Máte chuť na pravé ryzce? Chcete koupit jehněčí v kvalitě bio nebo kachní či křepelčí vajíčka? Čerstvé jeřabiny nebo brusinky? Jeďte do Varšavy. Všechno to najdete na trhu v Mirowské tržnici.
Kdežto v Čechách třicet let po listopadu stále nenakupujeme stejně civilizovaně ani stejně čerstvou zeleninu jako jinde v Evropě. Nikdo nepřinutil ani řetězce, ani radnice.



Ten polský trh je trhem, jaké jsme zvyklí vídat v zemích s kulinární tradicí, ve Francii, Itálii, Španělsku. V Praze nic podobného nemáme. Že na něj narazíte v Polsku, může být pro lecjakého Čecha překvapením.

Desítky stánků se zeleninou a ovocem, kde vás na teď vůní a barvami zahltí pyramidy a haldy všeho, co dozraje na podzim. Taky desítky kamenných stánků s všemožným masem včetně jehněčího, kůzlečího, kdejaký kus hovězího či telecího. Samozřejmě drůbež. Chcete vajíčka? Několik stánků se specializuje jen na ně: od leghornek, zelenonožek, slepic krmených ovsem, kachní, od mladé kachničky, dvoužloutková, malá, střední, velká velikost, všechno volný výběh. Na volská oka se prý nehodí stejná vajíčka jako na omeletu. Kupující to zná.

Chcete brambory? Nabízejí jich několik druhů a každá Polka ví, které se hodí na hranolky, které na vaření a které na zapečení. Rajčata? Ano, malinová, nebo buvolí srdce, masitá, zelená, černá. Jablek jsem napočítal dvanáct druhů, podobně několik druhů hrušek a švestek. Je podzim a každý druhý stánek má houby: pravé hřiby i všelijaké podborováky, lišky, některý bedly, jiný ryzce, klouzky,

Tenhle stánek prodává topinambury, černou řepu, cikorku, květák, fenykl, bílou ředkev, kdoule, vlašské i lískové ořechy, zázvor, několik druhů rajčat, čerstvý špenát. Jiný osm druhů jablek, všechno myslitelné ovoce, běžný výběr zeleniny včetně bobů. Další deset druhů rajčat. O kus dál nekonečná řada stánků s květinami.

Najdete tu všechno myslitelné k jídlu

Není snad ovoce nebo zelenina, které byste tu nedostali. Není snad recept, na který byste tu nenašli ingredience. Všechno místní produkce, vozí to sem farmáři z okolí. Pár stánků se specializuje i na exotické ovoce, jiný má olivy a arabské potraviny. Sousedí s obchůdky s chlebem, z nichž každý má patnáct druhů, k tomu všelijaké domácí koláče, tvarožníky. O kus dál několik stánků nabízí hotové pirohy, domácí paštiky, domácí máslo, sýry, tvaroh. Tamhle ten jen uzené ryby. Žádný alkohol, žádné svařáky.

Můžete tu strávit hodiny, stačilo by postavit si tu malířský stojan a malovat zátiší s ovocem a zvěřinou. Fotky, které odtamtud přivezete, můžete vydávat za Paříž nebo Florencii.

Proplétáte se hustým davem, nejsou to turisté, ale běžní občané, kteří sem chodí nakupovat na nedělní oběd nebo zásoby na týden. Mladé dvojice i staré paní s taškami na kolečkách, hodně mužů. Ten trh je běžnou součástí života těch lidí, a to už od narození.

V Čechách a na Moravě se podařilo prosadit falešný obraz Polska jako země špatných potravin. Protože české řetězce se evidentně rozhodly dovážet odtamtud to nejlevnější od nejlacinějších výrobců. Protože je obava z polské konkurence a snaha očernit její image? Přitom ta země by mohla pro nás být co se týče kvality a nabídky zeleniny a ovoce inspirací.


Takových trhů je ve Varšavě víc, a stejný zážitek budete mít v tržnici ve Wroclawi a v dalších městech Polska. Lidé jsou tam zvyklí kupovat ovoce a zeleninu přímo od pěstitelů, na trzích nebo ve stáncích zelinářů, rozesetých v každé čtvrti.

Ze srovnání vycházíme bledě, farmářské trhy jsou slabým odvarem

Co se týče kultury čerstvých potravin vycházíme ve srovnání se západní Evropou či s Polskem bledě. Nemluvě o předválečném Československu. V Praze kupujeme většinu ovoce a zeleniny v řetězcích, všechno je dovážené zdálky a často buď nezralé, bez vůně a chuti, nebo povadlé a nahnilé, jak leží na policích několik dní. Mluvím ze své osobní zkušenosti. Polák by se na vás díval nevěřícně, proč kupujete v samošce čínský česnek nebo francouzskou cibuli, proč i salát nebo máta jsou přivezeny bůhví odkud a proč paní u pokladny nehne ani brvou, když vám markuje nahnilý lilek.

