Málokterý prezident dostal tolik uznání za své budoucí zásluhy jako Barack Obama. Ale nějak to nedopadlo. Málokterý prezident byl tak zatracován za svá budoucí provinění jako Donald Trump. Uvidíme, jak to dopadne.

Snění o dobru

Málokterý prezident dostal tolik uznání za své budoucí zásluhy jako Barack Obama. Již před jeho zvolením mu komentátoři na celém světě předpovídali skvělé prezidentství. I Nobelova cena míru přišla dříve něž si ji vůbec stačil zasloužit. To vše snad za větu hodnou bible, "Yes, we can", za skvělou retoriku, za barvu kůže a za nevyhnutelné dobro. No a nějak to nedopadlo.

Skvělý řečník a důstojná osobnost, to je sen publicistů. Dává jim titulky a nadhazuje na smeče vizionářských fejetonů. Barack Obama byl pro ně ztělesněním přesvědčení, že slovo může změnit realitu. A tak snili o světovládě demokracie, o neodolatelnosti myšlenky dobra a o toleranci, která oblomí i nejzavilejší nepřátele.

To všechno je přesně podle gusta mnohých intelektuálů. Jsou obětí vlastního mudrovnání v poustevně ducha, ležící mimo dohled reality. Zmámeni svými sny jsou bratrstvem dona Quijota. Věří, že silou svých slov přičarují to co považují za dobro a zamezí zlé. Oni snili a psali a Obama měl "jen" uskutečňovat. Ale slovo nestačí k tomu, aby se změnil svět.

Jak osudná může být aliance mezi silnými slovy a slabou politikou se ukázalo v tzv. arabském jaru. Již sám pojem byla publicistická metafora bez vztahu k realitě. Stejně neoprávněná byla víra, že stačí vyslovit zaklínadlo "červená linie" a každý zloduch zkamení. A když vzápětí ztratí svou moc, tak se sama od sebe prosadí oslnivá síla demokracie.

Barack Obama byl dokonalým obsazením v příběhu o síle dobra. Někomu takovému, jinak nemilosrdní, členové bratrstva mnohé prominou. Brzy však zjistili, že Obama je spíše zprostředkovatel než vůdce, že ztělesňuje prazvláštní materii s názvem "soft power" (Joseph N. Nye, 1990). Tím více se sice zamlouval bratrstvu dona Quijota, ale právě proto byl pouze slabý prezident.

Poustevna v Trump Tower

Donald Trump je nepochybným, a proto pro bratrstvo nepohodlným, vůdcem. Skutečný vůdce se totiž málo stará o mediální či akademické sufléry a oni nad ním nemají takovou moc. Trump také umí počítat, zacházet s rizikem, zkrátka obstát v nehostinném reálném světě mimo redakce a učebny. Jeho poustevna je Trump-Tower a stojí vyzývavě uprostřed všeho dění; postavil si ji sám a za své peníze. Jeho heslo by mohlo znít, "Yes, we will".

Donaldu Trumpovi dáva podnikatelský úspěch sebejistotu a bohatství mu poskytuje skutečnou svobodu slova. Nikdy se moc neohlížel na to, jestli se jeho názory a slovník líbí těm, kteří si přisvojili dohled nad společností. A ejhle, to co a jak říkal se líbilo mnoha obyčejným Američanům. Těm ubožákům, kteří si pořád ještě myslí, že vláda se má starat především o prospěch své vlastní země a ve své zmatenosti věří i to, že v demokracii jde o většinu a ne o "utlačované" menšiny, bojující mezi sebou o titul superoběti.

Málokterý prezident byl tak zatracován za svá budoucí provinění jako Donald Trump. Není divu. Troufal si přece vyhrát proti vůli bratrstva, které není zvyklé prohrávat. Dobro je přece vždycky totožné s pravdou.

Možná, že Trump bude průměrný nebo dokonce špatný prezident. Ale již z pověrčivosti by se měli členové bratrstva krotit s pranýřováním nevykonaných zločinů. Udělali přece zkušenost s tím, že když oni předjímají úspěch a ještě k němu ze všech sil přispívají, tak to moc nedopadne. Nakonec by se mohlo opakovat to, že by předem odsouzený zloduch uspěl. To jim nestačil Ronald Reagan?

psáno pro www.realiste.cz