Nedaleko místa, kde kdysi v Praze žil a také zmizel legendární hliněný obr Golem, se nastěhoval obr jiný. Měl hlavu tvrdou jako ze dřeva a spoustu zbytečných řečí. Také dost fňukal, pořád byl s něčím nespokojený a závistivý až běda. A ke všemu rád říkal, že má všechno v malíku, hlavně v něm měl ale mozek, protože hlava na něj byla moc velká, do malíku se vešel bohatě a ještě kousek místa zbylo.
Kousek od pražského orloje, nejkrásnějších a nejchytřejších hodin na celém světě starých víc než 600 let, je malá ulička, kterou byste snadno mohli přehlédnout. Tahle ulička byla zvláštně tajemná, kvůli knížkám. Prostě nějak přitahovala různé věci, které měly něco společného s písmenky a řádky, s pohádkami a příběhy napsanými a čtenými.
Ve velkém a krásném parku, kterému se říká Stromovka, bydlí spousta strašidýlek, víl, skřítků, pidimužíků, bludiček, rarášků a plivníků. Většina z nich je hodná, lidí se bojí, a tak se před nimi schovávají a utíkají. Scházejí se v noci a povídají si o tom, co za celý den viděli. Mají své místečko pod velkou a starou vrbou a tam chroustají oříšky, co nestihly sežrat veverky, nebo popíjejí kapky z kalíšků zvonečků a hluchavek.