Archiv článků: březen 2018

31. 03.

Potřební nepřátelé

Pavel Kopecký Přečteno 5229 krát Přidat komentář

Na samý začátek musím říci, že Ruskou federaci nepovažuji za příliš demokratický stát a Vladimíra Putina za nějakého lidumila. Právě naopak. Jde o politika schopného (a nejspíš i všehoschopného), který bezohledně kráčí za svými cíli. K nim náleží obnova největší státnosti světa, která se mnoho let zmítala v neuvěřitelných zmatcích a zločinnosti. Ba na pokraji rozpadu.

Bývalý důstojník sovětských a ruských tajných služeb je často (nejen) ve své vlasti vnímán jako někdo, kdo ráznými kroky hrozící dezintegraci zabránil. Třeba když zkrotil oligarchy, zlikvidoval odstředivé tendence ve vzdálenějších regionech, případně vyhrál druhou čečenskou válku (1999). Pod jeho vedením se Kreml stal znovu symbolem moci, respektu a autority, jíž vnímá celý svět, a země si notně polepšila také ekonomicky. S Putinovou prezidentskou érou si tudíž běžný Rus spojuje návrat důvodů k vlastenecké hrdosti, konec jakési nové „smuty“, kterou přivodil rozpad Sovětského svazu či „alkoholokracie“ Borise Jelcina. Tomu ostatně Západ velkoryse prominul, když nechal rozstřílet jemu vzdorný parlament…

Cílevědomé i víceméně úspěšné směřování k obnově vážnosti Ruska nebo zlepšování životní úrovně (k čemuž svého času významně přispěla též změna cen ropy na světových trzích), má však dvojí dopad. Hlavě státu vynesl obrovské domácí uznání, ale logicky zneklidnil mezinárodní konkurenty, co léta všestranně profitovali z mocenského úpadku Moskvy. Když se následně ukázalo, že kroky putinovské kliky vedou k některým nepřehlédnutelným úspěchům, začaly se znovu výrazněji objevovat rysy předchozí, studenoválečnické etapy. Například administrativa amerických Demokratů vystupňovala agresivní antiruskou rétoriku a nápadnými se staly také destabilizační akce při hranicích či proti zájmovým oblastem RF.

Nejznámější se stal Západem podporovaný puč, pardon, oslavovaný Euromajdan v Kyjevě, jemuž těsně předcházel výrok Hillary Clintonové o nezbytnosti zabránit reintegraci postsovětského prostoru za každou cenu. Následné porušení mezinárodního práva ohledně strategického Krymu, kde mimochodem většina ukrajinských vojáků přeběhla na ruskou stranu, vyvolalo bouři. Příval očerňujících informací, hospodářských sankcí a výhrůžek neustal doteď. Je zde patrná snaha překrýt třeba historickou paměť s nezákonným počátkem války v Iráku, která trvá už patnáct roků. Zároveň se zuřivě popírá, že by Kreml - jakožto patron východoukrajinských pseudostátností - mohl získat inspiraci v násilném vytvoření již druhé albánské státnosti, Kosova.

Projevem zhoršených vztahů mezi Ruskem a západními demokraciemi, jež se jinak neodvažují příliš kritizovat spřízněného tureckého autokrata Erdogana, jsou i vyslovené propagandistické bizarnosti. Včetně toho, že se Putin postupně proměnil v příčinu takřka všeho zlého. Čehokoli na světě, co se zrovna takříkajíc nehodí do krámu. Měl ovlivňovat kde co. Protibruselské postoje Maďarska, referendum v Holandsku, separatismus v Katalánsku, francouzskou nacionalistickou pravici, úspěch kampaně pro brexit, americké prezidentské volby a tak dále. Až je skoro divné, že není viníkem horečky omladnic v Horní Voltě.

Do stejného ranku bohužel spadá, že bez vyšetřování, zcela automaticky dostal Kreml nálepku vraha exdůstojníka ruské vojenské rozvědky a jeho dcery. Byť jsou atentát i příslušná mediální reflexe nemálo podezřelé, nemáme vlastně vůbec pochybovat. A kdo snad ano, jak se stalo autorovi článku při diskuzi s „bezpečnostním analytikem“ Ministerstva obrany ČR, je jasně a bez diskuze ovlivněn nepřátelskými (proruskými) weby a potenciálním ohrožením naší národní bezpečnosti…

Zdá se, že Rusko se Západem, kde přituhuje například v oblasti svobody internetu, se mohou nakonec docela hodně potřebovat. Jako za bipolární éry. Když nic jiného, tak aby prostřednictvím toho druhého odváděly pozornost od chyb vlastních elit. A vůbec pohodlněji vládly.


Článek je rozšířením komentáře, který vyšel v MF Dnes


18. 03.

Přiměřený strach

Pavel Kopecký Přečteno 1309 krát Přidat komentář

Prezident Donald Trump rozjíždí války obchodní, vzývá výstavbu festovních kosmických vojsk a (strategické) cestování na Mars, ale jinak se tento „politický marťan“ poznenáhlu tváří jako velký mírotvorce. Aspoň co se dotýká Korejského poloostrova, kde minimálně z pohledu mezinárodního práva od první poloviny padesátých let neuhasl vojenský konflikt.

