Nebýt Wałęsy a Solidarity, žili bychom asi stále v království Sovětů. Teď mu je osmdesát a stále bojuje, tentokrát proti současné polské vládě a Kaczyńskému, chce, aby dodržovali zákony a ústavu

Ve světě jsou dvě jména, dva symboly konce komunismu ve střední Evropě: Václav Havel a Lech Wałęsa. Jsou zapsáni do dějin tak hluboko, že už je nikdo nevymaže a význam jejich symbolu není jen národní, ale evropský a vůbec světový. Na wikipedii je třeba heslo Wałęsa ve 150 jazycích, Andrzej Wajda o něm před pár lety natočil film. Přitom každý z těch dvou, Havel a Wałęsa, je úplně jiný.

Wałęsa je původem dělník, elektrikář z Gdaňska a nijak to nezastírá, naopak. Stále si uchovává mluvu svého původního prostředí, jak jsem se ostatně nedávno osobně přesvědčil, a jako každý Polák tohoto prostředí a té doby je přesvědčený katolík s odznáčkem Panny Marie v klopě saka. Má osm dětí, dlouho bydleli v maličkém bytě v paneláku. Havel byl naopak klasický pražský intelektuál, od mládí se snažil zapadnout do světa literatury a divadla, byl sečtělý.

Společný jim byl jednak celoživotní odpor k režimu, který jejich zemi vnutili Sověti, a jednak politický talent, s nímž dovedli vyhmátnout, co je třeba v určitou chvíli říct a udělat. Oba se také dostali k politice tlakem událostí, původně chtěli každý dělat něco jiného.

U Wałęsy bude člověka vždy překvapovat jeho neomylný politický čich, byť neměl žádné vzdělání, jeho schopnost vyjednávat a dostat to podstatné. Polsko jeho mládí bylo velmi chudá země, zvlášť pro dělníky. A když režim těsně před vánoci r. 1970 drasticky zdražil potraviny a dělníci v Gdaňsku a potom v dalších městech vyšli do ulic, mladý Wałęsa byl už členem stávkového výboru. Režim tenkrát nechal do manifestujících střílet, bylo čtyřicet mrtvých a stovky zmlácených a vyhozených z práce. Včetně Wałęsy.

Nenásilný pád komunismu

To byl jeho začátek a od té doby neustal, byť byl celou dobu pronásledován, včetně věznění, až do vzniku legendární Solidarity v r. 1980. Sehrál tam tenkrát klíčovou roli, kdy se mu podařilo v čele stávkového výboru vymoci na režimu ústupky, které byly ve světě komunismu nemyslitelné, včetně svobodných odborů s názvem Solidarita. Po jejím potlačení vydržel v opozici, až režim ustoupil a v r. 1989 při tzv. jednáních kolem kulatého stolu, kde Wałęsa zase sehrál klíčovou roli, opozice prosadila první částečně svobodné volby v sovětské říši vůbec. Vyhrála je na celé čáře Solidarita a to už byl konec režimu. A Wałęsa byl zvolen prvním prezidentem.

Má nehynoucí zásluhu na tom, že se svým okruhem dělnických předáků a varšavských intelektuálů se jim podařilo nenásilnou cestou, bez jediného výstřelu, zbavit zemi komunismu. Což bylo do té doby něco nepředstavitelného a jen díky nim potom padla berlínská zeď a my jsme měli listopad 89. Bez Wałęsy v Polsku a Gorbačova v Moskvě bychom možná stále žili pod vládou KSČ. Wałęsa za to také dostal po právu Nobelovu cenu.

Je ale velmi smutným paradoxem dnešního Polska, že Jaroslaw Kaczyński se ve své snaze přepsat kompletně polské dějiny snaží Wałęsu z nich úplně vymazat. Kvůli své osobní zášti a závisti se pokouší zničit největší symbol Polska posledních sta let. Lech Wałęsa je ale stále bojovník, ve svých osmdesáti letech podporuje dnešní opozici, apeluje, aby vláda dodržovala ústavu, při všech příležitostech nosí tričko s nápisem Konstytucja, čili ústava.

V nedávném rozhovoru mi řekl: „Kaczyński chce nahradit demokracii diktaturou, proto bojuji.“

Psáno pro ČRo (s pozměněným titulkem)