Ctihodný muž má své zásady, dokud ho nepožádá nějaké líbezné stvoření. Tak i jistý pán, říkejme mu Pek, podlehne někdy na jaře roku 2022 přání své ženy Emy a u známé CK zakoupí relaxačně-poznávací desetidenní zájezd do síťové země. Až dosud totiž všechny dovolené vymýšlel a zařizoval výhradně sám a použití služeb CK považoval za "konfekci." A ta, jak známo, má k originalitě daleko. Emě dokonce slíbil, že ani jednou případně nezmíní, že na houbách či kulečníku je to stokrát lepší.

Ve vybraný den se dostavili na určené místo. Šlo o lázeňský komplex vzdálený asi hodinu jízdy. Očekávala je milá a jak se ukázalo i kupodivu dobře informovaná agentka CK. Vysvětlila jim organizaci celého zájezdu. Nejprve svléknou šaty a uloží do skříněk. Poté se odeberou do připravených van, kde se v příjemně teplé lázni pohodlně uloží. Asistentka jim na hlavu nasadí přílbice mediátorů. Propojí lidské myšlenky a paměť se Sítí. Stanou se po deset dnů uzlem Sítě. Tělo bude uvedeno do klidového stavu a odpočívat za příznivého působení různých esencí. Ať nemají obavu, v Síti se jich ujme průvodce.

Pek ani nestačil promyslet, zda by na houbách nebylo lépe. Za několik minut již byli s Emou ve vaně, na hlavách přílbice mediátorů. U počátku sítě čekal průvodce. Upozornil je především na časté nájezdy různých pavouků a prohlížečů, kteří budou chtít kopírovat jejich paměť a také tajnosti. Prohlížeče je také mohou unést. Než Pek stačil pomyslet, že snad ty jeho tajnosti zajímají Emu, zda není ještě jiná žena, seděli ve voze a uháněli silnicí. Po překonání několika směrovačů dálnicí. Všichni jeli stejnou rychlostí a nikdo nepředjížděl. Proti jezdily samé stejné vozy někdy prázdné, jindy plné. Viděli v nich také první pavouky. Krajina kolem byla plochá a šedivá. Ze směrovačů často vedly silnice k farmám, jak jim říkal průvodce. Byla to ale rozsáhlá pole, kde občas rostla stejně dlouhá stébla. Jako poušť s oázami. Buď nic nebo ta stébla. Někde byly pravidelné shluky stébel.

V jedné takové farmě zastavili na noc. Lehli si tam, kde nebyla žádná stébla. Jakmile ulehli, průvodce kolem nich umístil v určitém sledu stébla jako ochranu proti pavoukům a prohlížečům. Říkal, že kdo nechce mít tajnosti, nemusí se chránit. Pavouci nejsou nebezpeční, pouze kopírují. Za chvíli skutečně pavouci začali dotírat. Za rozestavěná stébla si ale netroufli. Prohlížeč se neobjevil. Podobně po další dny jezdili po komunikacích sítě. Kde byl hustý provoz, poslaly je směrovače oklikou. Bránili své tajnosti proti pavoukům. Byli ostražití vůči prohlížečům. Průvodce byl hrdý, když jim každý den ukazoval vzácně organizovaná pole stébel. Někdy hustá, jindy řídká, někdy nepravidelná, jindy pravidelná. "Známe tu počítat jen s nulami a jedničkami," hlásal. "Když je stéblo, je to jednička, když není, je to nula. A u nás je 1+1=1."

Když po deseti dnech Pek s Emou opustí lázně, cítí se svěží. Jejich myšlenky jsou podobné. Šedivý svět. Svět ničeho a stébel, svět podivné matematiky. Když část takového šedivého světa dostanou webové prohlížeče, udělají z něj část světa našeho. Les, louky, přístav, budovy ... Náš svět je barevnější. Mnohem barevnější. Je to také tím, že pro nás 1+1=2. A co svět nad námi? Jsme pro něho také tak šediví? Vidí zřejmě mnohem barevněji všechny lidské tajnosti. A kolik tam vlastně je 1+1=? Možná jsme k tomu světu trochu pokročili, když naše čísla mohou být komplexní. A bity kvantové. Je to správný směr?

S takovými úvahami Pek a Ema dojeli domů. Zasedli k odpolednímu čaji. Zjišťovali, že i tahle obyčejná událost může být zajímavá, a že ji lidský prohlížeč dokáže vykreslit docela barevně. Pek miloval svou Emu, bez ní by to nezažil. A tak, až někdy půjdete šedivým životem, bez ohledu na to, kolik vlastně je 1+1, povzbuďte svůj prohlížeč k lepším barvám. A můžete myslet na to, že 1+1=1 je snad podivné, 1+1=2 je ale podivuhodné a 1+1=? nejpodivuhodnější. A že se to dá i se zásadami.