Minulý pátek jsem při obědě s přáteli podotknul, že pokud kvůli „tomuhle“ nepadne vláda, je konec vší naději. Stalo se; naštěstí, i když pozdě. Kabinet Petra Přesčase, opravuji, Nečase měl skončit nejpozději, a to se zaťatými zuby, před třemi lety. Česká republika snad hůř vedena nebyla.

Něco nadčasového v sobě ale kabinet měl: obsahoval hodně z „étosu“ 90. let. Také okolnosti jeho demise k nim odkazovaly, když premiér odporoval nevyhnutelnému s podobnou hysterií a dětským vzdorem, jako když měl ze Strakovky zmizet Václav Klaus. Rovněž podpůrný nápis „Miluji svoji mámu“ na tričkách dcer Jany Nagyové byl stylový. Evokoval dobové zvolání: „Tati, my ti věříme.“

„Šéf“ snad stokrát rekonstruované vlády o přinejmenším tisíci vnitřních krizích byl vskutku nemožný od začátku až do hořkého konce. Ani na letní přituhnutí kolem účetní, co si to uměla „moc dobře spočítat“, nesvedl reagovat důstojně. Vždyť pro křivost svých výmluv a omluv nakonec vypadal, že se klidně ospravedlní i za vraždění Rudých Khmérů, hlavně aby zůstal u „žlabu“.

Naštěstí pro naši zem mu nepomohla ani svěcená. Ani zastání mladého veterána české konzervativní politiky, „dědičného“ poslance Marka Bendy, jenž znovu skvělým způsobem potvrdil úroveň svých mravů a rozumových schopností.

Kdo však nahradí předsedu vlády, který nejspíše s rozkoší poslouchá dominantní osobnosti? Měly by to být předčasné volby, jsou potřebné jako sůl nad mafiánské zlato. Protože ale nejsme v pohádce, nýbrž v systémovém marasmu České republiky, je bezmála všecko možné.

Hodně bude záležet na prezidentovi, jemuž pravice nemohla k „100 dnům v Palermu“ přichystat hezčí dárek. Může se rozkročit, taktizovat, jednat jak libo – navíc oproštěn od „putnovského“ rizika.

Za nejdelší konec provazu tahá Miroslav Kalousek. Zatím se tváří, že stojí o stejný „koaliční půdorys“. Tím provokuje k zamyšlení, neboť pokud by chtěl definitivně vytlačit ODS z prvního místa napravo od středu, zkrácené funkční období by bylo ideálním prostředkem. Vedení „jediné čisté pravice“ si přece nemůže přát, aby se na trampoty ódéesky zapomnělo. Nasvědčují tomu též stále kratší prodlevy mezi dřímáním Karla Schwarzenberga.

Pokud hlasování v řádném termínu míní Kalousek opravdu vážně, pak k tomu má setsakramentské důvody. Ovšem jaké? Velké tunely (církevní restituce a spol.) již přeci dokonány jsou… Snad může mít nějaké obavy z obsahu Spisů, leč ani to se mi nezdá, neboť byl vždy nechvalně proslulý několikastupňovým krytím svých kulišáren.

Nejpravděpodobnější je, že ministr financí v demisi taktizuje a předstírá jednání. Aby posléze s trudným výrazem oznámil, že nutno dát prostor rozčílenému lidu. Navenek však zatím drží „lidoveckou“ basu s bratry a sestrami ve zbrani. Myšlenku další spolupráce může dávkou volebního ekrazitu odpálit kdykoli.


Psáno pro Parlamentní listy