Brouček měl – podle tvrzení Jana Karafiáta – všechny polívčičky rád, ale zelnou měl ze všech nejraději. Tu mám taky rád a ještě raději mám prognostiky. Teď nemám na mysli naše dva narcise, ale některé světově proslulé, kteří kupodivu rezonují s českou náturou. Vysvětlím jak: zatímco Američani vám řeknou, vymysli to, vyzkoušej to, oprav to a uveď to do provozu, Češi budou nad čímkoliv mimořádným hodiny vyprávět, proč to nepůjde, místo aby to za pět minut udělali.

Dědek Koncesvěták, který za Thurberova dětství jezdil po městě Columbusu a vyřvával do megafonu: Připravte sééé! Připravte sééé, bude konec světááá, je jejich prototypem. Přes všechnu svou klinickou zkušenost jsem byl před dvěma roky překvapen tím, kolik lidí ho poslechlo, stejně jako interprety Mayského kalendáře a vydalo se do hor. Snad aby na ten konec lépe viděli.

Někteří se své pověsti těší nezaslouženě. Podle rozšířeného mýtu řekl Charles Howard Duell, ředitel patentového úřadu Spojených států v roce 1899 zavíraje přitom úřad na klíč, který zahodil, že všechno podstatné bylo již vynalezeno. Podobně jako Plzák nikdy nevyslovil do úst mu vkládané, zatloukat, zatloukat, zatloukat, aniž Švejk řekl, že to chce klid, ani pan ředitel nepronesl onoho památného dne tuto pitomost; tu mu zlovolně přiřkl jeden knihovník, jehož jméno budiž zapomenuto. Ve skutečnosti prohlásil: Podle mého názoru se všechny dosavadní vynálezy budou jevit zcela nezajímavé, až budou porovnávány s těmi, které nám slibuje nastávající století. Téměř bych si přál žít život ještě jednou, abych mohl vidět divy, na jejichž prahu nyní stojíme.

Leč pojďme se podívat na některé verdikty zatracující předložené vynálezy do říše zapomnění. Ti, kteří to už znají, mohou několik odstavců přeskočit a jít přímo k pointě na konci.

Akademik Bouillaud údajně škrtil nebohého fyzika Moncela, když tento mu v březnu 1878 předváděl Edisonův fonograf a přitom řval: „Bídáku, nedám se podvádět břichomluvcem!“ Půl roku poté měl prohlásit: „I po zralém zkoumání zjišťuji, že nejde o nic jiného než o břichomluvectví, protože nelze připustit, že by sprostý kov nahradil ušlechtilý zvukový nástroj lidský."

Téhož roku vydala britská parlamentní komise prohlášení týkající se použití žárovky: „Je to tak dobré pro naše přátele za Atlantikem (tedy Američany), ale vůbec to nestojí za pozornost praktických lidí ani vědců.“

Prokurátor Spojených států obžaloval v roce 1913 Lee De Foresta, vynálezce modernizovaného radiopřijímače, na němž bylo možné naladit jednotlivé stanice: „Lee De Forest před léty prohlašoval v mnoha novinách, že je možné přenést lidský hlas přes Atlantik. Na základě tohoto absurdního a úmyslně zavádějícího prohlášení je svedená veřejnost přesvědčována, aby kupovala jeho výrobky.“

Tentýž Lee De Forest pro změnu v roce 1926 posoudil možnosti televize takto: „Přetože teoreticky a technicky je televize realizovatelná, komerčně a finančně je to nesmysl a mařili bychom svůj čas, kdybychom o takové možnosti snili.“

Společnost Western Union posoudila nabídku Alexandra Grahama Bella na odkoupení jeho patentu za 100 000 USD a odmítla ji těmito slovy: „Nedomníváme se, že by toto zařízení bylo schopné přenést lidský hlas na vzdálenost několika mil. Hubard a Bell chtějí instalovat své telefonické přístroje do každého města. Tato myšlenka je na první pohled naprosto idiotská. A navíc, proč by měl kdokoliv využívat tohoto bezcenného a nepraktického zařízení, když může poslat poslíčka na telegrafní stanici a mít možnost odeslat do kteréhokoliv většího města v USA jasně napsanou zprávu. ... Autor přehlíží omezené možnosti tohoto zařízení, které je těžko víc, než hračkou. Toto zařízení se nám naprosto nehodí. Nedoporučujeme jeho zakoupení.“

Tak prozíravý a zkušený muž, jakým byl ředitel IBM, Thomas Watson, zhodnotil v roce 1943 vyhlídky vznikajících počítačů takto: „Myslím, že na světovém trhu se může uplatnit všeho všudy pět počítačů.“ Další prognostik, Ken Olson, zakladatel Digital Equipment Corp, usoudil v roce 1977, že „není žádný důvod, proč by kdokoliv chtěl mít doma počítač.“

A tohle zná skoro každý: Tak jsme teda šli do Atari a řekli, "Hele, máme tady takovou skvělou věcičku, udělanou z některých vašich součástek, tak co kdybyste nás finančně podpořili? Anebo vám to dáme. Chceme na tom pracovat. Plaťte nás, budeme to dělat pro vás," a oni na to: "Ne!"

Tak jsme šli do Hewlett-Packard a oni nám řekli, "Hele, ještě jste nedodělali ani školu." (Zakladatel "Apple Computer Inc." Steve Jobs vypráví, jak se se Stevem Wozniakem pokoušeli získat ATARI a HP pro jejich osobní počítač.)

Za zcela kuriózní ale považuji, když začne kopat hroběček pro svůj vynález sám jeho tvůrce. To se přihodilo bratrům Wrightovým, resp. staršímu Wilburovi když v roce 1901 prohlásil: „Člověk nebude schopen létat ještě dalších padesát let.“

Nicméně dva roky na to, přesně 17. prosince 1903 v 10:35 místního času (16:35 SEČ), uskutečnili v Severní Karolině poblíž městečka Kitty Hawk první let na stroji těžším než vzduch, který trval plných 12 sekund. Letoun Flyer se vznesl do výšky kolem 30 stop a přistál po 39 metrech. Hned jak sedl, běželi zpátky do města a poslali telegram tatínkovi do Daytonu v Ohiu. Není nad to, když děti ctí své rodiče. Městečko Kitty Hawk si je pak dalo do pečeti. Na obrázku ale chybí pět čumilů, kteří let tenkrát pozorovali a dosvědčili.


Jaké si z toho vzít poučení? Myslím, že už je zachytil Murphy: Nikdy neříkej, že něco nejde, protože se najde blbec, který neví, že to nejde a udělá to. Proto věřím v uskutečnění mnoha ideí, které dnes tolik lidí v čele s promoskevskými prognostiky pohřbívá.

Hezké Vánoce!