"Your mission on Earth is not finished. You must go back!" To je podle zkušeností Raymonda Moodyho a dalších badatelů nejčastější výzva těm, kteří ve stavu klinické smrti nebo bezprostředního životního ohrožení nahlédli dál, než je smrtelníkům běžně dopřáno a vrátili se odtud, někdy dokonce neradi.

Bylo to nesmírně zajímavé. Nevím, jak jsem se vyvlékl z těla, ale najednou jsem se na sebe i na vás díval od stropu, tebe jsem viděl, jak držíš otevřené dveře, kterými vbíhali dva mužský s kufříčkama, další dva klečeli nade mnou a masírovali mi hrudník. Pak jsem uviděl to světlo, které je nepopsatelné a pocítil takový mír, rozumíš, já jsem byl v tom míru a ten mír byl ve mně povznesený nad všechno to pinožení dole, kde někdo říkal: „Ztrácíme ho.“

Tak mi vylíčil zážitek ze své klinické smrti můj přítel a náš pacient, který ji prožil na chodbě nemocnice (teď mě napadlo, že je to nesmyslný obrat: dá se smrt prožít? asi ano, protože vše se odehrává stále na „naší straně“, co je na té druhé zatím nikdo nesdělil). To se psal konec šedesátých let. Znělo to naprosto absurdně. Přitom podobné zkušenosti popsalo již tehdy mnoho dalších. Teprve však Moody je shromáždil a v roce 1976 vydal svůj jedinečný bestseller LIFE AFTER LIFE.

Pro nás všechny zasažené ohněm jeho systematicky utříděného poznání to bude navždy Moodyho fenomen, on sám jej označil jako „near death experience – NDE“ (v češtině ZBS – zážitek blízké smrti). Nemusí se vždy jednat o klinickou smrt, zážitek se může dostavit při pocitu životního ohrožení (např. pád z výšky). U resuscitovaných, tedy z klinické smrti „vzkříšených“ pacientů se objevuje až ve 20 %. Transkulturální studie ukazují, že tento jev je univerzální, pokud se vyskytují odlišnosti, je to dáno spíše úrovní popisu, než samotným obsahem.

Základními fenomény jevu NDE jsou: obtížnost až nemožnost popsání zážitku, zaslechnutí výroku konstatující smrt, vnímání léčebných zákroků, pocity míru a klidu – nejčastěji bývají popisovány jako harmonie, lehkost, blaho, vnímání různých zvuků – střídají se příjemné, ale i nepříjemné, cesta tunelem, opouštění vlastního těla – “out of body experience”, setkání se s dříve zemřelými přáteli, příbuznými, jakýmsi “průvodcem”, fenomén světla, panoramatický přehled dosavadního života od dětství až po současnost, hranice nebo předěl, návrat, zábrany ve sdělování zážitku, vliv zážitku na další život, nový náhled na smrt, některé paranormální schopnosti.

Lidi mi to nevěřili, ale já jsem měl od té doby skutečně prorocké sny; ne pořád, ale v klíčových momentech. To ti dosvědčí kluci, kteří se mnou byli v listopadu na cele v Ruzyni. Věděli jsme, že se venku dějí převratné věci, dalo se to poznat i z chování bachařů. No a já jsem ve snu slyšel zprávy z rádia, jak hlásí, že s představiteli KSČ bude jednat delegace, v níž budou… a tam jsem najednou uslyšel svoje jméno. Probudil jsem se a povídám:„Pánové, jdeme domů! Dneska.“ A šli jsme, ty zprávy vysílali až večer a já jsem pak skutečně v té delegaci seděl.

Komunistická nomenklatura se Moodyho bála jak čert kříže, příliš připomínal biblické vzkříšení Lazara, jeho knížky se zabavovaly na hranicích i v poště, přesto se sem pár výtisků dostalo a samizdatové překlady kolovaly mezi lidmi. Jediná práce vyšla v Praktickém lékaři (M. Skačány: Zaujímavý případ Lazarova syndromu, Prakt Lék, 1982; 62(17):618-619) a jediný, kdo na toto téma veřejně mluvil byl docent Miloš Vojtěchovský, v té době již bezpečně „odklizený“ z akademické půdy jako lékař v psychiatrické léčebně. Krátký film režiséra Skály natočený v r. 1985 se na několik let ocitl v trezoru zakázaných filmů.

Ve světě však bádání pokračovalo a soustředilo do Mezinárodní společnosti pro studium těchto zážitků (IANDS), jehož sídlem je univerzita ve státě Connecticut (USA). Bruce Greyson – označovaný za otce vědeckého výzkumu NDE – sestavil 33položkovou škálu pro bezpečné stanovení či vyloučení tohoto jevu, která do počátku tohoto roku byla citována celkem v 95 vědeckých studiích. Jak logicky plyne z pracovní náplně, nejvíce případů registrují kardiologové. Dr. Parnia, koordinátor southamptonské univerzitní studie sledující pacienty po zástavě srdce v rozhovoru z roku 2007 říká: „Hlavní význam NDE spočívá v pochopení vztahů mezi myslí (vědomím) a mozkem, což zůstává stále předmětem debaty v současné filosofii, psychologii a neurovědě…, jestliže se podaří tyto výsledky zopakovat, bude to znamenat, že mysl může existovat dál i po tělesné smrti, neboli v posmrtném životě.“

Pokusy o vysvětlení NDE jdou třemi směry: patofyziologickým, patopsychologickým a transcendentálním, přičemž zastánci jednotlivých teorií nemohou upřít těm druhým právo na existenci, protože žádná neobjasňuje tento jev beze zbytku. Sám Raymond Moody k tomu říká: „Poté, co jsem mluvil s více než tisíci lidmi, kteří zažili tuto podivuhodnou zkušenost, mohu čestně a bez pochyb prohlásit, že posmrtný život existuje.“

Můj přítel, který je nyní již na té druhé straně mi kdysi řekl: „Já vím, že umřu, ale už se toho vůbec nebojím. Vždyť jsem také zjistil, že aramejský výraz pro smrt doslovně zní: Ne zde – přítomen jinde.“