Možná by se tamější následky tříletého střetu mezi Východem a Západem (byť zaštítěného vlajkou OSN) – jehož se mimochodem zúčastnili i Čechoslováci – dávno „vstřebaly“. Kdyby ovšem nebylo úporných snah USA a SSSR (nebo později ČLR) o zakonzervování permanentní bezpečnostní tenze mezi dnes „chudým Severem“ a „bohatým Jihem“. V KLDR tudíž panuje „nejmladší z rodu Kimů“, jenž po vzoru otce i děda uplatňuje staré militaristické heslo „kulomety místo másla“. Rovněž proto uctívaná státní doktrína čučche (tj. soběstačnost), která má „výzkumná“ centra po širém světě, opakovaně zápasí s hladomory. A černý paradox nedostatku potravin či spotřebního zboží náleží mezi všudypřítomné „sociální jistoty“ režimu.

Nově, po propuštění „zaminira“ Tilersona, to vážně vypadá na deeskalaci až zbytečně vyhroceného stavu. Provázaného s fakty, že severokorejský diktátor musí uvnitř tuhého systému krutě obhajovat nejvyšší post (a s ním svůj život), kdežto lídr USA „jedině“ čelit nepřestajným útokům domácích (levicových) politicko-mediálních elit. Kruhů stále ještě šokovaných jeho vítězstvím a bezkoncepčností politiky.

Trumpova impulzivnost nedouka, jíž mimo jiné zhusta ventiluje na sociálních sítích, způsobuje americké administrativě zmatky doktrinální i personální povahy. Aktuálně zrodila vážně nečekaný krok. Namísto (oboustranných) výhrůžek kárným útokem se vzývá denuklearizace, případně vůbec odstranění zbraní hromadného ničení. Když vše selhalo, tak prostřednictvím osobního potkání dotyčných předáků. Což je nový interesantní rozpor, neboť krom jiného znamená skrytý pardon likvidace Kimova polorodého bratra prostředkem hromadného ničení. Ačkoliv je pravdou, že malajsijský atentát nervovým plynem VX nebyl dosud oficiálně dořešen nebo že některé obdobné vražedné útoky zavánějí širší zpravodajskou hrou…

V každém případě je nový novosvětský plán, přes nepřímou podporu Pekingu a Moskvy, dost bizarní. Přičemž jeho výsledky budou nanejvýš dílčí. Proč? Peking potřebuje nárazníkovou zónu, Moskva alternativní odbytiště a stabilitu v sousední zemi, Washington zase záminku k antičínskému vyzbrojování Japonců i Jihokorejců. Nikdy se nadto nevládne tak hladce, jako v érách přiměřeného strachu.


Psáno pro časopis Argument

13. 03.

Korejský průlom?

Pavel Kopecký Přečteno 1375 krát Přidat komentář

Korejský poloostrov je neuralgické prostředí. Každou chvíli slyšíme, že se tam něco škaredého semlelo. Dozvídáme se samozřejmě jenom zlomek tamějších událostí, ale už toho je až dost. Vztahy mezi KLDR a Jižní Koreou jsou nepřestajně napjaté. Koneckonců od roku 1953, kdy ustaly pravidelné a krvavé boje, neskončila válka. Studený mír mezi Pchjongjangem a Soulem pokračuje špionážními aférami, teroristickými útoky, občasnou dělostřelbou a dalšími projevy "dobrých sousedských vztahů".

Možná by to tak už dávno nebylo, kdyby bipolární zápolení nestabilizovalo nenormální poměry, v nichž byly vedví roztržena země a její národ. Dnešní chronická tenze mezi severem a jihem je jednoduše důsledkem toho, že si dohromady žádný z (vel)mocenských hráčů nepřál, aby se situace normalizovala. Což se promítalo i do vnitropolitických poměrů obou Korejí, takže až do přelomu 80. a 90. let minulého století byly v zásadě oba státy řízeny diktátorsky.

V Korejské lidově demokratické republice se to doposud nijak nezměnilo a pod formální hlavičkou budování komunistické společnosti panuje dědičná orientální despocie. Opřená o stranickou byrokracii, nacionalismus a militarismus. Na opačné straně poloostrova lze od zmíněné doby mluvit o postupném uvolňování poměrů, které se dnes poměrně značně blíží našemu chápání demokracie. K počátkům tamější společenské liberalizace svým způsobem přispěly též letní olympijské hry v Soulu roku 1988. Proto je dvojnásob zajímavé, že rovněž zimní hry v Pchjongčchangu mají své příznivé politické dopady. Zatímco ještě těsně před jejich zahájením si Kim Čong-un s Donaldem Trumpem freudovsky poměřovali velikost nukleárních tlačítek, po jejich skončení to vypadá na deeskalaci až zbytečně vyhroceného stavu.

Nyní bylo oznámeno, že obě hlavy státu se mají, díky zprostředkování Korejské republiky, dokonce osobně setkat a rokovat o jaderném odzbrojení v oblasti. Mnoho věcí ohledně summitu dvou výstředních státníků je ještě ve hvězdách. Ale již pouhé setkání těch, kteří se nastokrát prokleli, znamená průlom. Nečekejme však zázraky, ty se (nejen) v mezinárodních vztazích moc nedějí.

Představa nějakého radikálního posunu při budování regionální bezpečnosti se dá předem vyloučit. Likvidace zbraní hromadného ničení, uzavření míru, nebo dokonce výhledové sjednocení korejských států jsou prostě mimo realitu. Cynicky řečeno si je dohromady ani dnes žádný významný aktér nepřeje. Určitá hladina nepřátelství nesporně vydrží, stejně jako její mediální prezentace. Jsme v éře videopolitiky.


Glosu původně publikoval web Hospodářských novin

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novotný Martin O Obluk Karel · Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy