Před lety se občanští aktivisté z Brna semknutí kolem aktivisty Matěje Hollana (což je velké zjednodušení, ale koho zajímají fakta) zmocnili domény zitbrno.cz. Projekt Žít Brno byla magistrátem zaplacená strategie, která měla město na kraji Česka i Moravy proslavit v celém světě; chybělo jen zaregistrovat si web, jenže magistrát na to pozapomněl, což se v křemíkovém světě neodpouští. Radní se cítili ukřivděni, satira houstla a pražská kavárna dostala přesně to, co si léta marně objednávala: potvrzení pravdy o městě na druhém konci D1.

Žít Brno je občanská iniciativa, která jde letos do voleb, což je jediné správné a rozumné východisko. Konec zábavy, je třeba prokázat, že kritiku lze proměnit v smysluplné politické kroky. Uvidíme na podzim, jak to dopadne.

Jenže úspěch iniciativy Žít Brno, která to město v zatáčce u věčně nepřesunutého nádraží skutečně proslavila, se zalíbil i městu Brnu. Konkrétně příspěvkové organizaci Turistické informační centrum. Nikdy jste o té organizaci zřejmě neslyšeli, rozhodně ne jako turista či návštěvník města Brna. Sláva organizace na tři písmena (TIC) není polní tráva, jde o záři fundamentální, existenciální.

Tak tedy: TIC zprovoznil webové stránky pro návštěvníky města Brna. Správně je pojmenoval anglicky. Portál Go to Brno měl být snad ve všech jazycích, hlavně v japonštině, kvůli Janáčkovi, kterého prý v Tokiu milují, což se nedá prokázat ani vyloučit, protože Brno se letos k oslavám jeho 160. narozenin moudře nepřipojilo – nebudeme se vozit po trendech, že ano. Nakonec byl web spuštěn v jediné jazykové mutaci: česky. Ani ten hantec, který jsme my patrioti očekávali, neprošel...

Stát se může všechno, třeba doopravdy v tomto případě sehrály svoji roli objektivní důvody nebo zásah vyšší moci, čert ví. Nicméně stránky běží a běžný návštěvník, který neumí česky, se z nich nic nedoví. A ředitelka příspěvkové organizace poskytuje rozhovory, v nichž přiznává, že tohle asi opravdu nevyšlo, že lidé, co to mají na starosti, jsou na dovolené, ale že už jim šlápla na krk (zřejmě za nimi jela na dovolenou) a do týdne budou stránky Go to Brno anglicky. Když se nedaří, holt se nedaří. A tak se ředitelka TIC rozmluvila o dalších úkonech, které její organizace se čtyřicetimiliónovým kapesným na rok provozuje. Například mají v centru Brna kancelář pro turisty, kde si lze koupit mapu a housku se salámem (!), ale platit lze zatím jen v korunách, protože ostrý start provozovnu teprve čeká; dodavatelé ščotu, na kterém by bylo lze přepočítat eura na koruny, jsou zřejmě taky na dovolené. Konečně, není se čemu divit, je červenec, a to mají všichni pracovníci všech turistických center na celém světě dovolenou. Dá to rozum, je turistická sezóna.

V hořkém, ale nepochybně upřímném svědectví o Brně pokračuje opět ředitelka TIC a opět v denním tisku. Útvar, jenž vítá turisty, je v Brně na adrese, kterou najít je pro Nebrňana nelehké (samozřejmě pokud nejde o novodobé Hanzelky se Zikmundy, kteří by se s takovým úkolem rovnou pomazlili), nečesky mluvící návštěvník to navíc nezjistí ani na internetu. Ředitelka si správně – stejně jako novináři – myslí, že by nebylo špatné mít kiosek u hlavního nádraží (i tam by se hodila houska se salámem, to jen mimochodem). Jenže zase problém... uf, to jsou ale galeje, ředitelovat v Brně turistům. Ředitelka neví, kde vzít odpovědného člověka do takového stánku. A to jsme prosím v Brně, veletržním gigantu, kde jsou vlastně jen samé stánky. Takový člověk, abychom tomu rozuměli, totiž musí být velmi, velmi kvalifikovaný. Orientovat se v mapě, umět trochu cizí jazyk, mít ne božský dar, ale lidskou schopnost řeči a hlavně ruku (či její náznak), aby dokázal ukázat, že konec či začátek města je tam nebo tam.

Vloni jsem provázel Brnem jednu bohemistku z Německa, zašli jsme do hospody, kde seděl básník a hudebník Tomáš Přidal. Když se ho lačná Němka zdvořile, ale vážně ptala, co by jí doporučil v Brně, odpověděl, že nejlepší bude, když si rychle vybere jiné město a zmizne odsud, že ji jinak čeká velké neštěstí. To se nakonec nenaplnilo, ale rada to zřejmě byla vizionářská.

Žít Brno jsou aktivisté, kteří za své peníze dělali satiru, kterou chtějí v komunálních volbách proměnit v možnost, aby se mohli zasadit o změnu. Turistické informační centrum města Brna je veřejná městská instituce, která se rozhodla upoutat na sebe a město pozornost nechtěným humorem. Ale paní ředitelce TIC by měl někdo vysvětlit, že opakovaný vtip není vtipem.
Go to Brno.