Bílá kniha terciárního vzdělávání je v posledních dvou letech fenoménem prostředí vysokých škol České republiky. Výrazně rozdělila postoje vysokých škol a ministerstva školství. Zároveň se stačila během ministerského působení Ondřeje Lišky transformovat z „živého organismu“ do „mrtvého materiálu“, aby byla pod následným vedením ministerstva resuscitována a opět postavena do role klíčového materiálu. Procesu zmrtvýchvstání měla posloužit i expertní návštěva odborníků z OECD, která se odehrála v měsíci říjnu. Nyní tedy máme na stole velmi zajímavé posouzení Bílé knihy i procesu přípravy právě ze strany tohoto subjektu. Obecně se mi pak po pročtení patnácti stran tohoto materiálu chce konstatovat, že se vzývaný bílý materiál ve světle poznámek OECD přinejmenším poněkud zadýchal.