Alternativní globální finanční a měnový systém – důležitá podmínka stimulu agregátní poptávky

19. 11. 2009 | 15:57
Přečteno 5548 krát
Autor: Ivan Lukáš, analytik Glopolis

Hlavním tématem, které v současné době dominuje globálnímu diskursu, je propad agregátní poptávky jako následek globální nerovnováhy. Ani zářijové setkání skupiny G20 v Pittsburghu, ani říjnové výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Světové banky (SB) v Istanbulu však problematiku alternativního globálního měnového systému, který by mohl zásadní mírou přispět k řešení této palčivé otázky a je nevyhnutelný pro nastolení stabilního mezinárodního řádu, do programu jednání nezařadily. Bohužel, jak si postěžoval guvernér Národní banky Indie, právě agenda summitu G20 a jiných vrcholných schůzek předurčuje témata, kterým se následně věnují analytici a komentátoři, proto byste v jejich analýzách téma alternativního globálního měnového systému hledali jen stěží.


Jedním z hlavních důvodů tvorby enormních přebytků a globální nerovnováhy je snaha Číny a jiných vynořujících se trhů chránit se před hrozbou finančních a měnových spekulací (carry trade) a destabilizujícími účinky finančních trhů. Dalším důvodem, proč po krizi z roku 1997 začaly asijské země skupovat americké dluhopisy, byla snaha vyhnout se půjčkám od MMF a jeho následným kondicionalitám. Tyto hrozby by přitom mohlo výrazně zmírnit přijetí alternativního globálního rezervního a transakčního systému měn nebo měny. Tento krok by zároveň přispěl nejen k větší stabilitě mezinárodních politicko-ekonomických vztahů, ale také k větším souladu se současnou realitou, která se od konce druhé světové války, kdy došlo ke zrodu mezinárodního finančního systému, zásadně změnila. Podívejme se nejdřív stručně na moderní historii monetárního a finančního systému, abychom mohli objasnit tři základní problémy, které ze současného stavu vyplývají.

Moderní historie měnového řádu sahá do období před první světovou válkou, kdy byl monetární a finanční systém založen na zlatém standardu s britskou librou jako světovou měnou. Vyznačoval se vysokou mírou integrace a mobility přeshraničních toků peněz a neautonomní monetární a fiskální politikou. První světová válka přispěla k jeho zániku, většina zemí přešla na plovoucí kurzy a dolar vystřídal libru v roli světové měny. Krize z roku 1929 pak ukončila i tento systém a svět se rozdělil na měnové, navzájem nekonvertibilní bloky.

Nový systém, označovaný podle místa svého původu jako Brettonwoodský, se zrodil po druhé světové válce a byl založen na standardu „zlato-dolar“. Zúčastněné státy vyhlásily paritní hodnotu jejich měny k obsahu zlata v americkém dolaru. Důvodem pro zavedení Bretonwoodského systému byla diskreditace plovoucích měnových kurzů, které byly spojovány se soutěživými devalvacemi a spekulativními finančními toky. Kromě uvedeného charakterizovaly nový systém další dva rysy: tzv. regulovatelná fixace měn (adjustable peg), která odrážela preferenci pro domácí politickou autonomii, a kontrola kapitálových toků, která byla nezbytná pro nezávislou politiku úrokových měr. Jeho konec byl předznamenám v roce 1971. Toho roku Spojené státy ukončily konvertibilitu dolaru na zlato, což znamenalo zánik vazby ostatních světových měn na dolar (a tedy i na zlato) a přechod k systému plovoucích kurzů. I přes dramatické změny v sedmdesátých letech si však dolar udržuje pozici dominantní světové měny. Je stále užíván pro denominaci mezinárodního obchodu a těší se oblibě jako měna držená vládami v rezervách zahraničních měn. To samé platí také o soukromých mezinárodních finančních trzích, kde dolar jednoznačně vítězí nad ostatními měnami nejen jako rezerva, ale i při denominaci transakcí.

Podívejme se nyní na důvody inherentní nestability, které vykazují oba zmíněné systémy – jak standard „dolar-zlato“, tak i systém vzniklý po přechodu na plovoucí kurzy v sedmdesátých letech.

Už v roce 1960 upozornil Robert Triffin na to, že v systému, ve kterém dolar slouží jako centrální rezervní měna, může dojít k nárůstu likvidity jedině tehdy, když Spojené státy poskytnou světu více dolarů nárůstem deficitu platební bilance. Čím víc se tak ale děje, tím víc upadá důvěra v konvertibilitu dolaru na zlato. Na jednu stranu odstranilo opuštění zlatého standardu alespoň částečně tento problém, na druhou stranu však dalo vzniknout jiným problémům. Tzv. „Triffinovo dilema“ je v současnosti místo nejistoty udržitelnosti parity „dolar-zlato“ spojováno s velikými výkyvy v nerovnováze běžného učtu Spojených států, s čímž souvisí také nestálost kurzu dolaru. S narůstajícím vnějším deficitem USA pak z dlouhodobého hlediska hrozí ztráta hodnoty rezerv zahraniční měny držených v dolarech. Důležitý je také fakt, že poptávka po dolaru umožňovala Centrální bance USA udržovat úrokové míry nízko, což přispělo k nafouknutí bubliny vzniklé z půjček směřujících do soukromého sektoru, které spustily lavinu současné finanční krize.

Další z problémů, který vyplaval na povrch už v období studené války, představovala omezení, kterými tento systém zatěžoval monetární a fiskální politiku velkých hráčů, jakými byly Německo, Francie nebo Japonsko. Úsilí Spojených států směřující k mezinárodní makro-ekonomické koordinaci byla motivována především snahou o redukci vlastního vnějšího deficitu tím, že podporovaly změny makro-ekonomické politiky v zahraničí na úkor změn na vlastním dvorku. Německo a Japonsko čelily tlaku směřujícímu k revalvaci a provozování expanzivní domácí politiky. To mělo umožnit Spojeným státům zmenšit svůj deficit nárůstem exportu, aniž by muselo dojít k ekonomické kontrakci domácí ekonomiky. Efektivnost tohoto tlaku a takzvané „dolarové zbraně“ vycházela z role dolaru jako klíčové světové měny. Zkušenosti z let 1985 až 1987, kdy následkem pádu hodnoty dolaru byla japonská centrální banka nucena snížit úrokové sazby a podpořit růst expanzivně vedenou monetární politikou, (podobně pak řešila také krizi v letech 1997-8), opětovně prokázaly škodlivost přílišné závislosti na dolaru.

Posledním problémem který vychází ze stávajícího globálního měnového systému, jsou měnové spekulace (carry trade) odpovědné za vznik finančních krizí posledních dvou desetiletí. Spekulanty láká možnost úrokové arbitráže, kterou nabízejí rozdílné monetární politiky jednotlivých zemí. Proto je pro daný stav charakteristický nárůst počtu spekulací v procesu ocenění měn zemí s relativně špatnými makroekonomickými základy (fundamentals). Z hlediska možných typů měnových kurzů panuje v současnosti patová situace, kdy obě možné alternativy, plovoucí resp. řízené plovoucí kurzy i fixace resp. plíživá fixace (crawling peg) vedou k nežádoucím následkům v podobě spekulací a ekonomických krizí, které nejtíživěji dopadají na rozvíjející se země.

Podíl plovoucích, nepředvídatelných a nestálých kurzů na vzniku kasínového kapitalismu a krizích posledních dvacet let je dobře doložitelný. Nestabilní kurzy škodí ekonomickému plánování a investicím jak v bohatých, tak v chudých zemích. Méně je však známý fakt, že alternativa v podobě pevného měnového kurzu byla v minulosti stejnou měrou odpovědná za vznik finančních krizí a následného ekonomického pádu. Důvodem je tzv. past přecenění (overvaluation trap). V devadesátých letech to byly například Argentina, Brazílie či Indonésie, které jednostranně připoutaly nominální hodnotu jejich měny k americkému dolaru. Cílem byla stabilizace vnější hodnoty peněz a redukce domácí inflace, kterou měl přinést kompetitivní tlak na domácí producenty prostřednictvím levných dovozů. Tato strategie však znamenala přecenění reálného kurzu domácí měny i přesto, že došlo k omezení inflace. Následovala ztráta zahraničních trhů, zhoršení bilance běžného účtu a ve většině případů vše končilo devalvací (klasickým příkladem je Argentina). Co víc, narůstající deficit je spolu s oceněním interpretován kapitálovými trhy jako indikátor neudržitelnosti, což ve většině případů spustilo spekulativní toky.

Z této analýzy vyplývá závažný poznatek, podle kterého je myšlenka národní monetární suverenity v prostředí trhů s volným pohybem zboží a kapitálu iluzí. Jak poznamenává studie UNCTAD (Konference OSN o obchodu a rozvoji), nemožná trojice (impossible trinity) monetární autonomie, otevřených kapitálových účtů a pevného výměnného kurzu je nahrazena nemožnou dvojicí. Za existence otevřených kapitálových účtů nemůže být národní monetární politika nikdy autonomní, protože žádný typ režimu výměnných kurzů nemůže kteroukoli zemi za těchto okolností izolovat.

