Dobrý den,
po svém „vstupním“ blogovém příspěvku jsem obdržel od čtenářů řadu námětů pro další články, ať už se to týkalo vnitřního života Evropské unie, mých osobních zkušeností s kontakty s ní a z práce v jejích orgánech, tak i některých velmi konkrétních aspektů. Přestože nechci svůj blog koncipovat výhradně na záležitosti EU, tak rozhodně počítám s tím, že se pustím do zpracování těchto námětů v některých příštích příspěvcích. Dokonce jsem se nad některými z nich již začal zamýšlet, když jsem se dostal k tématu příbuznému, kterému jsem se nedokázal a snad ani nechtěl vyhnout. Prosím proto o shovívavost, nežádal jsem o náměty, abych je nakonec nechal ležet stranou. Vrátím se k nim. Stejně tak k některým vašim dotazům, které budu průběžně zodpovídat (ostatně, k některým jsem se ve svých komentářích již vyjádřil).
Dobrý den,
přestože patřím ke generaci, která si s informačními technologiemi již celkem rozumí, není tomu tak dávno, co jsem poprvé registroval slovo blog. Paradoxně šlo o blog komisaře Špidly.Když jsem byl osloven ze strany Aktuálně.cz, zda bych neměl zájem být jedním z bloggerů, uvědomil jsem si, že blog nabízí velmi neformální, otevřenou a rychlou formu vyjadřování se k aktuálním tématům naší doby jak u nás doma, tak i ve světě, a dává možnost vést nad nimi polemiku. Tedy něco, na co u nás v Česku prozatím nerezignovala jen hrstka novinářů, politologů a publicistů. Je to smutné, ale diskuse, jak veřejné, tak i politické, se v ČR příliš nenosí. Až na výjimky jsou považovány za vhodnější formu vyjadřování se a sebeprofilace invektivy, napadání, osočování a někdy i zastrašování.Čím jsme arogantnější, populističtější, útočnější a nacionalističtější, tím jsme větší pašáci.