Hejkal Pazdrátek byl divý muž. Rozložitý až rozsochatý, chlupatý jako opice, nos jako bramboru, uši jak dva květáky, obočí jak tlustou stonožku, zuby jak ohořelé vánoční františky. Nehty měl černé a dlouhé, spíš drápy to byly, a on jen pořád přemýšlel, do čeho všeho by je mohl zatnout a už to nepustit. Zjev to byl veskrze odpudivý, zatuchlý a smrdutý. Kdyby byl ale jenom škaredý jak nepřítel a smradlavý jak bolavá noha, nebylo by to nic proti tomu, jak byl uječený. Inu hejkal.
Rok 2009 byl rokem ve znamení globální finanční krize a návazné hospodářské recese, která začala naplno dopadat do národních systémů veřejných financí vč. municipálních pokladen. Politici se předháněli a stále předhánějí ve snaze najít účinný všelék, který by jako mávnutím kouzelného proutku vyléčil všechny neduhy ekonomik. Neduhy, jenž ovšem způsobili právě zmiňovaní politici nezodpovědnými zásahy a opakovaným „znásilňováním“ ekonomiky skrze nadměrné přerozdělování finančních prostředků a zbytečnou regulací. Toto „znásilňování“ vedlo a vede k poruchám, které se často zcela nesprávně označují za selhání tržních mechanismů a přitom pouze my sami jsme těmto mechanismům, zosobněných v klasické zásadě ekonomického liberalismu laissez faire, uštědřili několik tvrdých úderů. Z nichž se jednotlivé hospodářské systému mohou vzpamatovávat ještě řadu let. Typickým příkladem těžce knockoutovaného hospodářství může vidět právě u nás, kde sice trvala recese techniky pouze půl roku, od IV. čtvrtletí 2008 do I. čtvrtletí 2009, její dopady však veřejný sektor pocítí i se zpožděním a v delším období. Podniky totiž budou nějakou dobu umazávat krizí vytvořené ztráty, na vývoj reaguje až se zpožděním také zaměstnanost (bez práce je už delší dobu více než 0,5 milionu Čechů). Názor, že návrat k rychlému růstu není pravděpodobný, dokazuje i fakt, že podle nejnovějších údajů Českého statistického úřadu domácí HDP ve IV. kvartále 2009 rostl pomaleji než ve III. kvartále 2009 (o 0,7 %. resp. 0,8 %). Meziročně jsme se tak koncem roku nacházeli stále hluboko, konkrétně 4,1 % pod úrovní roku 2008. Tato čísla ukazují, že české hospodářství prochází nemocí, jejíž léčba nebude rozhodně jednoduchá.
Nejsem masochista, někdy mne ale přemůže vlastní fantazie v kombinaci s profesionální deformací. Téměř vidím některé myšlenkové pochody (půlmaratóny). Stalo se mi to naposledy při četbě komentáře redaktora Petra Kupce.