.
"...požadavek objektivního poznání ve vědeckém marxistickém pojetí prosadil vyloučení subjektu, jakoby věda nebyla součástí struktur lidského ducha."
autor
Tato metoda nejen, že nemůže obstát, právě díky oddělenosti(navíc pouze iluzorní - ve skutečnosti to není možné) subjektivního prvku, sama před sebou, ale navíc je aplikovaná na oblast, jež je pro ní zcela nevhodná - dějiny společnosti.
Ovšem existuje také druhý extrém, tzv. subjektivizace vědomí, kdy je popírán význam objektu - věcnosti, racionality a veškeré "poznání" vychází jen ze subjektu a jeho osobního přesvědčení, např. náboženského, kdy je subjektivní víra(byť může být sdílena velkými skupinami) povyšována na pravdu/poznání. V takovém případě dochází ke stejnému oddělení subjektu od objektu, jen důraz je opačný - na subjekt, za současného potlačení objektivního faktoru.
Když do toho zatáhnu Junga(byť si nejsem jistý, zdali ho chápu správně), každý takovýto krajní postoj vědomí je kompenzovaný nevědomím, v němž vznikají k vědomí protichůdné, kompenzační tendence, jež zajišťují rovnováhu.
Jinak řečeno, subjekt a objekt se k sobě mají kompenzačně a komplementárně, podobně jako např. vědomí a nevědomí.
Příkladem subjektivizace vědomí jsou např. právě různá bohorovná subjektivní přesvědčení popírající realitu, dobří jsou v tom diktátoři všeho druhu, političtí, náboženští atd., které po čase popíraný objektivní faktor/objektivní podmínky dostihnou.
Opakem je jednostranná věcnost, která většinou doplatí na výbuch vytěsňovaného subjektu. Hezkým příkladem je tuším Faust, věcný intelektuál pohlcený vlastní vášní.

Asi jsem dost nesrozumitelný, ale o tématu píše Jung ve svých obecných typech - introverze(zaměřenost na subjekt), extroverze(zaměření na objekt) a jejich nevědomých kompenzacích při přílišné jednostrannosti vědomého zaměření.
Tyto podtémata samozřejmě souvisí s tématem poznání, o kterém je v článku řeč.
05. 03. 2014 | 14:58

Richard napsal(a):

"Jak rozumět této logice založené na spasitelské, historické techno-metodologii, která vykazuje znaky postmarxistického vědeckého řízení společnosti?"

můžete to tedy vnímat jako kompenzaci přístupu katolického Hermana s jeho subjektivní sentimentální vírou povýšenou na poznání/pravdu, která se snad odrazila v jisté chaotičnosti do celé jeho práce v ÚSTRu, v postavu přísně na "objekt" zaměřenou, ztělesněnou v novém vedení.
Ani jedno není asi šťastné. V prvním případě dochází k subjektivizaci vědomí(k přecenění subjektu a podcenění objektivního faktoru), v případě druhém je subjekt naopak potlačen(podceněn) a přeceněn objektivní faktor.
05. 03. 2014 | 15:10

gaia napsal(a):

Richard

vás by do toho ústavu měli vzít taky,mel byste to aspoň placené , vas je řady škoda. Mohl byste být autorovi konkurencí a jedině konkurence dožene lidi k ještě vyšším výkonům, takže ústav pro studium by byl kvalitnější a kvalitnější a
05. 03. 2014 | 15:19

Richard napsal(a):

"ale víte co mi skutečně vrtá hlavou po přečtení odpovědi od kači

že západní mocnosti s prokazatelně koloniální a otrokářskou minulostí jsou považovány za nějaké šiřitele demokracie a Rus za nějakého permanentního okupanta "
gaia
.
podívejte, minulost je velmi důležitá, říká se, že je nejlepším prediktorem budoucího jednání, ovšem důležitější je "tady a teď", včetně současných postojů a skutečného jednání.
Navíc mám pocit, že je mají lépe zpracované. Na více autoritářském ruském východě a u jejich sympatizantů jsou stále předmětem obdivu, ospravedlňování atd. viz Semelová a kladení věnců u Gottwalda, oživování komunismu v podobě aparátčíka KGB Putina atd.
I proto je pro nás těžší, snad až nemožné se s komunismem vyrovnat. Jeho pohrobci totiž stále operují u moci a sympatizují s jeho největším pohrobkem Putinem. Na rozdíl od poválečného Německa, které se s nacismem vyrovnalo poměrně dobře, jsme v jiné situaci. Ale nacismus a komunimus jsou jen projevy nebezpečné bohorovnosti, ta stále číhá skrytá pod povrchem, takovou sílu nelze zničit, jen k ní být obezřetný.
Nijak nezpochybňuji excesy, kterých se dopustili některé západní mocnosti, ovšem nyní je okupantem prostě Rusko.
05. 03. 2014 | 15:28

