„Jsme ješitní, a proto se vám chceme pochlubit tím, co jsme společně dokázali,“ pronesl mimo jiné při zahájení provozu největší pily v Evropě na zpracování dřeva v pátek v Čáslavi Jan Mičánek senior k bezmála tisícovce hostů, zdaleka nejen z ČR. A chlubit se bylo čím. Nejmodernější a originální technologie. První významná investice Finska v ČR. Hodnota téměř dvě miliardy, největší projekt v oboru pro roce 1989. Ryze české vlastnictví. V době krize vytvoření 300 nových pracovních míst. A dalo by se pokračovat.
Každopádně, otevření takového provozu je v tuzemském lesnictví, zmítaném aférami kolem výběrových řízení, arbitrážemi a obecně ekonomickou krizí zcela jistě významná pozitivní zpráva. A i když společnost LESS Jana Mičánka i on sám může být mnohými vnímán kontroverzně, je zcela zřejmé, že se v tomto případě podařilo dílo, na které je třeba opravdu být hrdý.
Normální by proto bylo, kdyby se akce zúčastnilo například vedení Lesů České republiky, které jsou pro LESS obchodním partnerem. Demonstrativně se tak nestalo, zřejmě převážila ješitnost úplně jiného charakteru. Normální by také bylo, kdyby se patrně největší oborové akce za posledních deset let zúčastnili politici – alespoň ti, kteří se ve svých programech honosí zájmem o rozvoj lesního hospodářství. Opět se tak nestalo, až na jedinou výjimku – dnes již jen poslance, exministra zemědělství Petra Gandaloviče. Normální by podle mne také bylo, kdyby se o dokončení a spuštění pily zajímala centrální média. Nestalo se tak, na místě byli jen ti, kteří o oboru něco vědí, nicméně s omezenými možnostmi informovat širší veřejnost v této zemi. Znovu se tak ukázalo, že u nás nestojíme o pozitivní příklady z podnikatelské praxe a raději se stále budeme pitvat k pandemiích, ekonomických krizích a soubojích často nesvéprávných politiků. Neumíme nebo prostě nechceme být „pozitivně ješitní.“. Obávám se ale, že tím se pověstná „blbá nálada“ společnosti moc nezlepší.
A tak alespoň jedno pozitivum na závěr. Otevření čáslavské pily se zúčastnil, na rozdíl od řady svých stranických kolegů, kteří v minulosti resort zemědělství šéfovali, Jan Fencl, exministr zemědělství z přelomu tisíciletí. Potvrdil tím přitom, že na rozdíl od politiků je duší zemědělec a že měl a má k tomuto resortu stále vztah. Pro uvedený den byl tak pro mne Jan Fencl „borec nakonec“. A to jsme se kdysi pěkně hádali.