Mnoho toho bylo řečeno a napsáno o nedávné cestě Baracka Obamy do Evropy. Řada pravicových komentátorů prezidentovi vyčetla, že je naivní, že staví evropské zájmy nad ty americké, a někteří dokonce prohlásili, že za jeho funkce dochází k odlivu moci za hranice Spojených států, prý kvůli jeho “věčnému omlouvání” za americkou převahu, jak to kdosi vyjádřil.

See the English version bellow

Na této kritice mne kromě toho, že je pomýlená a úmyslně zavádějící, nejvíce znepokojuje skutečnost, že slovo “omluva” zde má jakýsi posměšný, téměř pohrdavý odstín, jako by bylo známkou slabosti, když člověk řekne “Promiňte”. Nic nemůže být dále od pravdy. Vhodně vyjádřená omluva může být naopak důkazem síly, vyzrálosti, respektu a zodpovědnosti a vzájemné vztahy může posunout na zcela novou úroveň spolupráce a porozumění.

Toto je citát z jeho projevu před skupinou studentů ve Štrasburku, za nějž jej většina kritiků odsuzuje: “V minulosti se stávalo, že Amerika, namísto aby se radovala z vaší dynamické unie a snažila se o vzájemné partnerství a společné řešení problémů, dávala často najevo aroganci a přezíravost, dokonce pohrdání.”

A tady je i kontext, který předchozí větu vyvažuje a který kritikové opomenuli: “V Evropě však na druhé straně panuje antiamerikanismus, většinou umírněný, občas ale zlovolný. Evropané, namísto aby ocenili dobro, které Amerika ve světě tak často koná, nám nezaslouženě dávali za vinu mnohé z toho, co je kolem nás špatné.”

“Na obou stranách Atlantiku se tyto dva přístupy až příliš rozmohly. Ani jeden z nich není moudrý. Ani jeden se nezakládá na pravdě. Oba dva nás rozdělují a izolují. A ani jeden nebere v potaz onu základní pravdu, že Amerika není s to čelit problémům tohoto století osamocena a že Evropa je zase nevyřeší bez Ameriky.”

Podle pravicových konzervativců měl prezident Evropanům připomenout, co vše pro ně Amerika udělala během 2. světové války. Tento požadavek má jeden problém – něco takového by právě člověk v Obamově postavení dělat neměl. Především jsme podobnou situaci už zažili a víme, jak dopadla, a navíc naše role za 2. světové války nám nedává právo být arogantní a přezíraví, nemluvě o tom, že v kontextu oné návštěvy by její připomenutí bylo zcela nevhodné.

Já, ač nejsem členem téže strany jako prezident Obama, jsem hrdý na sílu a charakter jeho proslovu a coby student managementu tleskám jeho odvaze, vyváženosti jeho slov a jeho načasování. Nadešel čas, jak kdysi prohlásil prezident Clinton, “vést silou svého příkladu, nikoli příkladem své síly.” A právě to je jádrem udržitelné politiky – jít druhým příkladem.

Časopic Psychology Today uveřejnil roku 2002 článek Beverly Engelové s názvem “Síla omluvy”. Beverly Engelová v něm objasňuje tělesné, sociální a mentální důsledky upřímné omluvy a radí, jak se správně omlouvat. Článek by si měli přečíst nejen politici a manažeři, ale každý, kdo se setkává s lidmi, ať už doma, v práci či kdekoli mezi tím. Link je ZDE.

To není známka naivity či slabosti, nýbrž síly charakteru a dospělosti, tedy vlastností, kvůli nimž na vás ostatní pějí ódy, které znějí o tolik lépe, než když je pějete vy sami.

#####

President Obama and “The Apology Thing”

Much has been said about President Obama’s recent European visit. Many right-wing commentators have accused him of being naïve, of putting Europe’s interests before America’s, and some have even said he is leading a shift of power away from America because of his “apologizing” for American primacy, as one writer put it. What disturbs me about this criticism, aside from being wrongheaded and deliberately misleading, is how the term “apology”, in its various forms, is always used in a ridiculing, almost contemptuous way insinuating that saying “I’m sorry” is a sign of weakness. Nothing could be further from the truth. An apology, properly done, can be a sign of strength, maturity, respect, and responsibility, which can take relationships to a new level of cooperation and understanding.

Here’s the quote from his speech to a group of students in Strasbourg that most critics use when condemning him: “Instead of celebrating your dynamic union and seeking to partner with you to meet common challenges, there have been times where America has shown arrogance and been dismissive, even derisive.”

Now, here is the balance of the passage, which is not included in the criticism: “But in Europe, there is an anti-Americanism that is at once casual, but can also be insidious. Instead of recognizing the good that America so often does in the world, there have been times where Europeans choose to blame America for much of what is bad.”

“On both sides of the Atlantic, these attitudes have become all too common. They are not wise. They do not represent the truth. They threaten to widen the divide across the Atlantic and leave us both more isolated. They fail to acknowledge the fundamental truth that America cannot confront the challenges of this century alone, but that Europe cannot confront them without America."

The far-right conservatives in America are saying that he should have reminded Europe of all America did for it in WWII. The problem with this is that it is just what someone in President Obama’s position should not do. First of all, we’ve already seen that movie and we know how it ends, and secondly, our actions in WWII do not give us the right to be arrogant and dismissive, not to mention the complete inappropriateness of mentioning them in the context of this visit.

I am not a member of President Obama’s political party, but as an American, I am proud of his strength and character in making these remarks, and as a student of leadership, I applaud his courage, the balanced nature of his comments, and his timing. The time has come to, as President Clinton once said, “Lead by the power of our example, not the example of our power.” This is what sustainable leadership is all about—leading by example.

Psychology Today magazine published an article in 2002 by Beverly Engel, titled “The Power of Apology”. In the article she explains the physical, social, and mental effects of making a sincere apology, and she outlines how to make an apology. The article is well worth reading not only for governmental leaders and business leaders, but for anyone who interacts with others at home, at work, or anywhere in between.

Here’s the link: http://www.psychologytoday.com/articles/pto-20020802-000027.html

This isn’t about naïveté or weakness. It’s about strength of character and maturity—attributes that cause others to sing your praises, which sounds so much better than when you do it.