Blog o tom, proč je ČR i přes vysoké schopnosti počítačových inženýrů na chvostu Evropy.

Některá média komentují důraz, který položil vicepremiér Bělobrádek na digitální ekonomiku. Žádné překvapení to není - jde o součást programového prohlášení vlády a koaliční smlouvy, o společný jmenovatel několika kapitol lidoveckého programu, ale především jde o jednu z priorit Evropské lidové strany, k níž KDU-ČSL patří!

Pavel Bělobrádek má z postu místopředsedy vlády a poslance k digitální ekonomice blízko, protože je předsedou Rady pro výzkum, vývoj a inovace; bez této trojice aktivit není vůbec možné digitální ekonomiku uchopit a podporovat. Pavel Bělobrádek je členem Rady vlády pro informační společnost, která chce řešit ICT záležitosti a které – a to mi hlava nebere - předsedá ministr vnitra (!) Milan Chovanec (ČSSD).
Bylo by asi potřeba hodně vynalézavého vysvětlování, co má vnitro společného s digitální ekonomikou kromě toho, že mu byla tato kompetence svěřena. Tento zkostnatělý model se stále ještě drží v mocenské struktuře, ačkoliv nedává vůbec smysl. Pokud je důvodem tzv. e-government, pak tedy nevím, jak si dobře MV počíná.. Stálo by za zvážení, zdali je 26. místo Česka mezi 28 členskými státy EU v e-governmentu za rok 2015 dobrou vizitkou umístění tohoto oboru na vnitro. Tyto mizerné výsledky v zemi talentovaných programátorů a superúspěšných IT firem znějí jako dobrý vtip.

Ostatně, vláda ani neumí věci správně pojmenovat: Rada vlády pro informační společnost nedělá jen e-government – tedy, neměla by. Jenže ona se – dle svého vlastního textu na stránkách MV- zabývá jen státními IT zakázkami a mechanikou jejich zadávání. Proč se tyto zakázky zadávají a jaké cíle a potřeby státu tím naplňují, je patrně otázka metafyzická a vláda jí považuje za diskusi typu: Kolik andělů se vejde na špičku jehly?

Co mne naopak vůbec nepřekvapuje je to, že z hlediska komerčního sektoru nejsme (na rozdíl od státního) ve srovnávacím žebříčku na chvostu, ale na 17.místě, což je čestný zlatý střed. Za tento úspěch vláda samozřejmě nemůže . Podnikatelé se přirozeně svými potřebami a cíli zabývají, proto vědí kam jdou a jak se tam chtějí dostat.

Jean-Claude Juncker učinil digitální ekonomiku jednou z priorit „své“ Evropské komise. Vidí v ní hospodářskou budoucnost Evropy, zdroj růstu a zaměstnanosti. To je logické: jako globální montovna nemá Evropa v konkurenci Indie, Číny a dalších zemí nejmenší šanci. Cestou vpřed je pouze vysoká přidaná hodnota. Slabé používání digitálních nástrojů vykazují právě malé a střední podniky, které zároveň ale poskytují 2/3 pracovních míst.
Juncker ale navíc digitální ekonomiku vidí v kontextu jednotného trhu EU jako „plně integrovaný trh bez bariér mezi členskými státy EU, založený na používání digitálních on-line technologií a služeb.“ Jen 10% evropských uživatelů internetu kupuje zboží a služby on-line v jiném členském státu EU. Digitální ekonomika by podle Junckera mohla půlmiliardovému trhu přinést růst až o 4% HDP. Na čele pelotonu e-obchodu jedou – bez překvapení -Spojené království, Německo a Francie.

Nejen Evropská komise, ale i Evropský parlament se tímto úkolem významně zabývá. Řada výborů EP řeší jednotlivé podmínky digitální Evropy. V „mém“ právním výboru EP řešíme otázky autorského práva (geo-blocking, text and data mining, e-knihy apod.), ale i horké právní novinky, které rozvoj digitalizace do našich životů přinesl. Právě začínáme s robotickým právem: umělá inteligence je již schopna napsat novinový článek, automobily bez řidiče jsou již skutečností, je tedy třeba se ptát: kdo má práva k roboticky napsanému článku, kdo odpovídá za jeho obsah, kdo odpovídá za dopravní škody auta bez řidiče. A v propojené Evropě potřebujeme nacházet odpovědi rovnou na kontinentální úrovni.

Myslím, že pokud jde o digitální ekonomiku, měla by se české vláda v klidu posadit a popřemýšlet nad změnou postoje: Nemáme–li rovnou vypadnout z ústředního ekonomického motoru Evropy, měli bychom se na konceptu digitální ekonomiky aktivně podílet. Mozky i kapacity na to máme. Pokud jde o talenty českých IT specialistů, není pochyb.

Stát by se měl přestat upínat na ministerstvo vnitra, kterému náleží správa milionů agend životně důležitých pro státní chod a neobtěžovat tohoto mamuta pružnou, kreativní a intelektuálně vysoce náročnou agendou. Před-předposlední místo v Evropě v zavádění digitalizace v oblasti státu je snad dostatečně výmluvným znamením. Naopak by bylo žádoucí využít potenciálu soukromého sektoru, kde sedí lidé s mimořádným vzděláním a rozhledem v ICT. To by ovšem stát nesměl pod „digitální ekonomikou“ rozumět ovládnutí všech tendrů na IT zakázky.

PS: Po dopsání blogpostu byla na Aktuálně.cz zveřejněna zpráva, že stát bude rušit datové schránky pro podání přiznání k DPH, protože se ukázalo, že mají nedostatečnou kapacitu. Amen.

Zpráva o umístění ČR mezi 28 státy leží zde.