Richard napsal(a):

Navíc mám pocit, že je mají lépe zpracované..resp. traumata, vlastní excesy, na západě
05. 03. 2014 | 15:30

Richard napsal(a):

každý v sobě máme ďábla, a ten se skutečně nejsnáze prosazuje za situace, kdy nás přesvědčí, že právě v našem nitru neexistuje. To je totiž nejlepší cesta k bohorovnosti, narcistnímu sebe-povýšení, které jak je známé z mnoha bájí a mýtů končívá pádem.
05. 03. 2014 | 15:45

arnazach napsal(a):

Priznam se, ze jsem docetl tak do tretiny. Jednak nerad ctu na displayi dlouhe texty, jednak jsem nabyl pocitu, ze chapu podstatu sdelenia: Murriel nebude zverejnovat historicke materialy, nybrz jen sve vlastni interpretace tech materialu. Pricemz tyto interpretace uz jsou predem dany jeji metodologii, takze se soudruzi nemaji ceho bat.

Moc pejne je, ze proti teorii totalitarismu je i "antropolog komiksu Uhl".
05. 03. 2014 | 17:39

Bakalův nezvaný host napsal(a):

Číst tě nebudu, stačí se na tebe podívat.

Kdyby chtěl někdo posbírat ty největší ….., tak víme, kde je najít.
05. 03. 2014 | 21:27

Jáchym napsal(a):

Strécu Vodrážko,
srazil se vám ontologický rychlík s gnoseologickou lokálkou a zdrcla se intelektuální smetana, resp. ve Vašem případě podmáslí.

Kdyby to nebylo tak postintelektové, mohlo to být postnemoderní.
Až budu mít zase splín z toho, jak jsem blbej, dočtu i druhou půlku a uklidním se.

Jezusky, jezusky.
Přečtěte si DrDra Buqoye nebo Diága Huména a poučte se, jak se dělá obratná géblsovská denunciace.
05. 03. 2014 | 21:34

Diskuze klasický hnůj napsal(a):

Diskuze hnůj
05. 03. 2014 | 22:09

honolulu napsal(a):

Pane Vodrazko,
prvni NEuspech a vysmech lidi kterym jste zde predlozil Vas "intelektualni" vytvor ke straveni, Vas nesmi odradit od pokusu znovu neco napsat....

Ja se zde snazim vsechny ctenare presvedcit, uz davno, ze existuji UFOuni !
A myslite si, ze moji snahu nekdo oceni ? Vubec ne ! Oni jsou vsichni NEVDECNICI !

Kdyz zde zustanete a budete vice psat, tak mi bude mene nadavano. Proto bych Vas chtel pozadat, aby jste zustal a znovu neco napsal...
Huuuuu, ha, ha, ha budeme jednou oba dva v ordinaci dr. Jarolimka...
A mimo to, vsichni se radi zasmejem.
Jachyme,
Intelektualni podmasli ? Jednou spadnu pod stul smichem......
05. 03. 2014 | 22:38

Madagaskar napsal(a):

Tak se zde zítra sejdem, honolulu. Přesně v šest.
05. 03. 2014 | 22:59

Madagaskar napsal(a):

čtvrtek 5/3 18:00
05. 03. 2014 | 23:02

Madagaskar napsal(a):

Máte totiž hezké komentáře.
05. 03. 2014 | 23:04

mdgskr napsal(a):

už ani nepřečtu captchu, jak jsem opilý, ale
05. 03. 2014 | 23:36

honolulu napsal(a):

Madagaskare,
clovece vis , ze jsem tam byl v 70-tych letech z Jizni Afriky ?....Tam jsou strasne agresivni zensky - Malajky nebo co....Oni se na me uprene divaly v baru a svym jazykem si zacaly umyvat brady a nosy....Oni mi naznacovaly, co vsechno umi...

V pripade, ze je to Tvuj rajon, tak ti gratuluji. Ostrov kvetu a dlouhych jazyku.....(Ten ostrov je idealni pro mlade kluky.)

Jo, kdybych se nebal cenzora, tak bych psal same zakazane veci...
Ale jinak je tam velmi hezky... Uplne jiny svet nez JAR..

Navedeme spisovatele Vodrazku, aby to tam dal vsechno do pera a potom zde udelal hodnotnou prednasku k "veci".

Rikas, ze nemuzes precist captchu, protoze jsi opily. Ja ji nemohu precist ani kdyz opily nejsem - coz se nekdy take stane...
Ahoj zitra a nezapomen si dat espresso - cloumaka.
06. 03. 2014 | 02:19

Ludovít Bacon napsal(a):

Ad Bacon...
Roger sice v roce 1597 nic vyslovit nemohl (k pokročilým metodám spiritismu tehdejší doba ještě nedospěla), ale Francis ano.
06. 03. 2014 | 07:17

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy