Třetí stranou je svoboda hodu, i když nemusí mít řešení.

Povrch Země má pevninskou a vodní stranu. Fyzikální svět místo dění a pozorovatele. Jejich hody vedly k životu a k teorii relativity.

Dvě strany má lidská společnost. Jednu představuje skutečnost měst, stromů a ekonomik, druhou představivost bohů, čísel nebo národů. Její hody vedly k zemědělské revoluci, gotice nebo vědecko-technické současnosti.

Dvě strany stojí v zakládacích dokumentech států. Stejně jako Eukleides axiomaticky vyjadřoval, že je zřejmé, že existuje bod, zakládací dokumenty říkají, že je zřejmé, že existují některé pravdy, ze kterých logicky odvozují tvrzení.

Některé zakládací dokumenty států jdou ještě dále a odkazují na zákony Přírody a Boha Přírody. První byly zákony Přírody vyjádřené kalkulem (dif. a int. počtem) a teprve poté její Bůh.

I když není zřejmé proč, je Vesmír hluboce matematický. Snad jde o boží jazyk (R. Feynman) nebo záměr. Je zřejmé, že obě strany této mince - skutečnost měst, ekonomik a představivost bohů, čísel - jsou integrovány v lidském mozku.

Základní dokument republiky, ústava, druhou stranu mince neobsahuje. V zemi, kde snad na každých 1000 metrech lze najít chrám, kapličku nebo boží muka. Jsem přesvědčený, že je to na úkor naší svobody. Že s mincí, která má jednu stranu lze házet jen polovičně, s poloviční pravdou a důvěrou. Kapky se sice spojí v proud, ale srdce se v důvěře nebo pravdě nespojí.

Považuji "matematický" odkaz na zákony Přírody a Boha Přírody za dobré řešení druhé strany mince, která je pro mě stejně důležitá, jako ta první. Lepší, než odkaz například na národ. I když svoboda jejího hodu nemusí mít řešení.