Jaká jsou řešení, která by pomohla odstranit hrozbu „nového triffinova dilematu“, měnových spekulací a přispěla k větší stabilitě stávajícího systému? Podívejme se na čtyři možné varianty, ze kterých první dvě jsou realizovatelné i v případě zachování vedoucí role dolaru.

První variantou je vytvoření multilaterálního finančního systému, který by vyvažoval symetrické závazky přebytkových a deficitních zemí v případě spekulací na měny zranitelných zemí. Ty se nacházejí pod hrozbou, že „přestřelí“ (tzv. overshooting) devalvaci, jejíž zastavení je v případě, že se k němu přistupuje jednostranně, velice nákladné. Velice levné může být naopak v případě koordinace se zeměmi, které se nacházejí na opačné straně barikády, tedy se zeměmi, které revalvují. V případě, že tyto země symetricky intervenují, aby zastavily příliš mírnou výši revalvace (undershooting), mezinárodní spekulace by se ani nepokusily proti intervenci zakročit, protože oceňující měna je k dispozici v neomezeném množství – může být jednoduše vytištěna. Nejdůležitější je, že v případě takového systému se odstraní potřeba budování rezerv zahraniční měny, které slouží jako pojistka proti devalvačním tlakům.

Druhé řešení navrhuje John Williamson z Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomiku. Globální nerovnováze by se při zachování centrální role dolaru dalo předejít dosažením nárůstu úrovně SDR (Zvláštní práva čerpání), která by uspokojila rezervní akumulační cíle všech zemí. Odstranila by se tak potřeba Spojených států udržovat deficit, nezbytný pro nárůst nabídky likvidity. Toto řešení by bylo provázeno vytvořením tzv. substitučního účtu, který by umožnil odstranění nadbytečných dolarů, aniž by došlo k tlakům na měnové trhy. SDR by zároveň zajistily daleko spravedlivější distribuci zisků plynoucích ze seigniorage.
Ambicióznější jsou pak další dva návrhy, které by znamenaly odstranění dolaru jako (jediné) vedoucí měny.
Studie UNCTAD navrhuje jako možné řešení zřídit systém vedoucích měn (planet), který by víc odpovídal současnému multipolárnímu ekonomickému systému. Planety by byly propojeny symetricky řízeným plovoucím systémem a zároveň by na ně byly navázány měnové systémy satelitů neboli regionálních bloků.

Posledním řešením je globální rezervní měna, která se skládá z koše měn. Tato alternativa počítá s vytvořením mezinárodní clearingové unie, o které psal už J.M. Keynes, což by znamenalo, že země by nemusely udržovat svoje vlastní valutové rezervy. Místo toho by měly přístup k rezervní zásobě, kterou by tvořily všechny země společně a řídila by ji clearingová unie. Rezervní zásoba by byla denominovaná v nové mezinárodní měně.

Už po skončení druhé světové války přišel J.M. Keynes s návrhem na zavedení alternativní globální rezervní měny zvané bancor, kterou se bohužel nepodařilo uvést v život. V šedesátých letech se toto téma dočkalo renesance. Bylo jasné, že jedním z možných řešení Triffinova dilematu by mohlo být právě vytvoření nové mezinárodní měny, zásoby které by se nevázaly na platební bilanci jediný země. Za tímto účelem došlo v roce 1969 k vytvoření SDR, avšak jejich potenciál zůstal nevyužit. Průběh současné globální a ekonomické krize mohl být daleko mírnější, kdyby byly tyto dva návrhy brány vážně. Pokud chtějí evropští státníci přistoupit ke skutečně systémovému řešení globálního ekonomického vládnutí a přispět k nastolení stabilnějšího systému, pak by měli této otázce věnovat daleko větší pozornost. To, že alternativní systém je náročný na analýzu, implementaci a dostatek politické vůle, by nemělo smést úvahy o jeho zavedení ze stolu. Nový systém by měl zabránit měnovým spekulací, které vedou ke tvorbě globální nerovnováhy, což by v konečném důsledku přispělo ke stimulu agregátní poptávky. Zároveň by odstranil prvek „inherentní nestability“ systému spočívajícího na měně a nezdravé monetární a fiskální politice jediné země a došlo by ke stabilizaci mezinárodních měnových kurzů národních ekonomik.


Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Důchodce68r napsal(a):

Pane Lukáši, nejsem odborník, ale nemohu si odpustit příležitost Váš článek pochválit.
Je to jeden z mála "k věci".
I když s dlouhým výhledem.
19. 11. 2009 | 17:00

Al Jouda napsal(a):

Příliš odborný článek, moc se k němu nedá diskutovat.
19. 11. 2009 | 17:45

Rumcajs napsal(a):

Problémy jsem měl už s první větou a dál to nebylo o moc lepší.
Ale tak nějak jsem pochopil, že pan Lebeda za hlavní problém považuje nestálost směnných kurzů.

Tož si nejsem jist, zda tato krize s tím má vůbec něco společného.A když něco, tak dle mého velmi málo.

A nyní několik dotazů pro Schlimbacha :

Začátek citace

...propad agregátní poptávky jako následek globální nerovnováhy.
(Co si pod tím představuješ a jak by jsi popsal ten mechanizmus ?)

...Dalším důvodem, proč po krizi z roku 1997 začaly asijské země skupovat americké dluhopisy, byla snaha vyhnout se půjčkám od MMF a jeho následným kondicionalitám.
(Můžeš mi to vysvětlit ?... já myslím že to vím)

...Je stále užíván pro denominaci mezinárodního obchodu ... (Co to znamená ?)

...Spekulanty láká možnost úrokové arbitráže, ... (Co to znamená ?)

Konec citace.

Díky za vysvětlení Šlimbo !
19. 11. 2009 | 20:28

lp napsal(a):

Spolecne proti globalizaci a neomezene moci zlocinnych financnich skupin ovladanych sionistickymi klany z Manhattanu.
19. 11. 2009 | 20:30

schlimbach napsal(a):

Rumcajs:
copak, copak?? Mám jako skládat nějakou zkoušku z dospělosti???

a) agregátní poptávka - souhrn všeho poptávaného zboží a služeb v ekonomice - závisí od příjmů obyvatelstva, od dostupnosti úvěrů pro podnikatele atd. Pokud nemají lidé odst peněz na útratu a podniky volné zdroje na investice a další nákupy, agregátní poptávka klesá. Když přišla krize, banky přiškrtily podnikům přístup k penězům, začalo propouštění, lidé mají menší příjmy nebo z důvodu nejistoty prostě nenakupují tak jao dříve - že by toto Rumcajs nevěděl??? O čem si s Mankou povídáte o večerech???

b) krize 1997 a MMF - píšete že to víte, tak proč ten dotaz?

c) denominace - v kontextu článku to chápu jako přepočet uskutečňovaných transakcí v zahraničním obchodu

d) úroková arbitráž - velmi zjednodušeně využití různých úrokových sazeb v různých ekonomikách pro účely spekulativních operací s minimalizací rizika ...

mě toto ale moc nezajímá, protože autor dává zjevně přednost globánímu trhu a globálnímu toku kapitálu, což je pro můj návrh absolutně nezajímavé, protože v mém návrhu jde právě o to, přístup cizímu kapitálu na náš trh zamezit, protože jej nepotřebujeme, můžeme mít svých zdrojů dost ve vlastní měně, souvisí to i s nemožností vývozu naší měny... My nepotřebujeme cizí kapitál, my potřebujeme příjem cizí měny pro zabezpečení svých ekonomických operací a tuto cizí měnu můžeme získat prodejem výrobků a služeb do zahraničí, abychom je mohli prodat, musíme je nejdříve vytvořit. Můj návrh se odehrává v reálné - fyzické - ekonomice a finanční spekulace vylučuje, protože ty jsou právě za vznikem krizí a za přímým ožebračováním států, které se nechaly do globálního kasína zatáhnout.
19. 11. 2009 | 23:00

Rumcajs napsal(a):

schlimbach:

a/ Špatně Šlimbo. Na to se Tě neptám. Ptám se Tě na důvody, proč poklesne agregátní poptávka v důsledku globální nerovnováhy. Pokud vím, tak nerovnováha tu byla vždy, i v době konjuktury.

