Táňa Fischerová je milá a hodná paní. Výborná herečka, na kterou si vzpomenete z Konce velkých prázdnin, seriálu Jeleny Mašínové a Pavla Kohouta, který v devadesátých letech rehabilitoval pojem seriál (aby ho následně poslala ke dnu současná televizní produkce). Ale to není podstatné.

Fischerová má právo kandidovat na prezidentku republiky stejně jako Zuzana Roithová, kterou bych si na Hradě i docela přál. Volit ovšem nebudu ani jednu, a nedoporučuji to ani příznivcům obou dam, ba ani jejich přátelům nebo jim samotným.

Být hodný je prima. Jedna novinářka z Respektu prý řekla po rozhovoru s Táňou Fischerovou, že má chuť přepadnout benzínku, aby ze sebe to dobro smyla. Aspoň to o ní napsal na facebook její bývalý regionální kolega a dnes velké zvíře z MF Dnes. Když už i lidé z Respektu se bojí dobra, které se tam jinak v pilulkách podává na každé poradě, je to na pováženou. Nicméně o to nejde.

Dobrem bychom ovšem neměli zničit možnost zlikvidovat zlo. Zkrátka, někdy je dobré bombardovat Drážďany a profackovat opilého útočníka, děje se tak v zájmu hledání pravdy a lepších perspektiv (pro útočníka i Drážďany). Táňa Fischerová nechce položit kandidaturu, nejspíš proto, aby nepodvedla ty, kteří jí s kampaní pomáhali, stáli a stojí za ní. To je - bez ironie - milé. Jenže její dobrovolníci a podporovatelé tu pak spolu s námi budou žít pod Milošem Zemanem, dobrákem opoziční smlouvy, a bude po legraci.

Zuzana Roithová jede za lidovce, takže chce uhrát co nejlepší výsledek, aby KDU-ČSL měla promo pro příští sněmovní volby; kdyby se jí podařilo 7, nebo dokonce 9 procent, tak by předsedu a všechny potěšila, protože by to bylo potvrzení, že lidovci na celostátní úrovni nejsou mrtví. Ale s Milošem Zemanem přijde do české politiky tlak na zavedení většinového volebního systému, který počítá se dvěma stranami a komunisty. S lidovci se v této hře nepočítá (o zelených ani nemluvě).

Kandidátky Fischerová a Roithová musí přece vědět, že vstoupily do politického zápasu, nejde o středoškolskou olympiádu, kde je radost z každého umístění; vítěz bere vše. Je velmi pravděpodobné, že příštím prezidentem bude Miloš Zeman, který to dobré ve svém životě vykonal na stránkách Technického magazínu v osmdesátých letech, pak už následovala jen tichá či otevřená podpora klausovského klondyku. Jan Fischer prožil konec normalizace v KSČ, nikoliv z přesvědčení, ale kvůli kariéře, jak nás uklidňuje, aby svou životní pouť završil posluhováním Mirku Topolánkovi a Jiřímu Paroubkovi, za což ho nepochopitelně český národ zbožňuje a jednou mu dá na hrob vytesat zlaté úřednické klopy. Čert už teď vem, kdo z těch dvou jehorší.

Ještě není pozdě a byl bych rád, kdyby si Táňa Fischerová a Zuzana Roithová uvědomily, že jejich setrvávání v prezidentském seznamu je pouze stafáž srovnatelná s angažmá předrevolučních lidovců a socialistů v komunistické Národní frontě. Kupříkladu Bobošíková to ví, a proto drží pozice, aby Zemanovi - stejně jako před lety Klausovi - pomohla na Hrad.