Webster definuje odpočinek jako přestávku v aktivitách nebo práci, trávení času relaxací nebo nicneděláním poté, co člověk byl aktivní. České stránky BOZP (neplést si se slovenským „bozk“; kdo by na BOZP čekal něco příjemného, bude šeredně zklamán a frustrován) věnované bezpečnosti práce tvrdí, že nejpřirozenější a biologicky nutnou formou pasivního odpočinku je spánek. To je ovšem blbost, spánek není „útlum“ aktivit, je jedním z cyklicky se objevujících stavů vědomí. Při spánku mozek pracuje jak divý. A to i při nejhlubší fázi, navenek i elektrofyziologicky podobné stavu bezvědomí.

Odpočinek ale také nemusí být nicneděláním a pouhým povalováním, pro tělesně pracujícího člověka může být odpočinkem četba, šachová hra, pro duševně pracujícího třeba procházka. Asi je značný rozdíl mezi odpočinkem a zahálením, i když slušný workholik nebo krutý vykořisťovatel považuje za zahálení i odskočení si na WC. Zatímco „práce“ se dostala mezi prvních sto nejfrekventovanějších slov, odpočinek jsem v tomto souboru nenašel.

Zahálku chválil Stevenson, Čapek, Bertrand Russell a na ně jsem navázal a přihřál si polívku i já (https://blog.aktualne.cz/blogy/radkin-honzak.php?itemid=16914). S chválou odpočinku jsem se nesetkal, , jen se školometskými výzvami k němu, na cestě k ní by mohla být Hervého Chvála pomalosti (nakladatelství 65. pole, 2012). Některá nabádání jsou doprovázena pedagogickými příklady, třeba že děvčata v nevěstincích musí odpočívat přes den, aby byla večer svěží A také podobně zpracovaným vyhrožováním, jak špatně člověk dopadne, když nebude odpočívat. Odpočíváme, nebo zabíjíme čas, který je nepříjemný? Je náš odpočinek kvalitní? Je ho dost?

Jest proto uvítat, že odpočinek se stal předmětem široce pojatého epidemiologického výzkumu, který oslovil 18 000 respondentů ze 134 různých zemí. Organizátorkou je Durham University, jejíž pracovníci považují odpočinek za širší a jinou kategorii než spánek. Realizace se ujaly stovky dobrovolných spolupracovníků počínaje rozhlasáky BBC Radio 4 a konče sociálními pracovníky a umělci. Je pochopitelné, že výsledky takhle rozsáhlé studie budou k dispozici až příští rok. Leč jsou tu některé předběžné údaje, které stojí za zmínku:

Celkem 68 % dotázaných uvedlo, že by potřebovalo víc odpočinku, 10 % naopak by se spokojilo i s menší porcí a přibližně třetina dotázaných sdělila, že potřebuje víc odpočinku než ostatní. Ti, kteří ho mají málo, jsou v životě mnohem méně spokojeni, než ti, kteří mají odpočinku dost. Ti, kteří by se části odpočinku vzdali, mají dokonce dvojnásobné skóre životní spokojenosti. Britové odpočívají průměrně 188 minut denně.

Pět nejoblíbenějších odpočinkových aktivit nevyžaduje účast jiných lidí. Jsou to:

• Četba v 58 %
• Pobyt v přírodě v 53 %
• Být si jen tak sám/sama v 52 %
• Poslouchat hudbu v 41 %
• Nedělat nic specifického v 40 %.

Mladí lidé, bohatší spoluobčané, obyvatelé měst a ti, kteří mají v pracovní náplni zakotvenou odpovědnost, stejně jako pracující na směny mají kratší čas odpočinku ve srovnání s ostatními.

„Neměli jsme představu, že tak velké množství lidí bude mít zájem vyplnit náš dotazník,“ řekla jedna z pracovnic BBC, Claudia Hammond, „studie ukázala, jak naléhavé téma to je pro mnoho lidí. Chtěli bychom zjistit, jaká je optimální doba odpočinku a co se dá udělat pro to, aby ji lidé měli.“