O tom co se přihodí, když se v nás narodí malý Babyloňan.

Narodí se z našeho ducha. Podobně jako světlo, chová se i duch dvojím způsobem. Buď má vlastnosti hmotné částice nebo vlnění. Zatímco hmotné částice se chovají předvídatelně, mají jistý řád, vlnění se chová prostorově, skládáním obrazů, s "citem" ke svému okolí, aniž by byla důležitá přítomnost nějakého řádu. Malý Babyloňan je vlněním našeho ducha. Jeho inteligencí je, když se náš hmotný mozek promění ve vlnění.

Přítomnost malého Babyloňana poznáme snadno. Přestaneme používat konzistentní logiku, přestaneme používat krásné teorie pro dokazování každého tvrzení, o kterém myslíme, že je pravdivé a začneme být intuitivní, obdaření tvořivou schopností a citem na základě pozorování. Vymýšlíme své vlastní, z formálního pohledu podivnosti, které dávají dobré výsledky.

Zjišťujeme, že malý Babyloňan je přirozeným obrazem Vesmíru. Vesmír jako celek je totiž jevem, který je, zdá se, neopakovatelný, nepředpověditelný, nevysvětlitelný řádem nebo teorií. Avšak uvnitř takového Vesmíru najdeme jevy a části, které jsou naopak opakovatelné, mají svůj řád, přírodní zákony, jsou předpověditelné a vysvětlitelné pomocí teorie. Malý Babyloňan, který se v nás narodí, je opakem takového řádu.

Zpočátku jsme překvapeni i zaskočeni, jak je možné, že uvnitř něčeho, co jako celek nemá řád, najdeme přírodní zákony. Že přírodní zákony existují uvnitř něčeho, co přírodní zákony nemá. Malý Babyloňan nás však uklidní tím, že Vesmír jako celek řád nemá. Právě to však způsobuje, že jeho části řád mají. I my, kteří žijí a chovají se navenek tak, že to nemá žádný řád, právě díky tomu máme uvnitř v sobě části, které dobrý řád mají. Malý Babyloňan nám pomáhá vytvářet věci, které předtím nebyly. Dodává důvěru v naši vlastní sílu chápat přírodu bez potřeby dát jí nebo životu nějaký řád. A tak mi dovolte prosím popřát malému Babyloňanovi dobré výsledky. Alespoň o nadcházejícím víkendu.