Vystoupení Martina Romana v předminulých Otázkách Václava Moravce se jen málo podobalo otevřené diskuzi na téma budoucnosti energetiky v ČR. Při sledování tohoto veřejnoprávního pořadu musel mít každý spíše pocit, že šlo o PR relaci skupiny ČEZ a jejího generálního ředitele.

Díky „benevolenci“ ČT prošla Romanovi řada tvrzení, která jsou nepřesná a zavádějící a kterým je třeba důrazně oponovat. Jedním takovým je jeho deklarovaná víra v bezpečnost našich stávajících jaderných zařízení. Pomineme-li vysoké množství menších jaderných nehod, lze jen těžko akceptovat fakt, že např. zastaralé Dukovany nemají kontejnment reaktoru. Šéf energetického gigantu zároveň tvrdí, že jaderná energetika je nejlevnější, nejekologičtější vzhledem k emisím skleníkových plynů a že rozvoj tohoto odvětví je v zájmu všech našich občanů. Není tomu tak.

Jaderná energetika rozhodně nejekologičtější není. Je sice pravdou, že jaderné elektrárny při svém provozu prakticky nevypouštějí CO2 stejně jako obnovitelné zdroje energie. Stejně jako u všech zdrojů, včetně obnovitelných, je ale třeba se ptát, jakou uhlíkovou stopu nese těžba a zpracování uranu a co je svázáno s výstavbou elektrárny. Další zásadní otázkou je, jak se jaderná energetika slučuje s pojmem energetická nezávislost. Ani dnes česká těžba uranu nepokryje spotřebu reaktorů v Dukovanech a Temelíně, nehledě na významný fakt, že jej nedokážeme obohatit a vyrobit jaderné palivo.

Co je nejlevnější?

Podle Martina Romana je jaderná energetika tou nejlevnější energií. Stavba dalších dvou reaktorů v Temelíně, jak ji plánuje ČEZ, vyjde podle loňských nabídek firem ve Velké Británii možná až na 350 miliard korun. Je jasné, že Fukušima jadernou energetiku dále zdraží kvůli opatřením na posílení jaderné bezpečnosti. Taková investice se projeví i ve státním rozpočtu – ČEZ nebude moci odvádět miliardy z daně ze zisku ani dividendy.

Do ceny jaderné energie v České republice nejsou započteny ekologické škody, které tu vznikly těžbou a zpracováním uranu stejně jako zde není započítána reálná cena za nutnou výstavbu a provoz konečného úložiště vyhořelého paliva. V ceně atomové energie vůbec nejsou započítány reálné náklady za pojištění škod pro případ havárie.

Kromě obrovské ceny investice si je třeba uvědomit, že životnost nových reaktorů lze odhadnout na šedesát let. Budeme mít v té době stále dostatek uranu? A nebylo by strategičtější vložit sumu, kterou chce vláda investovat do jaderné energetiky, do rozvoje dlouhodobě udržitelných obnovitelných zdrojů energie, do podpory inovací, energetických úspor a do energetické nezávislosti? A nebude cena elektřiny z obnovitelných zdrojů, jak o tom svědčí stále zpřesňované výpočty, do deseti let levnější než cena elektřiny jaderné?

Ostatně i společnost British Energy, která provozuje osm jaderných elektráren, dospěla k záveru, že bez státních dotací, které jsou ovšem v EU zakázány, není stavba nových reaktorů z ekonomických důvodů proveditelná. Z tohoto lze implikovat, že zakázanou státní subvenci bude třeba obejít. Bylo by zajímavé se pana Romana optat, jak toho asi bude chtít ČEZká republika dosáhnout.