Zdravotnictví a děti je pro mě velmi osobní téma.
Jsem nejenom poslankyní za Piráty, ale taky máma. A toto je příklad tématu, o němž se rozhoduje při krajských volbách. Příběh zraněné holčičky a jejích rodičů.


Tento pátek jsem řešila případ malé zraněné holčičky, jejíž rodiče za ní do nemocnice nechtěli pustit ani na návštěvu. Proplakala tam noc poté, co ji odtrhli od rodičů, a ona neměla ani chvilku na to pochopit, co se děje. Nakonec se podařilo. Aspoň půl hodiny před operací s ní mohla být maminka a vysvětlit jí tak, co se bude dít. Výsledek je samozřejmě ku prospěchu všech - děti, které situaci chápou díky vysvětlení svých rodičů, lépe spolupracují. A kdo není ve stresu, ten se taky líp uzdravuje. (Holčička je už nyní doma.) Totéž platí pro pobyty maličkých dětí, kterým ještě slova moc neříkají. Ty potřebují mít svého blízkého člověka ve chvílích nemoci u sebe.

Obojí ale v době koronaviru začíná opět drhnout. I když zrovna děti jsou předmětem výjimek - ze zákona jim přítomnost zákonného zástupce upírána být nesmí (!), tak minimálně podle informací, které mám od spolku Juno Moneta, se situace nijak zásadně nelepší, spíše naopak.

Právě Ágnes s Petrou ze spolku Juno Moneta se této problematice věnují již několik let a velmi mi pomohly i s tímto incidentem. Díky své praxi samy vidí příčiny mj. v tom, co se snažím(e) intenzivně řešit, a co v současné “koronakrizi” graduje, tedy v syndromu vyhoření u lékařů a sester, jejich nedostatku a kontinuálním přetížení nebo v systému supervize. Právě komunikace zdravotníků s rodiči je stěžejní, leč u nás se na ni zatím neklade takový důraz. Více o tom, “že rodič není návštěva a může být s dítětem stále”, neznalosti vlastních práv jako rodičů nebo naopak jejich popírání ze strany některých zdravotníků se dozvíte v rozhovoru.

Co pro zlepšení dělám já? Mimo jiné o věci komunikuju přímo s panem ministrem zdravotnictví. Ten mi sdělil, že zadal připravit dopis, který má informovat všechny přímo řízené nemocnice v ČR, aby se toto neopakovalo. Vím ale, že to bude běh na dlouhou trať - zajeté koleje se mění těžko.

Co může udělat každý z nás? Říkejte lidem, kterých se téma týká, o možnosti pomoci. Jako rodiče v tom nejsme sami. A když se Vám nebo Vašim známým něco takového děje, hned se ozvěte. Pomoc nabízí právě Juno Moneta, nepřetržitě na telefonu. Případy pak sbírá a společně pracujeme na systémových řešeních. Je obrovské množství zdravotníků, kteří jsou nápomocní a vědí, že rodič je důležitou součástí léčby a uzdravování. Někdy jen nemají podporu vedení. I proto je třeba být slušný, zdvořilý, věcný, ale vytrvalý.

V neposlední řadě si určitě přečtěte skvělý a inspirativní rozhovor pana doktora Hynka Canibala pro Respekt o tom, že to jde, a že vstřícné zdravotnictví i v Česku existuje. Titulek je na fotce - "Když malé dítě zalehnou dvě sestry, pamatuje si to celý život." I holčičku v pátek odtrhávaly od rodičů tři zdravotnice.

Ono to totiž jde zlepšit, a má to smysl! Ve výsledku ubude práce zdravotníkům, zlepší se zdravotní stav a pohoda dětí i rodičů, a celé zdravotnictví bude příjemnějším místem - i pro zaměstnance.

A teď ta souvislost s krajskými volbami... Stížnosti na takovéto situace se píší zřizovateli, tedy u krajských nemocnic na krajský zdravotní odbor. A protože tam výběrová řízení organizují kraje, je velmi důležité, kdo na nich sedí. I proto jsem ráda, že jsme za Piráty dostali důvěru více než 12% voličů (v tom čísle totiž není koaliční Olomoucký kraj, kde jsme se STANem získali 19,5%) a můžeme postupně začít měnit i tyto zajeté koleje.

P. S.: Mimochodem, Ágnes a Petra povzbuzují lidi i k pochvalám. Ať ti, kdo svou práci dělají dobře, zažijí ocenění - i já je píšu, když je příležitost, a doporučuju to i Vám všem ostatním!

P.P.S.: A máte-li chuť, sledujte naši práci a aktuální dění v sociální oblasti.