Tohle se mi nepíše snadno při vší sympatii k lidem, kteří statečně přežívali měsíce v hlubokém mrazu v kyjevských ulicích nadšeni pro myšlenku, svobodné, demokratické, konečně spravedlivé Ukrajiny. Takových byla mezi demonstranty jistě drtivá většina. Jeden okamžik se zdálo, že zvítězí. Co ale následovalo?

20. 2. 2014 Janukovič, opozice a Evropa podepsali tento kompromis: Předčasné prezidentské volby budou a to v prosinci. Janukovič do té doby neodejde, ale vznikne vláda národního porozumění. Země se ihned vrátí k ústavě z roku 2004. Už v noci radikální křídlo opozice dohodu odmítlo a zahájilo útok na parlament a sídlo prezidenta.

Janukovič v panice opustil Kyjev. Evropa se ráno probudila a začala předstírat, že během noci žádná dohoda nebyla. Představte si hypoteticky opačnou situaci. Co kdyby bylo tvrdé křídlo silových složek dohodu odmítlo a ještě v noci znovu zaútočilo na demonstranty. To by EU asi po právu nemlčela.

Jenomže buď tedy něco slibuji, podepisuji a myslím to vážně, nebo to nedělám. Postup Evropské unie byl úder proruským silám na Ukrajině. Bruselští byrokrati zřejmě čekali, že v Moskvě budou stejní jako oni. Udělají hukot, vydrží to tak týden a pak se celá situace postupně uklidní a hotovo vyřešeno. Ale to se unijní politici přepočítali, Moskva místo hromohlasných deklarací mlčela a konala.

Naskytla se jí skvělá záminka Kyjevský parlament pod tlakem radikální opozice hlasoval pro opatření omezující práva ruské menšiny. Následoval krok jedna: proruské demonstrace před krymským parlamentem. A krok dvě: Rusové na Krymu převzali moc. Krok tři: místní samospráva vyhlašuje referendum o rozšíření krymské autonomie. Odpověď Kyjeva? -Zahrozí vojenskou silou. Ruský krok číslo čtyři: Moskva nehrozí, Moskva rovnou koná, ruská armáda je na Krymu. „Aby zajistila bezpečí ruských občanů před nelegitimní Kyjevskou moci,“ prohlašuje Moskva.

Rychlost ruských kroků napovídá, že to měl Putin zřejmě promyšleno předem. Čekal jen na vhodnou situaci. A tu mu EU bohužel pomohla naservírovat na stříbrném podnose. Brusel podepsal kompromisní dohodu a tím dál této dohodě legitimitu. Dohoda byla porušena, Janukovič (podle dohody legitimní prezident Ukrajiny do prosince včetně) výslovně žádá Rusy o intervenci. Rusové jeho žádosti vyhověli. A prohlašuji své jednání za legitimní.

Jak se měla Evropská unie zachovat, aby celá věc dopadla lépe? Vlastně jakkoliv, jenom ne tak, jak se zachovala. Mohla říct, že je Janukovič krvavý vrah a diktátor – to by znamenalo, že násilné svržení je v pořádku, zatímco zásah Putina je okupací. Připusťme teoreticky, i když by se to asi málokomu líbilo, že Evropská unie mohla říct, že je Janukovič demokratický zvolený prezident a žádná cizí země nemá právo zasahovat do dění na Ukrajině. Anebo se mohla držet dojednaného kompromisu a tlačit všechny strany k tomu, aby o sporu rozhodly legitimní demokratické volby. Nemohla, neměla a nesměla udělat právě to, co nakonec učinila. Potvrdit legitimitu Janukoviče, 12 hodin na to dělat, že se nic neděje, když je svržen a týden na to ho nechat přivolat ruské tanky a pak se rozhořčeně divit, co se to tam děje.

No děje se právě to, co jsme si sami impotentní společnou evropskou politikou zavařili. Teď se Putin ohání legitimitou a široké pláně Ukrajiny přes všechna současná prohlášení evropských politiků „legitimně“ /alespoň pro Rusy/ má na dosah. Jestli se rozhodne zastavit na Krymu, zastaví se tam. A co když se vydá až k Dněpru, který dělí „proruskou“ a „protiruskou“ Ukrajinu? Anebo až k ukrajinsko – polské hranici? Brusel bude burácet silnými slovy, každý jednotlivý evropský politik se bude snažit na tomto dění vybudovat svůj osobní politický kapitál před voliči, ale k reálným činům dojde sotva. Vojenská sila, která by mohla Rusy postrašit, existuje když tak za Atlantikem. Politická síla slova z Bruselu je po elementárním nedodržení podepsané dohody znevážena. Hospodářská síla Evropy je podlomena dlouholetou krizi a sotva kdo bude mít odvahu sankcemi zastavit obchod s Ruskem a oslabit tak ekonomiku Evropské unie. Zima je sice mírná a bez plynu se možná chvíli obejdeme, ale nezaměstnanost v Evropě je už tak vysoká, že si sotva někdo dovolí zastavit export do jednoho z mála rostoucích trhů. Koneckonců Rusy by to zas tak moc nebolelo, Čína na nějaké okupace jiných zemí jistě kašle, sama má podobnou zahraniční politiku a evropský export do Ruska by nadšeně nahradila.

Sečteno podtrženo, je smutné, kam jsme to dopracovali. Když jsme vstupovali do EU, mluvilo se o společné zahraniční politice, ale já nevidím, že by ta současná byla k něčemu dobrá. Mluvilo se o zvýšení naší bezpečností, ale je tu opravdu zřetelná clona mezi ruskými tanky na Ukrajině a naší hranici? To by si snad Putin nedovolil, namítnete. No věřme, že opravdu ne. Mluvilo se o perspektivě sjednocení našeho kontinentu v mírové a vzájemně prospěšné spolupráci. Namísto toho se Evropská unie tak dlouho přetahovala s Rusy o Ukrajinu, až se tento stát ocitl na pokraji zániku. Nezbývá mi než zopakovat co jsem napsal na Facebook v těch osudných hodinách, kdy se vše před týdnem rozhodovalo: Hlavně aby tam přestala téct krev. Veškeré národnostní a politické floskule zdůvodňující případnou katastrofu by ted měly jít stranou. Lidé, kteří by z nich nakonec chtěli profitovat, nejsou těmi, kdo v ulicích ukrajinských měst nasazovali životy za to, že Ukrajina bude konečně svobodná, demokratická země.