Tak to zkus ještě jednou.

b/ Mě jenom něco napadá, ale chci znát Tvůj názor a nechci ho předem ovlivňovat.

c/

Nešlo by to rozepsat ?

d/ To bude asi dobře.
20. 11. 2009 | 07:05

schlimbach napsal(a):

Rumcajs:

copak se nám nezdá?? Je těžké pochopit, pokud zavládne globální nerovnováha díky prohlubující se krizi, že lidé pod tlakem informací z médií, pod tlakem možnosti ztráty zaměstnání přestanou utrácet? Díky krizi banky ač dostávají stimuly od vlád, tyto peníze nepouštějí dále do ekonomik a podnikatelé nemají zdroje na podnikání, že toto sníží agregátní poptávku??? Je složité pochopit, že v době krize se toto vše umocňuje podstatně více než je dlouhodobý normál?

b)díky obrovským rezervám v dolarech tyto ekonomiky potřebovaly udržet hodnotu dolaru, jinak by si své devizové rezervy znehodnotily - dnes se to ukázalo jako geniální tah, protože své devizové rezervy například Čína mění za aktiva, která jí ponesou zisky i v budoucnu - skupují po celém světě společnosti, obchodní značky atd. Ještě se budeme divit, jak jsme hloupí.

c) něco by mělo zůstat také pro vás, samostudium vzdělává -)

d) jsem potěšen, že jsem alespoň malým dílem mohl uspokojit vaši touhu po vědění -))
20. 11. 2009 | 07:37

Jeňýk napsal(a):

přes vší odbornost je téma globální řízení versus národní suverenta diskutováno na všech úrovních. I těch laických (viz debat nad českým "klausismem").
Hnutí za nový Brettonwood, náměty na globální měnu nebo návrta kezlatému standardu a národní měnová suverenita ? je euro od dábla ? Tohle všechno e i zde přetřásalo mnohokrát.
6e by tradiční liberální vlčáky a všeuměly odradila náročnější forma ?
20. 11. 2009 | 08:48

Rumcajs napsal(a):

schlimbach:

a/
Dle mého globální nerovnováhu tu Lebeda uvádí ve smyslu nerovnováhy směnných kursů.
Ty Tvoje vývody s tím ale nemají nic společného.

b/ Souhlas

Pozdravuj taťku, že je hodný že Ti s tím pomohl a jestli by ti nepomohl i s tím bodem c.
20. 11. 2009 | 08:59

schlimbach napsal(a):

Rumcajs:

a) myslíte že s tím nemají nic společného?

c) nemohu požádat taťku o pomoc, páč od mých 6 měsíců již není mezi námi, ale zvládnete to jistě sám při samostudiu, v tichu řáholecké jeskyně -))
20. 11. 2009 | 09:24

Rumcajs napsal(a):

Se bojím Šlimbo, že Rumcajse přeceňuješ. Ale budiž, nech si to pro sebe.
20. 11. 2009 | 09:36

Jirka H napsal(a):

schlimbach:
I lidé, kteří neutrácejí, jinými slovy, lidé, kteří spoří, neubírají zdroje na podnikání, ale právě naopak. Anebo si myslíte, že ty peníze leží v bance v sejfu. Dokonce i lidé, kteří drží peníze doma ve slamníku vlastně snižují měnovou zásobu a zvyšují tak kupní sílu peněz...
A naopak právě bezhlavé utrácení pro utrácení na úvěr odebírá část úspor shromážděných v bankách, které se pak nedostávají pro účely investic pro podnikání.
Anebo my chcete tvrdit, že když teď vyrazím a koupím si na úvěr drahou plazmovou televizi, tak tím nějak povzbudím naši ekonomiku.
20. 11. 2009 | 10:41

schlimbach napsal(a):

Jirka H

banka tvoří fiktivní peníze kromě jiného na základě výše vkladů na účtech - nemusí to být nutně úspory. Pokud banka běkomu půjčí, on ty peníze utratí, podpoří spotřebu, peníze projdou ekonomikou a jsou zae jako vklad v bance atd stále dokola. Pokud někdo spoří do stružoku - banka z toho nic nemá. V našem případě ale banky v době krize omezily úvěrování podniků a ty se dostaly do problémů, protože jim chybí peníze na pokrytí činnosti, mezd, nemají na splátky úvěrů a úroků. Propouštějí zaměstnance a ti mají nižší příjmy. Toto vše má podstatný vliv na ekonomiku. Stávající systém je nastaven na povinný neustálý růst, pokud dojde k zádrhelu a růst se nekoná a ten se nekoná, pokud není stále větší spotřeba, potom je krize. Pro vaši informaci, bankovní systém z vkladu ( ne nutně úspora) na účtech ve své správě při povinné bankovní rezervě 10% vytvoří z každé 1000 koruny 10 000 korun fiktivních, ze kterých si vybere úrok - vkladateli zaplatí ročně třeba 3 % z 1000 korun, ale sám bankovní systém stáhne z občanů třeba 15% ročně, ale z 10 000 Kč. Je najivní se domnívat, že banka půjčuje pouze a jen to, co v ní lidé spoří. proč myslíte, že se stále více a více půjčuje i těm, kteří by normálně půjčku nikdy nedostali? Dejte si dvě a dvě dohromady a přestanete mne považovat za hlupáka.
20. 11. 2009 | 10:53

