Ve dnech 10-15.5. proběhl v nevadském Reno mezinárodní soutěžní vědecko-technický veletrh středoškolských projektů Intel ISEF. Za Českou republiku se soutěžního veletrhu účastnilo šest projektů. Tři za soutěž SOČ a tři za soutěž AMAVET. Projekty jsou popsány v tiskové zprávě. Dovolte prosím postřehy a události tak, jak ubíhaly jednotlivé dny.

Neděle: Den mezinárodní registrace.

První, co upoutá, je živá výměna odznaků mezi čekajícími finalisty. Odznaky vždy vozíme s sebou, jako "exotická" země čelíme zvýšenému zájmu. Občas naši finalisté někde ve skrýších objeví řády nebo symboly tehdejší moci. Jsou tu potom za skutečné hvězdy.

Další součástí registrace je velká bílá čtvrtka a úkol vystihnout několika "malůvkami" naši zem. Průběh se opakuje každý rok. Naši finalisté hodinu dvě přemýšlí, co nakreslí a výsledkem jsou silueta Karlova mostu, půllitr s pivem a hokejka s pukem. Pěkné symboly. Nenásilně propojit, zahrát a pohostit. Kde může být lépe?

Neděle je kromě potkávání delegací s celého světa i prvním seznámením se statistikami. Celkově se ISEF v letošním roce účastní 1563 finalistů, z toho je 855 chlapců a 708 dívek. Soutěží se v kategoriích (v závorce je počet finalistů): Animal Sciences (94), Behavioral and Social Sciences (108), Biochemistry (61), Cellular and Molecular Biology (69), Chemistry (51), Computer Science (75), Earth Science (26), Electrical and Mechanical Engineering (138), Environmental Management (110), Materials and Bioengineering (94), Energy and Transportation (120), Environmental Sciences (101), Mathematics (72), Medicine and Health (144), Microbiology (92), Pfysics and Astronomy (110), Plant Sciences (98). Týmové projekty (616) se hodnotí v rámci jednotlivých kategorií, ceny se pro ně však vyhlašují zvlášť. Úctyhodná čísla.

Pondělí: Den projektů.

Finalisté staví prezentace projektů. Nesmazatelným dojmem je úžas, co studenti středních škol postaví a vymyslí. Bez podpory grantových agentur, s minimálním zázemím. Jsou tu projekty na nové energie, materiály, kosmický výzkum, dopravu ... Ale také nové matematické věty. Vymýšlí, aby prezentace zaujaly. Kolemjdoucí i poroty. Každá prezentace je svým způsobem "šou." Někteří finalisté na to přistoupí více, jiní méně. Asi nejšťastnějším je, když projekt zaujme přirozeně. Třeba tématem. Nebo hloubkou řešení. Šou má volnější pravidla s mediálními prvky a je spíše "manažerským" pojetím prezentace. Ačkoliv cit říká, že k vědě patří přirozené předvedení výsledků. Šou je zkrátka v módě.

Úterý: Den vydechnutí.

Objevují se první Češi žijící v okolí. Nabízejí pomoc nebo přicházejí jen na "kus řeči." Berou naše finalisty na výlety do okolí.

Připravujeme interview finalistů s porotami. Problémem tu bývá mezioborovost projektů. Takové projekty jsou dnes žádány. Zvyšují tím hodnotu. Do které kategorie ovšem projekt přihlásit? Třeba matematicko-informatický projekt přihlásit raději do informatiky nebo matematiky? Odpověď je jednoduchá. Tam, kde je větší síla projektu. Mezioborovým projektům však hrozí nebezpečí, že budou brány svým způsobem za "poloviční." Matematik nemusí posoudit přínos v informatice a naopak.

Středa: Hodnotící den.

Poroty hodnotí projekty. Porotce má na projekt čtrthodinku. Předem má k dispozici krátkou anotaci projektu. S finalisty se nikdy předtím neviděli a potom neuvidí. Porotce hodnotí dvanáct projektů. Během čtvrthodinky by měl zjistit všechno. Potom zadá hodnocení do počítače. Komunikačně dovednější finalisté jsou tu ve výhodě.

Doprovody delegací nemohou do soutěžní haly a přešlapují před vchodem. Čekají na přestávky a první zprávy, jak finalisté obhajují. Někteří porotci se ptají, jiným stačí finalistův výklad. Jsou zdvořilí, přátelští. Co však skutečně napíší do hodnocení finalisté zjistí až při vyhlášení výsledků. Neanglicky mluvícím pomáhají přidělení tlumočníci. Jsou často nervóznější než finalisté.

V oboru matematika porotci letos odvedli dobrou práci. Objevili totiž tři nepůvodní práce. Napodobeniny cizího díla. Byli jsme zaskočeni, že se práce dostaly přes tolik nižších kol až na nejvyšší úroveň.

Statisticky to vypadá tak, že je jeden porotce na 1.5 finalisty. Je to organizačně dobře zvládnuté, finalisté ráno u svých prezentací najdou rozvrh, kdy který porotce přijde. Vědí tak, kdy je čas na vydechnutí.

Čtvrtek: Veřejný den.

Veletrh je otevřený pro veřejnost, čehož hojně využívají místní školy i veřejnost. Věda a technika tu mají zvuk. Objevují se krajané. Někteří již nemluví česky. Vzpomínají, odkud přišli rodiče. Postojí, seznámí se s projektem, vyprávějí příběhy. Opravdu milé.

Co se týká místních škol, připomíná dění v té obrovské hale jednu velkou "bojovku." Hala se ráno zaplnila drobnými dárky. Finalisté trpělivě vysvětlují a shodují se, že to je často náročnější, než v případě porotců.

Ještě jedna hala šumí. Jde o doprovodnou akci k soutěžnímu veletrhu, kde se představují univerzity a výzkumné instituce. Finalisté ISEF mají dveře dokořán. Večer vyhlašují zvláštní ceny. Na osmdesát vědecko-technických společností, nadací, firem uděluje věcné i peněžité ceny. Nebo studijní pobyty na univerzitách.

Pátek: Oslnivý den.

Dopoledne začíná slavnostní vyhlášení hlavních cen. Vyhlašují se první až čtvrtá místa. Dohromady jich je tolik, aby bylo oceněno 30% projektů v každé kategorii. Finančně to je 500, 1.000, 1.500, a 3.000 USD. Dále se vyhlašuje nejlepší projekt kategorie s odměnou 5.000 USD. Některé ceny jsou i vyšší. Třeba ceny Nadace Intel jsou 50.000 USD. Přehled všech hlavních cen je zde.

Když tu velkolepou slavnost pozoruji, tak upřímně řečeno, fandím úplně všem finalistům. Při představě toho množství práce, které jejich projekt vyžadoval. Také myslím na jejich rodiče, učitele. Pro naše finalisty je to první krok do USA a někteří to v uplynulých letech využili. Ke studiu na dobré univerzitě. ISEF tu má zvuk.

Je moc dobré, že středoškolští studenti mají takové možnosti i když jich využijí nebo ne. Tak ať se jim daří podobně jako v letošním roce. A závěrem? Jak to vypadalo v Reno a kolem? Kolem hory, na nich leží sníh, dole poušť. Četná kasina. Dvě sady fotografií vystavila naše finalistka Soňa Boháčová: Sada1, Sada 2. Děkuju. Tak zase příští rok ...