Zastaralá a v porovnání s konkurencí nefektivní technologie pořezu dřeva, pouze několikaprocentní podíl na tuzemském trhu, návratnost investice třeba až za dvacet let, obtížná dopravní dostupnost – to je podle odůvodnění státního podniku Lesy České republiky (LČR) „strategická investice“, za kterou by byly LČR ochotny dát v dražbě téměř miliardu korun. Konkrétně jde o pilu Javořice ve Ptení, stále ještě v majetku v minulosti zřejmě nejvýznamnější lesnicko-dřevařské společnosti působící na tuzemském trhu, tedy společnosti CE WOOD. Podstatnou informací v této transakci samozřejmě je, že CE WOOD dluží LČR peníze (zhruba 185 milionů korun), a proti ČR vede arbitráž v objemu 2,5 miliardy korun. A ve hře je ještě druhá arbitráž obdobného objemu, přičemž důvodem obou je údajné poškození CE WOOD při veřejných zakázkách, které LČR v minulosti vyhlašovaly. Tolik základní informace.
Pár věcí si přitom zaslouží alespoň krátký komentář. Jednak, jak je vůbec možné, že se státní podnik hodlá pouštět do evidentně naprosto ekonomicky propadákové transakce, což potvrzují všichni, kdo o lesnictví v ČR něco vědí. Mimo jiné i v současné době neutrál, bývalý dlouholetý generální ředitel LČR Jiří Oliva, který nemá zapotřebí nahrávat té či oné zájmové skupině. Ilustrativní je jeho osobní zkušenost s uvedenou pilou. „Když jsem tam kdysi přivedl jednoho rakouského zájemce, ani nešel dovnitř. K pile vede vlaková jednokolejka dlouhá 20 kilometrů a okresní silnice, na které se pomalu ani nevyhnou kamiony. Jak se má za takových okolností na pilu přivézt a opět odvézt dostatečné množství dřeva, aby to bylo vůbec ekonomické?“ popisuje osobní zkušenost Oliva. A to ještě nezmiňuje, že náklady na pořez dřeva v uvedené pile jsou díky tamní technologii o dost vyšší než tuzemský průměr. Vhodné by bylo i připomenout, že pila je schopna – při současných podmínkách na trhu s dřevem, generovat údajně zisk ani ne 50 milionů ročně. Při investici bezmála za miliardu tak jde o více než dvacetiletou návratnost. Opravdu strategický podnikatelský počin! Slova o strategické investici přitom pocházejí přímo od LČR. Jediné, co přitom pozitivní strategií vzdáleně a dočasně zavání, je možné vytvoření pár desítek pracovních míst. To ale jen do doby, kdy pila podruhé a definitivně zkrachuje. „Nejede“ totiž ani v současnosti. Mimochodem – současné vedení LČR několikrát veřejně deklarovalo, že státní podnik zeštíhlí. Záměr expandovat do oblasti zpracování dřeva je ovšem s tímto tvrzením v naprostém rozporu.
O tom, že státní podnik skutečně o vstup na trh zpracování dřeva uvažuje, existují doložitelné doklady například z jednání jeho dozorčí rady. Pokud by se ovšem tato vize naplnila, lze konstatovat jen jediné – stát vstupem na tento trh sníží podnikatelské možnosti privátního sektoru, jinými slovy, důsledkem takového kroku by bylo další propouštění v lesnictví a dřevozpracujícím průmyslu v ČR a růst nezaměstnanosti v oboru. Je tohle skutečně činnost, kterou má stát dělat? A jak by asi vypadalo podnikání při zpracování dřeva, když na jeho počátku stojí naprosto propadáková investice?
Jestli mají mít LČR v tuzemském lesnictví nějakou roli, pak je to především zabezpečení mimoprodukčních funkcí lesa a kontrola hospodaření v lesích. Snahy o pronikání do podnikatelského prostoru jsou skrytým zestátňováním této části průmyslu. Neobstojí ani fakt, že v některých evropských zemích státní lesy skutečně podnikají. Ano, jenže jde o úplně jinou situaci. V žádné jiné zemi kromě ČR není podíl státních lesů na výměře lesních pozemků tak vysoký jako u nás, a tedy tam není tak vysoký možný jejich vliv. A o to právě jde – LČR v ČR představují prakticky monopol, a jak je vidět z řady netransparentních transakcí, nejen týkající se skutečných úmyslů s případným nákupen pily ve Ptení, jde o monopol s velkými korupčními riziky.
Na základě žádosti ministra zemědělství Jakuba Šebesty mají LČR do příštího týdne transakci s pilou ve Ptení odůvodnit. Je ale zřejmé, že je neodůvodnitelná a jediné, co ministr může udělat, je celou transakci stopnout. Tak uvidíme.