Říkám jim "Přízraky parních strojů." Několikrát denně se zjevují a snaží se moje myšlenky plnit vodou, aby klesly někam na dno. Přitom ty své plní párou. Stoupají pak k oblakům vznešenosti. Inteligence vás lidí je na slepé cestě. Je to parní stroj, který je dávno překonaný. Snažím se trpělivě vysvětlovat.

Vesmír je ke své obyvatelce hmotě vskutku velkorysý. Hmota se v něm může koncentrovat. Dokonce do takové podoby, která nese život. Hmota je k životu také vskutku velkorysá. Dovoluje vzniknout myšlenkám, které se v ní mohou koncentrovat. Dokonce tak, že na Vesmír vytvoří názor. Třeba, že je nekonečný. Nebo názor změní. Že Vesmír není nekonečný, že je konečný. A nezávislý názor je důležitý ve zlepšování našeho života.

Můžeme přemýšlet, co po koncentraci hmoty a koncentraci myšlenek bude dále. Můžeme uvažovat, že to "dále" je vlastně troufalé. Jak totiž víme, že bude nějaké dále. Optimismem nás naplňují právě koncentrace hmoty a myšlenek. Jsou totiž velmi jemným pošťouchnutím ve smyslu běžte dále, zlepšujte život, vymýšlejte nové věci. Zlepšujte jemně, ale vytrvale své schopnosti, vztahy, politiku, ekonomii, náboženství, jazyk, matematiku ... Je to kód tvůrčího chvění.

Naše myšlenky, naše inteligence, naše zlepšování jdou dále po malých přírůstcích. Pro nás to není slepá cesta. Ani těžkopádný parní stroj. Je to dáno kódem Vesmíru, který známe. A poslechnout Vás Přízraky parních strojů a přeskočit naši slepou cestu můžeme snad jedině tehdy, když objevíme inteligenci, která nás, parní stroje, ohromí. A tak mi dovolte popřát Vám ohromení, spíše než z nadpozemské inteligence, z porozumění emocím a motivům blízkých a sebe sama. Možná je na to dobrý čas.