Jirka H napsal(a):

schlimbach:
No popsal jste tady fungování systému částečných rezerv. Jistě může to vypadat, že se jedná o jakési pertetum mobile, ve kterém se líhnou peníze jaksi sami. Navzdory tomu, základní logika přetrvává - jen úspory, investice vedou k vyšší produktivitě, vyšším mzdám a vyšší životní úrovni. Účetní triky, a že jich už bylo a je, k tomu nevedou.
Růst není ani povinný, ani samozřejmý, ale to patří spíše do politické sféry. Už vidím, jak by politik měl ve svém volebním programu hospodářský pokles - dlouho by politikem nebyl.
Nicméně na můj předchozí příspěvek jste v podtatě neodpověděl.
20. 11. 2009 | 11:29

schlimbach napsal(a):

Jirka H:

stávající systém potřebuje neustálý růst, protože jinak by nebylo možné splácet kromě jistiny úvěru i úroky. Aby byl neustálý růst, musí občané a firmy utrácet a další subjekty společnosti utrácet. Pokud budou občané spořit a nebudou utrácet, komu budou firmy prodávat své výrobky? Pokud půjdete a koupíte si na půjčku plazmovou televizi, podpoříte růst ekonomiky, protože do ekonomiky se vaší půjčkou napumpují další peníze s multiplikačním efektem.
Pokud budou občané spořit a banka nebude půjčovat peníze ve stávajícím systému, celý systém se zhroutí. Již dnes se děje to, že vlády poskytly bankám půjčky nebo je dokonce oddlužily a banky sedí na penězích a do ekonomiky je nepouštějí, což způsobuje další problémy.
20. 11. 2009 | 11:42

Jirka H napsal(a):

schlimbach:
To je přece nesmysl, že mou případnou koupí plazmové televize na úvěr, čímž vlastně odčerpám část úspor někoho jiného, podpořím ekonomiku, ba dokonce s mutiplikačním efektem.
Dále, firmy přece nevyrábí jen spotřební zboží, ale i výrobní zařízení (stroje, dopravní prostředky a vůbec technologie na přetváření světa. A právě investice do těchto vyšších statků má multiplikační efekt, a ne ta "má plazmová televize".
A tlak na banky, aby půjčovaly za každou cenu a na cokoliv je rovněž nesmysl. Vždyť právě tlak na banky a hypoteční společnosti, aby půjčovaly i klientům, u kterých zdaleka nebyla jistota, že peníze vrátí, vedl k hypoteční a později i finanční krizi.
Takže ne utrácení, ale úspory, a ne spotřeba, ale investice a vyšší produktivita jsou předpokladem prosperity.
20. 11. 2009 | 12:14

teoretik napsal(a):

O životě na dluh pojednává film Money as debt. Jde o to, že pokud chceme zaplatit včerejší dluhy i s úroky, je třeba vydat do ekonomiky dnes více peněz. A peníze vznikají tím, že si lidé půjčují (frakční rezerva). Takže na splacení včerejších dluhů je třeba aby se dnes zadlužilo více lidí. Nebo států. Pokud dnes banky nepůjčují musí množství peněz v oběhu nahrazovat stát svými dluhy. Banky jsou takový soukromě-státní hybrid, kdy (bohužel) jejich selhání má za následek selhávání zbytku. Takže nutnost vzrůstajícího konzumu je systémová vlastnost, resp. výsledek nastavení systému.
20. 11. 2009 | 12:34

teoretik napsal(a):

Hypoteční krize vznikla právě z toho důvodu, že bylo třeba do ekonomiky pumpovat stále více peněz a to politikům samozřejmě nevadilo, protože občanstvo hezky pokojně konzumovalo a pod dluhem skouslo mnohé. Ano, v normálním světě by bylo normální abychom konzumovali z úspor. Pokud občanstvo dnes nekonzumuje, tak stát nabízí šrotovné abychom se napravili. Pokud dnes občanstvo nekonzumuje (třeba nezaměstnanost v USA), nemají ani firmy na vývoj nových technologií a to se promítá zpět do ekonomiky. Normální to rozhodně není.
20. 11. 2009 | 12:54

schlimbach napsal(a):

