Veřejnoprávní média mají debatu racionalizovat
Šéfreportér Aktuálně.cz Martin Novák se v souvislosti s pozváním Ladislava Jakla do debaty o Donaldu Trumpovi zastal České televize a vyslovil názor, že i ti, kdo lžou, zkreslují a manipulují, do veřejnoprávních médií patří. Nepatří tam prý pouze vyslovení popírači holocaustu, rasisté či ti, jejichž názory jsou za hranou zákona.
Takový názor samozřejmě vzbuzuje otázku, co divákům České televize přinese, když vysílací čas, vyměřený k debatě o závažných problémech, z padesáti - často však i více - procent využijí lidé, kteří skutečnost záměrně manipulují. Smysl by to snad mohlo mít, pokud by novináři chtěli takovou manipulaci demaskovat, toto však nebyl tento případ. Navíc dokázat demaskovat manipulátory jako je Ladislav Jakl vyžaduje velice schopné a připravené moderátory, těch je však - pomineme-li výjimky typu Daniely Drtinové - v médiích pomálu.
Důvod, proč média - včetně veřejnoprávních - zvou k debatám lidi, jako je Ladislav Jakl, je zřejmý. Přinášejí vyhraněné, jednoduše formulované provokativní názory a jsou tedy zárukou dramatičnosti, a také zábavnosti pořadu. Místo racionálních debat ovládly média pořady typu „pro a proti“, a moderátoři a editoři hledají zastánce protichůdných, pokud možno extrémních názorů, protože tak to - podle nich - nebude nuda. Zastánci extrémních názorů totiž rádi šokují, mluví v jednoduchých obrazných příměrech, kdežto reprezentanti většinových názorů a zastánci racionálních řešení problémů mluví komplikovaně, dlouze a často nejednoznačně. To nakonec odpovídá tomu, že skutečnost není černobílá, ale často komplikovaná.
Tato redakční politika je ovšem krajně problematická. Názory, které v celkové populaci zastává pár procent lidí, dostávají prostor, jakoby je zastávala polovina národa. Legitimizují se tak extrémistické názory, diváci a posluchači mají za chvíli dojem, že lživá tvrzení mají stejnou váhu jako ověřená fakta a že zastávat extrémistické názory je stejně normální, jako zastávat rozumné a uvážlivé postoje.
Je celkem známo, že demokracie nemůže existovat bez racionální diskuse. Tu mají zprostředkovávat zejména média. Pokud se dnes soukromá média v honbě za diváky a čtenáři pokoušejí co nejvíce vyvolávat emoce a přinášet neuvěřitelné příběhy, veřejnoprávní média by měla být především kritickými pozorovateli, případně moderátory celospolečenské debaty. Jestliže média poskytují neodpovídající prostor extrémistům a těm, kteří skutečnost záměrně zkreslují nebo o ní lžou, podporují extrémistická hnutí a okrajové názorové proudy, včetně těch xenofobních a rasistických. Tím podkopávají nejen samotné základy demokracie, ale nakonec i svoji vlastní pozici.
Jan Vávra, publicista
Takový názor samozřejmě vzbuzuje otázku, co divákům České televize přinese, když vysílací čas, vyměřený k debatě o závažných problémech, z padesáti - často však i více - procent využijí lidé, kteří skutečnost záměrně manipulují. Smysl by to snad mohlo mít, pokud by novináři chtěli takovou manipulaci demaskovat, toto však nebyl tento případ. Navíc dokázat demaskovat manipulátory jako je Ladislav Jakl vyžaduje velice schopné a připravené moderátory, těch je však - pomineme-li výjimky typu Daniely Drtinové - v médiích pomálu.
Důvod, proč média - včetně veřejnoprávních - zvou k debatám lidi, jako je Ladislav Jakl, je zřejmý. Přinášejí vyhraněné, jednoduše formulované provokativní názory a jsou tedy zárukou dramatičnosti, a také zábavnosti pořadu. Místo racionálních debat ovládly média pořady typu „pro a proti“, a moderátoři a editoři hledají zastánce protichůdných, pokud možno extrémních názorů, protože tak to - podle nich - nebude nuda. Zastánci extrémních názorů totiž rádi šokují, mluví v jednoduchých obrazných příměrech, kdežto reprezentanti většinových názorů a zastánci racionálních řešení problémů mluví komplikovaně, dlouze a často nejednoznačně. To nakonec odpovídá tomu, že skutečnost není černobílá, ale často komplikovaná.
Tato redakční politika je ovšem krajně problematická. Názory, které v celkové populaci zastává pár procent lidí, dostávají prostor, jakoby je zastávala polovina národa. Legitimizují se tak extrémistické názory, diváci a posluchači mají za chvíli dojem, že lživá tvrzení mají stejnou váhu jako ověřená fakta a že zastávat extrémistické názory je stejně normální, jako zastávat rozumné a uvážlivé postoje.
Je celkem známo, že demokracie nemůže existovat bez racionální diskuse. Tu mají zprostředkovávat zejména média. Pokud se dnes soukromá média v honbě za diváky a čtenáři pokoušejí co nejvíce vyvolávat emoce a přinášet neuvěřitelné příběhy, veřejnoprávní média by měla být především kritickými pozorovateli, případně moderátory celospolečenské debaty. Jestliže média poskytují neodpovídající prostor extrémistům a těm, kteří skutečnost záměrně zkreslují nebo o ní lžou, podporují extrémistická hnutí a okrajové názorové proudy, včetně těch xenofobních a rasistických. Tím podkopávají nejen samotné základy demokracie, ale nakonec i svoji vlastní pozici.
Jan Vávra, publicista