Dnes slavíme Zelený čtvrtek, první den velikonočních prázdnin a Den učitelů. Před 421 lety se narodil biskup Jan Amos Komenský. Jde to dohromady?

Co mají společného učitelé a biskupové? Tento rok především to, že obě skupiny netrpělivě očekávaly 28. březen. Biskupům všech denominací začínají Zeleným čtvrtkem Velikonoce a učitelům „jejich“ svátkem velikonoční prázdniny.


V českém kontextu se vztah biskup - učitel kondenzuje v postavě Jana Amose Komenského. V současných diskuzích nad budoucností českého školství, jako je Strategie 2020 nebo Česko mluví o vzdělávání, se pro mě ukazuje velké napětí mezi možnostmi, realitou a očekáváními směrem k učitelům. S tímto napětím podle mne souvisí archetypální postava českého superučitele - Jana Amose Komenského. Ten se v nějaké podobě (aspoň obraz, kniha, plaketa) vyskytuje v každé české škole.

To, jak chápe a „čte“ česká společnost či učitelstvo definici „učitele“ dnes, se přirozeně dost liší od dob Komenského. Komenský byl především biskupem, duchovní a morální autoritou a filozofem vzdělávání, ovšem zároveň byl i mimořádně schopným školským praktikem. Na českého učitele často podvědomě klademe stejné úkoly. Být přirozenou mravní autoritou a vzorem, filozofem a špičkovým odborníkem ve svém vyučovacím oboru i na celkové směřování vzdělávání. Rovněž má být ovšem praktikem zvládajícím nejrůznější gramotnosti, psychologii, pedie všeho druhu, administrativu EU fondů, nástroje rozvoje komunity, sociální práci, management a odstraňování globálních problémů.

Realita každodenní učitelské profese často naopak ukazuje na to, že učitelství je pro mnohé povolání jako každé jiné. Učitelé jsou, stejně jako v jiných profesích, vystaveni tlaku odvádět dobrou práci. Mnozí se přitom, jako i v jiných profesích, snaží ulehčit si práci a odchodit si svůj úvazek. Jiní se naopak s nadšením vrhají do dalšího vzdělávání, projektů pro žáky, mimoškolních aktivit a diskusí nad vzdělávacími strategiemi. Nakonec však stejně všichni učitelé bez rozdílů dostanou od diskutérů na webech zprávu, že mají pořád prázdniny, děti jsou zvlčilé, nic neumí a vlastně - kdo nic neumí, učí… Veřejnost nerozlišuje mezi pedagogy podle individuálních kvalit a učitelé často odpovídají nářkem nad současnou „mizérií“ a nevděkem. Vzájemná úcta a respekt jsou v nedohlednu.

Přeji tedy učitelům klidné prázdniny, odpočinek a po návratu do školy dost času a sil do výuky, aktivit s dětmi a třeba také na příspěvky do diskuzí nad Strategií2020 nebo kampaní Česko mluví. Ostatně, jedním z aktuálních témat kampaně je Jak podporovat učitelskou profesi a udělat z ní ceněné povolání?

Nám ostatním přeji hezké velikonoční svátky a čas na realistické zamyšlení nad učitelem jako tím, kdo napomáhá rozvoji a vzdělávání nám, našim dětem a celé společnosti. A nad tím, jak mu v této nelehké roli můžeme prospět. Možná pak budeme mít potřebu a chuť přispět také do diskuze k dalšímu směřováním českého školství.

PS. Biskupům přeji také požehnané Velikonoce.