Jirka H

teoretik to již napsal. Když si vy ani nikdo jiný nekoupíte tu plazmovku, potom investice, které výrobce uskutečnil do technologického zařízení byly nesmyslnou investicí, protože výrobce musí tuto investici rozložit do ceny výrobků, které někdo zkonzumuje, když se tak nestane . je problém. Nestačí jen investovat, musí být i spotřeba, jinak to dnes fungovat nemůže. I vaše koupě je součást multiplikačního efektu ...
20. 11. 2009 | 13:59

hovorka11 napsal(a):

Schlimbach má naprostou pravdu.
Jinak se divím, že už takový článek panem Lukášem nebyl napsaný ostatními ekonomy.
Problém je takový:
Všichni podnikavci okolo finančního sektoru potřebují, aby bublina jela dále a mohli do nejzazší chvíle utrácet finance nekryté hodnotami.
Názorný příklad tohoto principu vnucovaným všem obyvatelům je i princip důchodové připojištění. Stát podporuje připojištění prázdnými papírky a umožňuje kupovat fondům státní obligace s pevnou úrokovou mírou, z které může čerpat managament na své vrcholné platy a zároveň dokladovat zhodnocení peněz. Lidi přikládají peníze, protože vidí "reálné zhodnocení" na stáří.
Důsledek: Znehodnocování peněz.
Finančníci v ČR nechtějí změnu, protože by to znamenalo konec parazitování. Navíc se dá na koruně výnosně spekulovat, proto nemůžeme očekávat ani zvrat myšlení v ČNB, kde je plno odborníků na akciový trh a "liberalizaci ekonomiku".
20. 11. 2009 | 14:03

Jirka H napsal(a):

schlimbach:
No já jsem sice napsal něco jiného, než na co jste reagoval, ale budiž. Třeba taková drobnost, že je rozdíl kupovat za své úspory, než za úspory někoho jiného... A že utrácení není investování, ale budiž...
20. 11. 2009 | 14:33

schlimbach napsal(a):

Jirka H.
možná by si to chtělo ujasnit některá fakta na vaší straně. Když si vezmete půjčku, tak neutrácíte úspory někoho jiného -ty jsou stále jeho a pokud připustíte, že půjčku musíte vrátit, stejně utrácáte ze svého, jen s časovým rozlišením. Utrácení není investování? Koupíte si jídlo a investujete, abyste přežil a mohl sám sobě přinést v následujícím období příjmy, když budete moci pracovat. Zapltíte školné, investujete do budoucnosti svých dětí, koupíte si na hypotéku domek - investujete do svého bydlení - důležitý je úhel pohledu a jak jsem již psal, nebudou investice, když nebude spotřeba. Tento systém musí zajistit neustálý růst, aby se udržel a na tom nic nezměníte, pokud nezměníte samu podstatu systému.
20. 11. 2009 | 14:42

Jirka H napsal(a):

schlimbach:
Pokud považujete i jídlo za investici, tak to nemám co dodat...
20. 11. 2009 | 14:47

teoretik napsal(a):

Jirka H:
Ono je to jedno jak to nazvete, protože restauraci obchod uděláte.
V ČR ten problém není tak zjevný, ale třeba v USA jste bez "úvěrové historie" podezřelý.
http://www.youtube.com/watc...
20. 11. 2009 | 14:58

Rumcajs napsal(a):

Jirka H.

Nenechte si Šlimbou blbnout hlavu. To co vám popisuje není vznik virtuálnívh peněz, ale nárůst úvěrů.
Jedná se o několikrát půjčenou ale stále stejnou stokorunu.

Já Vám půjčím stovku, Vy Šlimbovi atd. Peněz je stále stejně, akorát že půjčky vzrostly.

Kdyby to bylo jak říká Šlimba, pak nárust peněžní zásoby nebude nějakých pár procent, ale bude se pohybovat v řádu stovek procent ročně.
Janota si nebude dělat vrásky a jenom občas zavolá Tůmovi.
20. 11. 2009 | 15:13

Jirka H napsal(a):

teoretik:
Já Vám rozumím, nechci chytat za slovíčka, ale utrácení a investice není totéž. Přece nepovažujete za totéž výdaje za dovolenou a investicí do nového stroje v zámečnické dílně.
A ono už to ani s tou "úvěrovou historii" v Americe nebude tak žhavé. Většina rozumných lidí ty konzumní orgie přerušila, navzdory vládnímu tlaku - šrotovné, dotace na první bydlení apod. Stačí si poslechnout Obamu a jeho roztleskávače, jak fňukají nad nedostatečnou poptávkou...
20. 11. 2009 | 15:22

