Žijeme v zemi, kde politická moc a špinavé peníze vytvořily pevný kartel. Česká politika je prolezlá korupcí od komunální po nejvyšší úroveň. Veřejné prostředky se u nás rozkrádají stejně bezostyšně jako v rozvojových zemích, což má pro nás i stejné důsledky – chybí zdroje na investice do vzdělání, výzkumu, moderních technologií.

Nejde jen o etický problém - uplácení při zadávání veřejných zakázek je pro naši ekonomiku nebezpečnější než hospodářská krize. Pokud se nepodaří vymýtit korupci a vrátit do naší politiky slušnost, budou všechna „prorůstová opatření“ k ničemu. Peníze, které by bylo lze rozumně investovat ve veřejném zájmu, se ztrácejí v kapsách kdovíkoho (to nevíme, protože jsou u nás dosud povoleny anonymní akcie na majitele). V podnikatelském prostředí dlouhodobě převládá názor, že „určité firmy jsou spojeny s určitými podnikateli“, vítězové velkých výběrových řízení jsou předem známi a další část zakázek je účelově rozdělována na několik menších tak, aby se výběrová řízení nemusela vypisovat vůbec.

Během roku 2009 se v ČR za veřejné zakázky vydalo přes 200 miliard korun. To už je pořádný balík. Asociace malých a středních podniků odhaduje v této souvislosti objem úplatků na 16%, tedy víc než 30 (slovy třicet) miliard. V závěrech výzkumného šetření této organizace se mj. uvádí: „Vzhledem ke skutečnosti, že se provize již staly nedílnou součástí získání zakázky, naznačuje výsledek zároveň, kolik nás korupce stojí ještě před získáním zakázky, než se zrealizuje dodávka, a o kolik se zvedne náklad dodavatele, který se nakonec projeví v ceně zakázky a zaplatí ho konečný zákazník.“

Americká obchodní komora se v reakci na tento neblahý trend rozhodla iniciovat zpřísnění zákona o veřejných zakázkách. Připojily se obchodní komory Německa, Británie, Francie i Kanady, stejně jako Transparency International. Z politických stran vyslala svého zástupce do expertní komise, která má novelu zákona ještě do voleb připravit, pouze Strana zelených. ODS a ČSSD reagovaly úsměškem, TOP 09 ústy svého poslance Pavla Severy vysloveně cynicky (prý „obdivuje optimismus amerických přátel, když si myslí, že by to mohlo něco změnit“).

Policie sice před pár dny v souvislosti s kauzou Opencard vtrhla na pražský magistrát a v Brně-Žabovřeskách zase pro podezření z korupce zatkla starostu Aleše Kvapila z ODS (na jeho podezřelé praktiky upozorňovali tamní zelení a různé neziskové organizace již delší dobu), to je však jen špička ledovce. Potřebujeme systémovou změnu.

V únoru jsem při projednávání dílčích změn v zákoně o veřejných zakázkách navrhl osm jednoduchých a srozumitelných úprav, které by korupčníkům značně ztížily pozici, a to na straně „nabídky“ i „poptávky“:

1. Veškeré informace vztahující se k výběrovému řízení musí být povinně zveřejněny na internetu;
2. uchazeč o veřejnou zakázku musí doložit svou vlastnickou strukturu (never more anonymním akciím na majitele);
3. uchazeč o veřejnou zakázku musí předložit seznam svých zaměstnanců, příp. členů statutárních orgánů, kteří pracovali u zadavatele veřejné zakázky a mohli tak ovlivnit průběh veřejné zakázky;
4. musí být zavedena povinnost předložit seznam osob s možným konfliktem zájmů;
5. musí být zavedena povinnost bezodkladně po otevření obálek zveřejnit nabídkovou cenu, aby v mezidobí nemohlo dojít k její manipulaci;
6. v případě, že dochází k losování, musí být přítomen notář, aby výsledek stvrdil notářským zápisem (never more „karlovarská losovačka“);
7. u veřejných zakázek nad 500 mil. Kč a na období delší než 5 let musí být k zadávací dokumentaci vždy přiloženo stanovisko Ministerstva financí.

Osmá úprava spočívá v prostém vypuštění bodů, ve kterých vláda navrhuje změkčit přístup ke společnostem, jež se dopustily nekalé soutěže.

To samozřejmě nestačí. Novela zákona o veřejných zakázkách, kterou připravují zahraniční obchodní komory ve spolupráci s Transparency International a Stranou zelených, by měla jít ještě mnohem víc do hloubky.

A ani to není všechno. Mezi další kroky musí patřit rozšíření pravomocí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) tak, aby mohl kontrolovat i tzv. podlimitní zakázky, na které se výběrová řízení nemusejí vypisovat. Přitom tvoří až polovinu finančního objemu všech veřejných zakázek (o podílu na objemu korupce raději nespekulujme).

Samostatnou kapitolou je nutnost zákazu akcií na majitele, které umožňují skrývat skutečné vítěze soutěží o veřejné zakázky. Je veřejným tajemstvím, že tyto zcela anonymní akcie jsou mnohdy v držení rodinných příslušníků a přátel těch, kdo rozdělují veřejné prostředky. Politici tak přihrávají peníze do kapes sami sobě.

Také imunita poslanců musí být konečně omezena. Naposledy jsem se o prosazení této věci pokoušel loni na podzim, neúspěšně. Ale nevzdávám se. Parlament přece nemůže být azyl pro korupčníky (dejme tomu bývalé primátory), kteří se v něm chtějí skrýt před vyšetřováním.

Klíčové je rovněž zavedení povinnosti vést transparentní a oddělené účty pro vedení volebních kampaní. Až na jednu výjimku (ze skromnosti neuvádím jakou) je nemá zavedené ani jedna z parlamentních stran. Asi dobře vědí proč. Vždyť jeden z nejrozšířenějších způsobů korumpování je formou skrytých příspěvků na volební kampaň.

P.S.
A tuhle znáte?
Víte, kolik letos dostal na dotacích od příbramské radnice místní fotbalový klub patřící „kontroverznímu podnikateli“ (nezdvořáci by napsali mafiánovi) Jaroslavu Starkovi?
Ani korunu. Dostal sice dva miliony, ale darem. Ten totiž na rozdíl od dotace není potřeba nijak vyúčtovávat – můžete si za něj nakoupit třeba samopaly.

Autorem anekdoty je starosta Příbrami Josef Řihák (ČSSD). Pan starosta je zároveň poslanec s imunitou, takže si takové odvážné anekdoty může dovolit.