Včera ve vinohradském Albertu měli římský salát dovezený ze Španělska, praný salát (který by se měl jíst hned po umytí) z Itálie, podobně listový špenát. A květák z Francie. Radši si nepřestavuju, kolik dní ta zelenina cestovala, jakými kamiony a sklady prošla a kolik v ní zbylo vitamínů. Nejsou čeští zelináři schopni vypěstovat obyčejný salát, který byste dostali v sámošce? Je ten jejich dražší než dovezený ze Španělska? Nebo je řetězce odmítají?

Stále víc lidí si u nás hlídá, co jí, a chce čerstvé potraviny, jaké byly pro obyvatele měst normou po staletí. I třeba křupavý chleba. Odpovědí mají být farmářské trhy, které se ale k varšavskému mají asi jako venkovský kostelík ke gotické katedrále. Jak trhy na Vinohradech tak pražská Náplavka vám nabídnou jen zlomek toho, co Mirowská tržnice. Viděli jste tam nějaké houby? Přitom je podzim a houbaři se ještě nedávno vraceli s plnými čerstvý košíky. Viděli jste tam v létě lesní jahody, rybíz, angrešt?

Se svojí převahou stánků s různými burčáky a svařeným vínem, s hotovými jídly pojídanými ve stoje z kartonové vaničky, se stánky s košíky a keramikou jsou farmářské trhy spíš cílem víkendových vycházek hipsterské mladší vrstvy a bohatších Pražanů než místem, kam jdete nakupovat pro celou rodinu. V porovnání s úrovní běžných samoobsluh jsou samozřejmě velkým pokrokem, ale do pořádného trhu mají daleko.

Včetně toho, že ten varšavský je otevřen celý rok, každý den kromě neděle, kdežto pražské trhy zavírají koncem podzimu a přes rok fungují pár dní v týdnu a Náplavka jen v sobotu, a že ceny jsou tam podstatně nižší než u pražských tzv. farmářů. Před týdnem tam třeba jablka stála v přepočtu 20-25Kč (v pražské holešovické tržnici 30-40Kč), švestky 36 Kč (v Praze skoro dvakrát tolik).

Na varšavském trhu je také samozřejmostí, že vám každý trhovec dá účtenku, byť si koupíte jen půl kila rajčat. V Praze mi ji minulou sobotu nedal ani jeden. Na varšavském můžete běžně platit kartou, tu pražští farmáři stále neznají. Atakdále atakdále.

Vraťte tržnice jejich poslání

V prvorepublikové Praze se samozřejmě kupovala čerstvá zelenina, vajíčka i maso. Kde? V tržnicích. Aby se potraviny prodávaly civilizovaným způsobem a v civilizovaných podmínkách, postavila si Praha na Starém Městě, na Vinohradech, na Smíchově a jinde tržnice. Nepršelo tam, nemrzlo, ani na prodávající ani na kupující, byla tam hygiena. Dnes v Praze neslouží svému účelu ani jedna.

Z krásného projektu elegantní architektury je jen fasáda a zbytek se pronajímá. Komukoliv. V té velké v centru města na ulici 28.října je obyčejná sámoška a pár obchůdků. Vinohradskou městská čtvrť pronajala designérským firmám, výsledkem je pusto prázdno jak je rok dlouhý, jen v podzemí se tísní samoobsluha. A ve smíchovské je snad knihovna. Nejbližší varšavské je holešovická tržnice v bývalých jatkách, k té polské má ale taky daleko: nabídkou, cenami i kulturou.

Praha a další města nutně potřebují vrátit tržnice původnímu účelu, obyvatelé mají právo kupovat potraviny v civilizovaném prostředí a město tu je pro lidi. Tržnice tenkrát město nestavělo, aby se pronajímaly na zisk, ale aby měli lidé žijící ve městě kde kupovat čerstvé jídlo.

Dlouho se už mluví o přeměně tržnice v ul. 28.října, zatím ale není vidět žádná změna. A u vinohradské tržnice se o něčem takovém snad ani mluvit nezačalo. Pár stánků na Tylově náměstí, kde na vás prší a které se zimou skončí, jsou jen směšnou náhražkou opravdového trhu.

Celá ta věc kolem tržnic není jen o nakupování. Ve své podstatě jde o míru civilizace, o civilizované město pro lidi. O civilizovanou Prahu pro lidi.