Letos uplyne dvacet let od sametové revoluce, která je neoddělitelně spjata s myšlenkami a ideály své vůdčí a nejdůležitější osobnosti: Václava Havla. Dožily se tyto ideály dvacátých narozenin naší svobody a demokracie?



Když se tak rozhlédneme po předvolební politické scéně, nutno říci, že spíše skomírají. Základní představa Václava Havla, že politiku lze dělat i slušně, je šíbrům politického marketingu zjevně k smíchu. A volební kampaně většiny politických stran vypadají podle toho.

Kupodivu se zdá, že tento způsob politiky je poměrně efektivní. Alespoň média vděčně reagují na každý nesmysl, nevkus či sprosťárnu, se kterými politici a jejich volební poradci přijdou. V České republice se díky tomu vytvořil celkem slušný trh s křupanským marketingem a obhroublou symbolikou zaměřenou na první signální soustavu. Trh, ve kterém se točí nemalé peníze.

Znamená to tedy, že Havlova politická vize je v dnešním světě neživotná? Znamená to, že chce-li nějaký politický subjekt uspět, pak nemá jinou volbu, než na tuto hru přistoupit?

Pokud jste politik, kterému jde jen o nejbližší volby a dál se nedívá, pak skutečně jiná možnost není. Když nemáte vizi, je boj o procenta logicky bojem bez rukavic. Co když se ale snažíte přemýšlet v delším horizontu, než je pouhé jedno volební období? Pak to přece není ani tak boj o procenta voličských preferencí, jako spíš zápas o důvěru lidí.

A nenechme se zmást - to jsou ve skutečnosti dvě různé věci! Každé seriózní firmě jde o dlouhodobý úspěch, ale ten se bohužel rodí pomalu. Rychle vydělané peníze zajímají jen šibaly.

Proto příliš neprožívám volební průzkumy.

Jednou mě průzkumy označí za druhého nejpopulárnějšího politika, Strana zelených má skoro oněch kýžených pět procent a předstihuje i lidovce, zatímco podruhé nás novináři v souvislosti s procenty nazývají outsidery.

Je mi to jedno, protože jsem přesvědčen, že uspějeme.

Když jsme před pár dny spouštěli web věnovaný změně klimatu v české politice, dostali jsme kromě spousty pozitivních ohlasů i některé v tom smyslu, že zelení jsou pro českou politiku až příliš slušní a idealističtí. Je prý hezké, že z minulosti nemáme žádné finanční skandály, ale díky tomu také nedisponujeme potřebnými milióny, za které se dá dělat patřičně agresivní kampaň.

A co má být, říkám já. Nikdy jsme od lobbistů nevzali ani korunu, protože chceme být zavázani jen svým voličům. Každé koruny, kterou nám věnují naši podporovatelé, si cením víc než šestimístných částek od hochů s kufříky.

Peníze od lobbistů a různých zprostředkovatelů totiž ve skutečnosti žádné dary v pravém slova smyslu nejsou. Jak říkají Angličané: Sýr zadarmo je jenom v pastičkách na myši.

Stejně tak mi nesedí agresivní a sprosté napadání politických konkurentů, jak se u nás v poslední době rozmohlo. O Karlu Schwarzenbergovi si můžu stokrát myslet, že se k zeleným, kteří ho vytáhli do nejvyššího patra exekutivní politiky a přispěli k tomu, aby se stal nejpopulárnějším politikem, nezachoval zrovna šlechetně. A co týče jeho spojenectví s odštěpeným byznys-křídlem KDU-ČSL, samotného by mě zajímalo, kolik potenciálních voličů TOP 09 si uvědomuje, kdo se za solidností překypujícími bilboardy ve skutečnosti skrývá. Politickou volbu Karla Schwarzenberga však respektuji a vždycky s ním rád půjdu na pivo. Politiku s osobní rovinou prostě nemíchám.

Před několika dny jsem spolu s Václavem Havlem a Karlem Schwarzenbergem strávil příjemné chvíle na festivalu v Trutnově. A byly o to příjemnější, že vím, koho bude Václav Havel volit. On totiž ví, že česká politika potřebuje změnu klimatu. Zdůrazňuje to posledních dvacet let a už předtím si jich za to pár odseděl.

Změňme klima v české politice!