Nejsem pravidelným čtenářem internetového serveru Neviditelný pes. Texty na něm zveřejňované si přečtu tehdy, objeví-li se v mém monitoringu médií, tedy tehdy, týkají-li se nějak hlavního města Prahy nebo přímo mě. V posledních dnech se to stalo dvakrát. A pokaždé v souvislosti s Národní knihovnou a projektem výstavby její nové budovy.
Slovo mělo v historii svobodné a civilizované společnosti vždy mimořádný význam. Nikoliv pouze jako základní vyjadřovací prostředek v oboru krásné literatury. Bylo vůdčím nástrojem politických a duchovních autorit, dávalo naději v dobách nesvobody a útlaku. V postmoderní, multimediální a „gigabitové“ společnosti se jeho funkce mění. Je ho až příliš. Ztrácí se v něm skutečnost, pravdivostní hodnota, stává se až příliš často cestou k vytváření virtuální reality.