Když se řekne Den Evropy, ozvěna odpoví: Robert Schuman. Tady v Rudolfinu musím zdůraznit, že se nejedná o německého skladatele, ale o francouzského poválečného ministra zahraničí. Právě on totiž 9. května 1950 pronesl slavnou deklaraci, která otevřela cestu evropské spolupráci postavené na novátorských principech.

(Tak jako Johann Sebastian Bach vynalezl temperované ladění a změnil tím hudbu, tak jako Alexandr Fleming objevil penicilin a změnil medicínu, tak Schuman svojí metodou nadnárodní, nejen pouhé mezistátní, spolupráce změnil geopolitiku.) Díky ní odstranil z území spolupracujících států slovo válka a nahradil je slovem prosperita.

Přesto, když se asi deset let poté Schumana zeptali zda, kdyby mohl vrátit čas, by tehdy v roce 1950 něco udělal jinak, prý odpověděl: začal bych od kultury. Kultura v širším významu – způsob našeho života má společného evropského jmenovatele a je tím, co nás odlišuje od jiných částí světa. Schuman patrně už tehdy před půl stoletím pochopil, že vědomí společných kulturních základů pomůže Evropanům více se s propojenou Evropou identifikovat. A právě nedostatek identifikace Evropanů s Evropou je jeden ze základních problémů evropské spolupráce dneška. Je to výzva pro náš kontinent v neklidném a globalizovaném světě.

A je proto dobré kulturou, Ódou na radost, ódou na bratrství všech lidí oslavit Den Evropy. Zpívá se v ní: Alle Menschen werden Brüder – všichni lidé budou bratry. Pro porovnání: Schumanova metoda má za heslo „nespojujeme státy, propojujeme lidi.“ Není to podobné? Velká část světa nám závidí všechno to, co se nám skrze tuto nadnárodní spolupráci společně podařilo dosáhnout. Opravdu, máme dnes co slavit.


Promluva - Rudolfinum 9. 5. 2017