Eurokomisařka Cecilia Malmström předložila na konci minulého roku Radě EU a Parlamentu EU návrh, aby se zabývali zpřísněním evropské legislativy týkající se držení zbraní za účelem prevence ozbrojeného násilí a nelegálního obchodu se zbraněmi. Navrhuje výrazné zpřísnění legálního držení zbraní, jejich typů i účelů držení zbraní. Jaký by tento návrh měl výsledek? Ztížení možnosti každého občana EU bránit se před napadením se zbraní v ruce.

Dělostřeleckou přípravou pro návrh paní komisařky byl průzkum veřejného mínění, který si zadala v srpnu loňského roku Evropská komise. Ten průzkum je velmi zvláštní. Občanům Evropské unie, kteří v něm odpovídají, není řečena zásadní informace, že zločiny páchané s pomocí střelných zbraní nejsou v drtivé většině páchané legálně drženými zbraněmi, ale zbraněmi z černého trhu. To ale evropská komisařka Malmströmová neřeší. Prostě zbraň jako zbraň, lupič si pořídil na černém trhu zbraň a použil ji, a to je důvod omezit legální držení zbraní v rukou spořádaných lidí.

Kladené otázky v průzkumu jsou pak patřičně sugestivní. Například: „Je podle vás počet zločinů spáchaných střelnou zbraní vysoký nebo nízký?“ 49% občanů EU říká vysoký, 48% nízký. Z toho obyvatelé ČR odpovídají 43% vysoký, 52% nízký. Další sugestivní otázka: „Myslíte, že počet zločinů spáchaných střelnou zbraní v následujících pěti letech stoupne?“ 58% Evropanů odpovídá, že stoupne, 6% že klesne. Jak kde, zněla by jistě správná odpověď. Jsou země, kde hrozba podobných zločinů je vyšší a přísná legislativa je tam tedy logická, v jiných zemích je tento problém nižší. Evropský byrokrat chce ovšem potřebná opatření zprůměrovat, takže se může stát, že společná evropská legislativa bude pro některé země nedostatečná a pro jiné zbytečně přísná. Ale to opět paní komisařka neřeší. Přestože nadpoloviční většina občanů patnácti zemi EU z osmadvaceti si myslí, že by to mělo řešit individuální právo každé země. V ČR 53% dotázaných.

Že je situace v každé zemi EU výrazně jiná ukazují i fakta uvedená ve výzkumu. Většina legálních zbraní v EU je držena pro sport a lov a z důvodu vykonávání profese. 14% držitelů si pořídilo zbraň kvůli osobní obraně. V nových členských zemích 23%. V České republice 43%. Ta čísla jistě souvisí s nedůvěrou, že je stát dokáže účinně ochránit před zločinci. Ta je samozřejmě v každé zemi jiná. Stejně jako je v každé zemi jiná úroveň ochrany, kterou stát svým občanům poskytuje. Proč tedy chce evropská komisařka zákony, které umožňují ochranu a sebeobranu občanů jednotlivých zemí sjednocovat, když ani mezi občany jednotlivých členských států EU neexistuje dostatečná shoda na plošné legislativě? Bez moudrého a vševědoucího bruselského byrokrata se člověk prostě nemůže správně bránit zločinci se zbraní v ruce. Neboli co takhle jednotně potlačit přirozená práva občanů evropských zemi na sebeobranu, že? Cecilie Malmströmová tedy přešla do legislativního útoku na suverenitu práv občanů jednotlivých států.

Je to jen další příklad zákazů, příkazů, regulací, nařízení, převýchovy občanů ke šťastným zítřkům nehledě na to, že podmínky života v jednotlivých evropských zemích se stále výrazně liší. Zákazů, o které se opakovaně pokouší evropští byrokraté a proti kterým je třeba se bránit.

A jaký je osud návrhu paní komisařky? Už to jede, už se tím bude zabývat příští evropský parlament a je zcela zřejmé, na jakou stranu se přidá všemohoucí evropská komise. Na pořadu dne bude zákaz civilního vlastnictví "nebezpečných" zbraní a zpřísnění přístupu ke zbraním obecně. Paradoxně zřejmě i k těm nesmrtícím. A pak se možná nedejbože salámovou metodou přiblížíme úplnému zákazu střelných zbraní, aby ozbrojeni byli jenom zločinci a teroristé. A hodní občané Evropské unie budou mít povinnost útočníkům uvařit kafé, pohodlně je usadit do křesla a pokorně čekat na ránu až si zločinec kávu dopije.

Podle nedávného průzkumu společnosti SANEP 79% občanů naší republiky soudí, že stávající legislativa chrání spíše pachatele trestné činnosti, než jejích oběti. 81% občanů ČR je přesvědčeno, že nejsou dostatečně chráněna naše základní práva na ochranu života a majetku. To je něco trochu jiného než tendenční čísla ctihodné evropské komise, které se i při té největší snaze nepodařilo dopracovat alespoň k padesátiprocentní podpoře svých nových výmyslů.

V minulém volebním období jsme přišli na půdě parlamentu s návrhem na nápravu české legislativy ve prospěch bránících se obětí útoku a neprospěch zločinců. V tomto volebním období se snaží o změnu legislativy ve prospěch obětí nikoliv útočníků poslanec David Kádner. Bojím se, že nám veškerou snahu, která má u obyvatel ČR větší podporu než návrhy paní komisařky, z Bruselu brzy také zatrhnou. A v nejvyšších patrech české politiky se jistě najde dostatek eurohujerů, kteří to podpoří. Protože pocit osobní bezpečnosti je u „elity“ výrazně vyšší, než u lidí, kteří veškerý ten legislativní cirkus nakonec zaplatí. Někteří bohužel nejenom penězi.