Jirka H napsal(a):

Rumcajs:
Fajn, takže pro tu novou plazmu nepoběžím. Snad to naše ekonomika unese a kdyby ne, tak to svedu na vás...
20. 11. 2009 | 15:26

Rumcajs napsal(a):

Jirka H:

Jasně, kupte si radši bagr.
20. 11. 2009 | 15:40

teoretik napsal(a):

Já jsem si nechal vyvrtat studnu, když další války budou o vodu :) To považuji za investici. Je jasné, že některé nákupy jsou více investice a jiné více na konzum, nevím podle čeho a jak dělat čáru. To podstatné pro ekonomiku je ale to, že někomu uděláte obchod. Jinak přerušení konzumních orgií je právě teď ten problém.
Jinak množství peněz (ukazatele M1, M2, ..) nenarůstá o stovky procent proto, protože po splacení dluhu bance vlastně mizí, jsou staženy z oběhu. Vznikem dluhu vzniknou a splacením dluhu zaniknou. Ten nárůst vpodstatě odpovídá úroku. Ale tohle myslím ví lépe schlimbach.
20. 11. 2009 | 15:43

schlimbach napsal(a):

teoretik

tak tak, splacením úvěru jsou staženy tyto prostředky z oběhu...

Rumcajs - pokud jde o stále stejnou stokorunu, tak v mém návrhu, máte zcela jistě pravdu, ale nějak se mi nechce věřit, že jste to už četl??? Mám vás začít podezřívat, že aspirujete na čelné místo představitele nové strany a toto jsou první krůčky k ideologickému sblížení??? -)))
20. 11. 2009 | 16:24

teoretik napsal(a):

Tak jsme si hezky popovídali, bezúročnou ekonomiku nám nikdo nezavede, přímý vliv na dojivost krav také nepozoruji a příště by autor mohl povyprávět srozumitelnou formou třeba o měně kryté uhlím nebo o přínosu a nebezpečích lokálních ekonomik v opositu globalizace :)

Schlimbach: kladete si malé cíle. Není umění vystoupit z EU, ale zreformovat celou EU !
20. 11. 2009 | 18:13

schlimbach napsal(a):

teoretik:

to jste první, který mi píše, že mám malé cíle -)) Ano EU potřebuje reformu, ale obávám se, že reformovat velký celek naráz je problematičtější, než to vyukoušet na jedné součásti, odladit a potom aplikovat ...
20. 11. 2009 | 19:30

Alfred napsal(a):

A proč to máme být zase my ? Copak nejsme už tak dost velcí exoti ? Navíc tohle by asi chtělo kapku větší diskuzi a řekl bych i trochu mimo hranice ČR. Přece jen náš rybník nabízí spíše myšlenkové stereotypy, takže budete myslím okamžitě označen za komunistu. A možné problémy v budoucím fungování EU se řeší asi i jinde. Tohle by nešlo udělat druhý den po volbách. To nepočítám nějaké ty emoce kolem vystupování z EU. Evropu máme hezky sjednocenou, takže ať je to hezky evropská diskuze. Jsme v tom všichni stejně. A upřímě řečeno - alespoň můžeme vnést do našeho myšlení trochu té evropské perspektivy, ne každý za sebe ve svém zatuchlém rybníce.
20. 11. 2009 | 23:05

tiffany napsal(a):

Což ovšem nemění nic na tom, že Vaše dělení na nekvalitní a kvalitní národy je mi zcela proti srsti.
18. 02. 2010 | 09:05

replica watches napsal(a):

Interesting thing!
This is my first time comment at your blog.
Good recommended website.
04. 03. 2010 | 09:57

Download mp3 Nasyid napsal(a):

good posting ,i like it thanks you very much for youf information
08. 03. 2010 | 02:21

Free Ringback Tones napsal(a):

thanks you very much for your information
13. 03. 2010 | 03:35

skyracer watches napsal(a):

That to him was one of the best times of his life – but breitling montbrillant it was also the last time he was truly himself,
13. 03. 2010 | 06:28

breitling navitimer napsal(a):

That's awesome! I can't wait to get into i
13. 03. 2010 | 06:29

nike air max napsal(a):

good article,i love this so much,thank you for your working
29. 03. 2010 | 09:04

discount air max shoes napsal(a):

good article,i love this so much,thank you for your working
16. 04. 2010 | 08:20

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Maláčová Jana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy