Čas chvátá, čas běží, čas nezastavíme, ať již jsme v dobré společnosti, jako byl po řadu let Jiří Suchý, nebo ve špatné, jejíž charakteristiku ponechám na každém jednom bratru rodném. Tempus fugit a za chvíli tu máme volby.

Babičku Mary vzal k sobě Manitou a malé stejně jako velké strany nemají co nabídnout. Protikorupční karta už je také profláklá jako falešná a ohraná. Tak přijdou ke cti trumfy tahané z rukávu. Pamatujete na zoufalou snahu jednoho seskupení padajícího nenávratně do zapomenutí přilákat mladé voliče slibem prosazení legalizace měkkých drog? Při posledních volbách se pokusila o nástup další pidistrana s licitací eutanázie. Žádný sukces, ale téma dobré, takže se už zase začíná objevovat v projevech těch, kteří evidentně nehodlají oželet výplatní pásku spojenou s výsluním vysoké politiky. Někteří z nich se přitom ohánějí titulem MUDr.

Česká lékařská komora, k níž mám řadu výhrad, tentokrát učinila dobrý krok a s předstihem uspořádala 28. 11 .2012 v Kongresovém centru U Hájků celodenní symposium na téma: „Euthanasie – pro a proti“. Symposium velmi dobře připravené, hvězdně obsazené s předem vytištěným sborníkem textů a vyprodané do posledního místa.

Účastníci postupně snášeli argumenty, proč je takové jednání nejen neetické, ale také společensky nebezpečné, vyvraceli populistická zdůvodnění, osvětlovali rizika, která hrozí nejen pokud jde o přímé a konkrétní zneužití, ale pro pohled na problémy ve zdravotnictví a jejich následné řešení. Několik z nich upozornilo na desinterpretace celé problematiky v mediích, které posouvají téma někam jinam, než na místo, které mu náleží. Rozhodování o něm patří jednoznačně do oblasti politické, doktoři k tomu jen mohou říci své pro, nebo proti.

Organizátoři neostrakizovali ani zastánce a pozvali s vědomím jeho kontrérního názoru profesora Pafka. Byl sice z lékařů jediný, ale svůj prostor dostal. Podle mého názoru jej využil dost neobratně, protože se pokusil dát rovnítko mezi dva naprosto nesrovnatelné činy: sebeoběť Jana Palacha a asistovanou sebevraždu s lékařskou pomocí. Leč demagogům může právě takováto nehoráznost posloužit, protože vyvolá emoce a utlumí racionální myšlení.

Paní redaktorka z „ihned“ seděla kousek ode mne v první řadě, jak vystřižená z filmu, kabel od notebooku v patřičné díře v podlaze, občas decentně upila z víčka kovové termosky a jinak psala, psala a psala s horlivostí pilné školačky. Jednak mám nějaké vychování, jednak bych byl na monitor ani nedohlédl, ale dodatečně mě napadá, že psala dopis svému milému. Protože to, co z ní do zmíného „ihned“ vypadlo, vůbec nebylo ani o problematice, která je s těmito otázkami spojena, ani o celém celém jednání, ale o ojedinělém názoru profesora Pafka.

A tak jsem zase jednou na vlastní oči viděl, jak se dělají media.