Internet zaplavily šokující odhalení. Může za střelbu do lidí demonstrujících na Majdanu za svobodu a lidskou důstojnost Janukovič bojující o své přežití, Putin hledající záminku pro mocenskou expanzi nebo extrémisté, kteří se vetřeli mezi slušné občany zoufající si nad situací na Ukrajině, aby si urvali část moci? Která tajná služba z dlouhého seznamu to zmapovala a otevření kterých archivů po letech ukáže časem pravdu? To můžeme pouze odhadovat.


Co zatím ale víme určitě: někdejší ukrajinská opozice, nynější vládní uskupení, představuje jednu velkou neznámou. Nejde o jednolité hnutí. Na jednom pólu stojí nacionalistické až neonacistické bojůvky, pro které by byla eskalace konfliktu výhodná, protože v době války vliv, význam a hlavně moc radikálů poroste. Na druhém pólu vidíme ukrajinské oligarchy podobné našim kmotrům. Původ jejich majetku je často podezřelý a politická příslušnost se odvíjí spíše od jejich komerčních zájmů než od ideálů svobody a demokracie. Pokud pro ně bude výhodné podporovat nově vzniklou vládu, protože jim tato vláda rozdává hejtmanské posty, tak jí podporovat budou výměnou za garanci, že nedopadnou jako ruští oligarchové. Nedělejme si ale iluze. Pokud by dostali ještě lepší nabídku, mohou kdykoliv otočit o 180 stupňů. A o Putinovi je notoricky známo, že své sliby loajálním velkopodnikatelům striktně dodržuje.

Třetí zájmovou skupinou je nesourodá demokratická koalice. Její ideologické rozpory jsou minimální, ale osobní ambice Tymošenkové, Klička a Jaceňuka jsou zcela protichůdné. A to jsou jen ty tři nejsilnější, nikoliv tři nejvíce ambiciózní. V prostředí protichůdných zájmů a křehkých koalic zmítaném tlakem západu i východu, v prostředí absence vůle ke kompromisu se nelze divit tomu, že se nebohá země ocitla na samotném kraji občanské války. A k tomuto výbušnému amalgámu je třeba přimíchat ještě bývalého prezidenta Janukoviče, kterého již všichni včetně Putina odepsali. Pokud neumírá na infarkt, jak šíří některá média, jeho osobní ukřivděnost a ego mohou vést k pokusu zkusit ještě situaci na Ukrajině zlomit. Mimochodem, pokud v blízké době zemře, podpoří to teorii, že byl jen loutkou na šachovnici Putinových mocenkých zájmů, takže musí zmizet ze světa jako nepohodlný svědek.

V mocenské bitce o zemi o rozloze Francie a jejích 45 miliónů obyvatel mohou při takto rozdaných kartách těžko zvítězit normální, demokraticky smýšlející lidé. Pro ty, kteří by chtěli prostě pracovat, a v klidu zajišťovat budoucnost svých rodin bylo na Ukrajině vytvořeno skutečně toxické prostředí. Naopak pro ty, kteří jsou ochotni použít násilí proti svým spoluobčanům ať už pro peníze nebo moc, svítí zelená. Trestní bezúhonnost je přitom neoficiálně přislíbena násilníkům ze všech stran. Co může být horší než prostředí, ve kterém se grázlové mohou dopouštět násilí na slušných lidech a mít z toho osobní prospěch? A nejde jen o grázly v jednotlivých politických táborech, ale i o ty pochybné existence, které se chopily zbraně, i když zatím není úplně jasné na čí příkaz.

Nikoho a nic nelze soudit plošně a bez zohlednění okolností. Na Ukrajině nelze prostě říci: „toto jsou lumpové a na této straně stojí hrdinové“. Společenská situace v totálně rozvrácené zemi svědčí všem, kromě slušných lidí. V takové situaci nelze žádné ze stran přiznávat právo na násilí. Je třeba stát na straně slušných lidí. Naším bytostným zájmem není, aby na Ukrajině nakonec zvítězil jeden z nespočtu politických táborů. Naším bytostným zájmem je, aby tam nezvítězilo násilí, chaos a anarchie.
Aby tamní situace neeskalovala do té míry, že se na našich hranicích objeví statisíce zbídačených lidí a že se česká společnost ocitne před dilematem, přijmout je a rapidně tak snížit vlastní životní úroveň, nebo je odmítnout a jen přihlížet cizímu neštěstí. To, co si většina politických komentátorů onoho dění hystericky odmítá připustit je fakt, že jeden z politických táborů může zvítězit nad všemi ostatními pouze za pomoci hrubého násilí. Nedojde-li na Ukrajině k politickému kompromisu, bude i naše země vystavena největšímu bezpečnostnímu riziku od konce studené války. Nebudeme umět na hranicích rozlišit mezi pracovitými a slušnými lidmi a parazity, kteří si pod záminkou války přišli pro naše sociální dávky.

Nebudeme umět odhalit neonacisty, kteří by přišli destabilizovat naší vlastní společnost a zločince, kteří vesele rozšíří řady ukrajinské mafie. Nedělejme si žádné iluze, že z těch tisíců a tisíců lidí dovedeme během několika málo týdnů vytřídit zrno od plev. Když statisíce uprchlíků před násilím na Ukrajině přijmeme, přijdou všichni. I ti, které dobrovolně nevítá žádná země na světě.

A k 629 tisícům českých nezaměstnaných se přidá ohromný zástup zbídačených lidí, kteří se budou dříve nebo později ptát, kde jsou všechna ta naše krásná slova o společné evropské budoucnosti. A to nebude tak jako s několika desítkami zraněných, které dnes léčíme za 18,5 milionů korun. To bude ekonomický úder, jaký v této zemi nemá obdoby. Myslel a myslí na to Brusel? A myslí na česká vláda? A začala s přípravami na tuto možnou krizi? Zatím se nezdá, že by něco takového řešila.
Ostatně to není vše o Ukrajině: https://www.facebook.com/radekjohn.cz