Tenhle nápad na titulek jsem zcizil dílem Zdenku Jirotkovi a dílem VH Brunerovi, jehož drama Když nemám muže – milovníka, namluvím si žalářníka, mě kdysi oslovilo, jak říkají intelektuálové. Pan Maresku, Jirotkův hrdina úžasného příběhu nazvaného Muž se psem, si také zkusil vyřezat píšťalku, leč nedopadlo to s ním dobře a dlouho si nepískal, jak by se mělo stát všem, kdož se o podobné kousky pokoušejí.

Na mediálním nebi se zjevila náhle paní doktorka Protopopová, pravá ruka správce hnízda nejen čapího, leč i rodinného, která za své věrné služby dostala nikoliv zlaté hodinky, ale post na Ministerstvu zdravotnictví, z něhož organizuje reformu psychiatrie. Ta nemůže dopadnout dobře, myslím, ta reforma. Tedy nedobře pro obor, jakož i pro pacienty, jak jsem se zmínil v předpředminulém a dobře dohledatelném blogu. Může ale přinést finanční užitek tvůrcům a spřáteleným posuzovatelům. Nemalý.

Součástí velkolepého plánu je (kdo ho bude schvalovat? ministerstvo? spřátelení posuzovatelé? zatím není řeč o parlamentu – pročpak?), že se rozprodají budovy blázinců, aby se pacienti neměli kam vracet a zůstali hezky venku, nejlépe v prostorách kolem nádraží a vybydlených downtowns, jak je již zkušenost ze světa. Kdopak asi za pakatel tyto budovy blázinců přednostně skoupí, stejně jako skoupil už část zdravotnických provozů – laboratoří, IVF pracovišť a dalších? Máme tu před sebou jasného potenciálního kupce hnojiv a českého zdravotnictví.

Až se reforma skácí, bude tu číhat spasitel s připravenými lůžky a zachrání jak nemocné, tak české zdravotnictví. Je to plán hodný krále Ubu. Tvůrci reformy dostanou své pašalíky a spasitel své volební preference od vděčných rodin. Personálu, dodavatelů, služeb a všech, kdo mají navázané své ekonomické existence na ty tisíce lůžek. Nejsem paranoik, jenom mám velké životní zkušenosti. I s reformami.

Lidu zdraví, světu mír, to vám přeje Horymír! Není nad to, věřit v dobrotu politiků a jejich altruismus.