„Zajímám se o budoucnost, protože v ní hodlám strávit zbytek života.“ Prohlásil věhlasný Charlie Chaplin, krom jiného levicový aktivista. Něco na tom je. O budoucnost bychom se měli zajímat, speciálně v demokracii, kde nikdo nemůže tvrdit, že netřímá svůj díl odpovědnosti.

Špatné ale je, když nápadně rozměrný segment občanů tuhle v jádru prostou informaci nechápe, nebo chápat nemíní. V České republice se proto neochota brát politický život a zápasy za příznivější existenci projevuje v příslovečné „ míře větší než malé“. Politici jsou tu en bloc charakterizováni jako mizerové, nemakačenkové a politika je prostě svinstvo. A proto se jimi „není třeba“ více zabývat.

V reálu jsou veřejní činitelé i společnost výslednicí siločar, na niž můžou přinejmenším těžko nadávat lidé, jimž stačí jednou za uherský rok hlasovat, ba ani to ne. Právě takhle si to přitom vždycky představovali politici střihu Václava Klause, pro které je občanská společnost zásadním nepřítelem partajního života. Smrsknutého do kuloárních rokování pár potentátů s ekonomickými kapitány v pozadí a na tomto podkladu postupujících vskutku nevybíravě. Dotyční se tak třeba před lety, a navzdory názoru jasné většiny obyvatel, „zasloužili“ o rozbití Československa.

Místo permanentní lidové kontroly všech veřejných činitelů, de facto našich zaměstnanců, se u nás spoléháme na různá šidítka. Patří k nim iluze o jaré, nezkažené partaji, jež to za nás všecičko vyřeší a nezmění se v „dinosaury“. Zkrátka se o nás, malé děti, postará. O nenapravitelnosti znechucených voličů svědčí plynule navazující články řetězu ODA – US-DEU – Strana zelených – VV. Omlouvám se, pokud jsem na nějaké, krátkodobě oblíbené svatoušky zapomněl.

Kráčí o podobné „potvůrky podivné“, nicméně se zrychluje tempo, s níž se samy svedou zdiskreditovat. Véčka to zvládla ani ne za půlku volebního období a trefně je přejmenoval náš přední sociolog Keller, když s typickým sarkasmem podotkl, že nečasovskou většinu nově tvoří koalice ODS a TOP 09 s „hadrem“.

Věci veřejné záhy povede jednooká mezi slepými, Karolína Peake(ová). Snaživá jedničkářka, jež rafinovaněji navázala na Kristýnu Kočí v sestřelování Víta Bárty. Že je superguru odepsaný, politická mrtvola, bylo definitivně zřejmé minimálně od nedávné návštěvy místopředsedkyně vlády na Pražském hradě. Ten, který „uměl prezidenta“, dostal takříkajíc tichý státní pohřeb.

Podnikateli v bezpečnosti začalo být nebezpečně a před (prvoinstančním) odsouzením jej nezachránilo ani školácké úsilí o svedení pozornosti ke kauze Mostecké uhelné společnosti. Ani mimořádně „veverčí“ pokus o odcházení z kabinetu. Vlastně se to „konstruktivním“ véčkařským funkcionářům báječně hodilo k ráně do vazu „Centrálního mozku lidstva“.

Nabíledni je, proč se neopakovala čunkiáda. Za prvé se v právní oblasti odehrálo pár změn, za druhé by si nynější pravice sotva přála nové soudní pře o justičním mafiánství. Za třetí VV nikdy nestály za svým předsedou ani zdaleka tak rigorózně, jako tradiční lidovci za svým předákem. Těm ostatně pád veverek z výšin zvyšuje preference na sněmovní úroveň.

Trojkoaliční káru táhne dál Matka Kuráž udržet si moc stůj co stůj. Většina v dolní komoře zůstává zachována a hlasovací mašinérie se může dál opírat i o jisté vlivné sdělovací prostředky. Média, co měla zásluhu na vítězství fakticky už před volbami existující triády stran. Ačkoli už nemohou tak snadno obhajovat neobhajitelné, znovu se neštítí frází. „Cestu do Řecka“ nahradila obecná tvrzení o tom, že opozice u kormidla by dělala to samé. No jenže potom vylučují svá starší pádná tvrzení, že levice jen zadlužuje zemi. Anebo, podíváme-li se na oficiální data o růstu veřejného dluhu během posledních roků, nechtěně připouštějí naprostou rozpočtovou neodpovědnost pravicového vládnutí v ČR.

A protože se „vévéčka“ navenek dost možná zklidní, nečasové úvahy o potřebě vzestupu občanské společnosti naberou pravděpodobně na ještě větší aktuálnosti.


Komentář vyšel v Parlamentních listech