V ranním příměstském autobusu uprostřed týdne bylo plno. Stejný čas, stejní cestující, stejný směr, stejný řidič, stejný autobus, stejné pohledy. Jako když jmenuji známé matematiky. Pythagoras, Euklides, Galileo, Descartes ... Stejná jména, nic překvapujícího. A mě napadlo, jaké by to bylo, přímo v ranním autobusu, přednášet. Aby ráno nebylo stejné, matematici stejní. Vyprávět o Ramanujanovi.

Ramanujan se narodil ve městě Erode v Indii v prosinci r. 1887 jako první dítě v chudé rodině. Na základní škole vyhrával počtářské soutěže. Vyhrál tím i studium na střední škole. Po roce však propadal ve všech předmětech kromě matematiky. Popravdě trávil čas kreslením podivných symbolů na břidlicovou tabulku nebo do svého zápisníku. Proto matka Ramanujana přeložila na jinou školu. Po roce zde však skončil stejně. Bylo mu téměř dvacet, propadnul na dvou školách, neměl zaměstnání ani vyhlídky. Dalších několik let se spíše potuloval a žil ve svém světě se zápisníkem.

Jeho matka však rozhodla, že má čas na ženění a zorganizovala mu svatbu s desetiletou Srimathi Janaki ze stejné kasty. Situace se však po svatbě nevyvíjela příznivě. Další roky neměl Ramanujan práci a živil se příležitostně doučováním matematiky a hlavně psal intenzivně do svého zápisníku. Jednou dokonce ukázal zápisník na nějaké oslavě a doufal, že jeho výpočty někoho zaujmou.

Uspěl až v r. 1911 v časopise Indické matematické společnosti, kam poslal svůj první článek. Následující rok našel i zaměstnání. V účetním oddělení jedné větší společnosti. Ředitelem společnosti byl anglický inženýr a manažerem indický matematik. Oba Ramanujana povzbuzovali, aby oslovil anglické matematiky s možností jejich pomoci s publikováním. Během roku tedy Ramanujan napsal dvěma anglickým matematikům, členům Královské společnosti a přidal ukázky svých zápisníkových výpočtů. Oba odmítli.

V r. 1913 napsal Ramanujan deseti-stránkový dopis známému anglickému matematikovi G.H. Hardymu na Trinity College v Cambridge. G.H. Hardy zpočátku dopis pokládal za vtip svých kolegů. Indický mladý muž bez vzdělání dělající pokročilou matematiku. Byl totiž ohromený a zaujatý výsledky a rozhodl se získat Ramanujana pro Cambridge. Tady však vzniknul problém, neboť Ramanujanova příslušnost ke kastě zakazovala cestu do cizí země jako nečistý akt. Ramanujan byl navíc věřící člověk držící se silně své hinduistické víry. Naštěstí měl vidění od svého osobního hinduistického Boha, který mu dal k cestě do Anglie svolení.

V dubnu 1914 Ramanujan připlul do Londýna. Byl nyní v podivné zemi, bez manželky, rodiny. Ale s výhledem na společnou práci se světovými matematiky. Následujících 5 let Ramanujan a Hardy, dva velcí talenti, i když velmi odlišní, pracovali společně. G.H. Hardy byl otevřeným ateistou. Navíc se Ramanujan ocitnul ve společnosti anglických myslitelů takových jako B. Russell, J.C. Maxwell. Ramanujan bez jakéhokoliv vzdělání, vegetarián. S Hardym tak byli spíše spolupracovníci než přátelé.

Někdy během válečných let Ramanujan onemocněl. Pobýval v několika anglických sanatoriích. Cesta zpět do Indie nebyla během války bezpečná. Až po skončení války se Ramanujan vrátil v březnu 1919 zpět do Indie. Ačkoliv byl v péči matky a své ženy Janaki, jeho zdraví se zhoršovalo. Pracoval však i v této době na své drahé matematice. V dubnu 1920 Ramanujan zemřel ve věku 32 let. Snad na tuberkulozu, nikdy se to nepotvrdilo.

Většina cestujících vystupuje na konečné metra. A mě napadlo, jaké by to bylo, vystoupit jako první a rozbalit plakát s Ramanujanovým výjimečným vztahem, který dává do souvislosti tak důležité konstanty života jako e a Pí. A je tu ještě překvapení. Také zlatého řezu. Přitom není zřejmé, odkud by definici zlatého řezu Ramanujan znal. Něco magického bylo v jeho intuitivním myšlení. Stejně jako dnes nebude stejný den. Něco magického může být v našem myšlení.