Nicholas Carr v knize Skleněná klec (právě teď u nás vychází) popisuje experiment, při kterém vědci sestavili skupinu sta dobrovolníků z pěti firem.

Ve vzorku byli lidé odborně proškolení i nekvalifikovaní, někteří pracovali manuálně, jiní v kanceláři. Po dobu jednoho týdne měli sedmkrát denně v náhodnou dobu (na kterou je upozornilo zapípání pageru) vyplnit krátký dotazník. Popisovali, jakou činnost právě vykonávají, kterých dovedností je jim při tom zapotřebí a jaký je jejich psychický stav.

Výsledky byly překvapující. Lidé byli v práci šťastnější a cítili se svou činností víc naplnění než ve volném čase. Ve chvílích odpočinku pociťovali často nudu a úzkost. Ani v práci se jim však nelíbilo. V zaměstnání vyjadřovali silnou touhu mít volno, a když je měli, tak to poslední, po čem toužili, bylo vrátit se do práce. Csikszentmihalyi s LeFevreovou k tomu poznamenali: "Setkáváme se s paradoxní situací, kdy se lidé v práci cítí mnohem pozitivněji, říkají však, že by chtěli dělat něco jiného..."

Tyto zkušenosti, stejně jako poznatky od kreativních lidí, tvoří základní kameny konceptu flow, který ve stejnojmenné knize autor představil světu v roce 1990. Flow je pocit velkého štěstí, extáze.